Jiří Adamec o nevěře: Zavrhly mě vlastní děti

18.04. 19:30 | Autor: Marcela Pecháčková

Ani po dvaceti letech se nezbavil své minulosti spojené s komunistickou stranou. Kdekdo mu ji připomíná. Po krátké přestávce na začátku 90. let se ale režisér Jiří Adamec (62) vrátil ke své profesi... a uspěl. Režií přímých přenosů zábavních televizních pořadů (Silvestry, Miss ČR) nebo seriálů (Rodáci, Zkoušky z dospělosti, Pojišťovna štěstí).

Usmíváte se - vypadáte šťastně...
Taky že jsem. Ani nikam po práci nechodím, jak se těším domů.

Měl byste houpat na kolenou vnoučata.
Já jsem si - jak říká Radek Brzobohatý - udělal vnoučata sám. (Z prvního manželství má Adamec tři děti, z druhého s Janou Novákovou syna Daniela a dceru Jasminu Annu, pozn. red). I když, pokud vím, budu už brzo čtyřnásobný skutečný děda.

ČTĚTE TAKÉ: Kritiku vulgarit Pohlreicha neřešíme, vzkázala Prima

Kdo dělá dědu vašim vnoučatům?
Já ne, i když bych rád, moje děti o to nestojí, protože se na mě zlobí, že jsem opustil jejich maminku. Žádné své vnouče jsem ještě neviděl, jen na internetu. Samozřejmě jim píšu, gratuluji k svátkům, k narozeninám a platím poctivě na studentku, ale nikdo mi neodpovídá.

Zlobí se na vás stále i vaše první žena?
Zlobila se velmi, ale je racionální, takže věřím, že už se zařídila podle nové situace. I když vím, že mi můj odchod dodnes neodpustila. Ale já jsem ji neopustil z náhlého hnutí mysli, jedenáct let jsem měl vedlejší vztah s mojí dnešní ženou a doufal, že to jednoho z nás přejde. Nepřešlo...

Jedenáctiletý paralelní vztah s jinou ženou a doma spokojené manželství?
Mít milenku a tvářit se jako ve spokojeném manželství, to je veliká dřina. A velmi brzy je to hodně nepříjemné.

Většina mužů to zvládá.
Něco jiného je zahnout, když ženská chce a chlap chce a někde zapadá slunce a oheň hoří nebo moře šumí... no dobře, budiž... To se stane mnoha lidem. Ale s Janou to bylo jinak. K tomu jsem měl doma fakt dobrou manželku, kterou jsem neměl nejmenší důvod opustit... Svoji ženu jsem měl rád do poslední chvíle. A vlastně stále mám. Ale mít rád a milovat je fakt něco jinýho.

Víte přece, že i to milování přejde.
Za patnáct let nepřešlo, z toho čtyři roky v manželství. Platím za svoje štěstí tím, že se mnou nemluví vlastní děti. Věřím, že se to změní.

Stýská se vám po nich?
Stýskalo se mi velmi, ale čas je prevít. Stýská se mi čím dál méně. Je to jako se vším v životě: věci okorávají a já mám skvělou náhradu.

Odskákal jste si stejně jako odchod z manželství i své členství v KSČ po listopadu 1989?
No jéje. Nová šlechta mě vyhodila z televize. Napsali mi dopis, že jako režisér končím pro nadbytečnost a že mi nabízejí čtyři místa: muž v podatelně, zahradník na přeškolení, požárník na přeškolení a ještě něco. Poděkoval jsem a šel. Za měsíc z té televize vyhodili i moji ženu. Byla na mateřské a v náručí při pohovoru u šéfredaktora držela dvouměsíční dítě. Měli jsme tři děti, polorozpadlý dům, který jsme rok předtím koupili na Hanspaulce. Přišel jsem domů a říkám ženě: "Hele, postavíme tady myčku a budeme spolu umývat auta." Vedle toho jsem si založil cestovní kancelář, pronajímali jsme turistům víc než sto bytů v Praze, měl jsem najednou peníze a mohl opravovat dům. A najednou někdo přišel k nám do kanceláře, jestli nemáme k dlouhodobému pronájmu vilu pro ředitele firmy Procter & Gamble. Prý "něco takového, v čem bydlíte vy na Hanspaulce".

A vy jste ji pustil?
Vy si nedovedete přestavit, co ten barák pro mě znamenal. Abychom ho mohli v roce 1988 koupit, museli jsme šetřit, půjčit si velké peníze, prodat chalupu, auto, video... všechno, do mrtě. Měli jsme jen holý barák. A teď tahle nabídka. Říkám ženě o tom řediteli Procter & Gamble a ona se ráno probudila a řekla: "A říkali ti, kolik by za to dali?" Já říkám: "Ty ses pomátla. Dřeme tři roky sobotu co sobotu, písek máme i v posteli a teď to pronajmeme?" Nicméně jsem se zeptal, kolik by za pronájem dali. Když mi to řekli, tak jsem upad. Tisíce dolarů měsíčně.

A ty vás vystěhovaly?
Okamžitě jsem sehnal byt, půjčil jsem si v bance jeden a půl milionu, zastavil ten barák bance a vrazil všechno do rekonstrukce. Pak už mi bylo hej, všechno jelo. I v naší cestovce jsme měli senzační nápad, přidali jsme k pronajímání i pronájem chat a chalup v Česku a na Slovensku, měli jsme jich za pár měsíců nasmlouvaných asi sto padesát, jezdil jsem to dělat osobně, fotografoval jsem je, dělal jsem smlouvy. Hrozně mě to bavilo.

Nechyběla vám televize?
I to přišlo. Najednou přišla Nova s velikánským projektem Bingo a byl ze mě zase potřebný režisér.

Toužíte udělat film, se kterým byste soutěžil v Cannes?
To víte, že mi to někde sedí za krkem, ale když to nebude, určitě se nezblázním. Už vím, že jsou v životě důležitější věci.

Třeba syn na klíně?
Třeba. Náš malý Daník, když se večer vykoupe, vezme si pohádkovou knížku, skulí se ke mně do klubíčka, a tenhleten kudrnatý bojovník, který by mě furt chtěl ve všem porazit, je najednou kotě, které přede, poslouchá pohádku a pak řekne Dobrou noc a jde spát... to je úžasný. Úžasný.

Celý rozhovor čtěte časopisu Instinkt (č. 15), který vyšel 15. dubna 2010.

Foto: Tomáš Nosil, Lucie Pařízková