Kamil Střihavka: Do mikrofonu řvu už víc než dvacet let

30.06. 11:00 | Autor:

Jeden z nejlepších zpěváků přišel s krabičkou léků v ruce, soužil ho zánět průdušek. Ustaraně polkl tabletku, protože druhý den ho s kapelou čekaly hned dva koncerty.

Když říkáte kapela, myslíte vaši současnou Leaders?

Ano, hraju s nimi už pět let, společně jsme natočili mou zatím poslední řadovou desku 365, natočil jsem s nimi i dva nové singly na bestofku, která následovala poté. Je to asi nejlépe živě hrající kapela v téhle republice.

To je odvážné tvrzení.

To není tvrzení, to je fakt. Mám to vyzkoušené, jsou to skvělí muzikanti. Konečně mám partu, která hraje to, co chci a jak to chci.

A co chcete a jak to chcete?

To by bylo na dlouhé povídání, nechce se mi zabíhat do podrobností. Jsem rád, že mám tak skvělé instrumentalisty, protože odvádějí to, co chci od živě hrajících kapel - aby tam nebylo jen řemeslo, ale i feeling. A hlavně je tam energie, která nakopává nejen mě, ale i fanoušky.

Chtěl jsem z vás spíš vytáhnout styl, ve kterém se momentálně pohybujete.

To je trochu problém. Kdokoli se mě snaží někam zaškatulkovat, má potíž. Využil jsem toho, že do mikrofonu řvu už víc než dvacet let a za tu dobu jsem prošel několika styly a kapelami. Ať už šlo o heavymetalový Motorband, poprockové B.S.P., funkrockové No Guitars!, nebo sólové projekty Woo-Doo a Leaders!. Takže vyjma Motorbandu, což už by asi byl velký skok jinam, hrajeme průřez mou docela barevnou hudební kariérou.

Zastavil bych se u BSP. Nedávno proběhlo cosi jako comeback, vydali jste výběrové album, odehráli něco koncertů. Děje se teď něco nového?

On to ani nebyl moc comeback, má se to následovně. Zhruba před pěti lety jsem rozpustil Woo-Doo, ale nechtěl jsem přijít o koncertování. Takže jsem zavolal Otovi Balageovi a Michalovi Pavlíčkovi a nabídl jsem jim, jestli si nechtějí zahrát. Dali jsme si schůzku, oni souhlasili, odehráli jsme festivalovou sezonu. Zjistili jsme, že nás to pořád baví, takže jsme hráli ještě další šňůry a pak jsme to uložili opět k ledu. Ale ještě předtím jsem si uvědomil, že z té doby nemám žádné fotky, videa, prostě nic. Tak jsem na svoje náklady domluvil pár kamarádů, kteří nám natočili záznam koncertu v Retru. Původně to mělo být jen pro mě a pro kluky do archivu, ale mělo to tak skvělou atmosféru, že jsme se rozhodli to vydat. Mysleli jsme taky na fanoušky, aby na nás měli nějakou obrazovou památku.

Před několika dny vám taky vyšlo album Film a muzikál, které mapuje vaši muzikálovou dráhu.

Je tam zastoupená mimo jiné éra v divadle Ta Fantastika, která pro mě byla dost zlomová. Krátce po Ježíšovi jsem účinkoval v představení Rusalka, kterou dost lidí bralo jako svatokrádež, jako co jsme si to dovolili udělat z klasiky pop. Hrál jsem tam asi měsíc nebo dva a pak jsem to vzdal. Měl jsem za to, že je to konec s mým účinkováním v muzikálech, ale v roce 1998 mi zavolal Petr Kratochvíl a nabídl mi roli v Johance v Arku, což bylo úspěšné komerční představení. Během deseti let, které jsem v Ta Fantastice strávil, jsem zjistil, že jsem divadelnímu prostředí definitivně podlehl a že už bez něj nemůžu být. Byl to hlavně Petr Kratochvíl, který svým vizionářským přístupem dával všanc nemalé investice do rukou kumštýřů, kterým nebylo nic svaté. Díky jeho vizionářství jsme po celých deset let posouvali žánr zvaný muzikál někam, kde se ještě nepohyboval.

Celý rozhovor s Kamilem Střihavkou najdete v tištěném vydání časopisu Instinkt, který vyšel 28. června 2012.

Foto: Robert Sedmík