Helena Zeťová: Co na srdci, to na kůži

22.05. 12:00 | Autor:

Když odhalí ramena, nemůžete si toho nevšimnout. Výrazná tetování zpěvačky Heleny Zeťové jsou jejím zvláštním památníkem a "zápisů" bude přibývat. V třiceti letech toho má za sebou poměrně dost, kvůli různým kontroverzím bývá tučným soustem pro bulvár, ale sama to moc neřeší. Momentálně pendluje mezi Řeckem, kde našla nového přítele, a Českem, kde zasedá v porotě SuperStar.

Co se stalo 22. dubna 2007? Doufám tedy, že jsem to postřehl správně - jde o tetování, které máte na paži.

Jasně, v ten den mi zemřela babička. Mám tam datum jejího narození, úmrtí a její jméno. Byla pro mě důležitá, takže ji mám vytetovanou na paži.

Čím pro vás byla důležitá?

Vším, vyrůstala jsem s ní, byla to nejlepší babička, proto ji tam mám.

Jaké další tetování ještě máte?

Na druhé paži mám další babičku, Tinu Turner, a na noze mám štíra. To je moje znamení. Tím jsem zatím skončila.

Má pro vás tahle ozdoba kůže nějaký hlubší význam?

Je hrozně krásná, strašně se mi líbí, a krásné věci mají být velké.

Samotnému aktu tetování většinou předchází dlouhá a pečlivá příprava - co si nechám vytetovat, kam, u koho a podobně. Bylo tomu ve vašem případě taky tak?

Vždycky jsem se pohybovala mezi rockery, motorkáři, takže jsem to měla prakticky neustále na očích. Pomalované paže motorkářů, jejich partnerky... Mimochodem to byli jedni z nejhodnějších a nejlepších lidí, které jsem kdy potkala. Samozřejmě nejsou všichni pomalovaní hodní, ale měla jsem na ně asi kliku. No a někdy v šestnácti sedmnácti jsem si nechala vytetovat něco, co jsem někde jen tak viděla. Maličký obrázek, ani moc nedával smysl, ale mně se líbil, takže jsem ho měla a hrozně dlouho jsem přemýšlela, co si nechám udělat dalšího. O Tině Turner jsem nikdy nepochybovala, problém byl jen v tom, že to je obličej. To se dá snadno zkazit. Každý tatér je dobrý na něco, takže jsem hledala takového, který umí obličeje. Našla jsem ho a Tina byla na světě. O babičce jsem nepřemýšlela, prostě jsem si nepřipouštěla, že by někdy mohla umřít. Když ale pak zemřela, asi po roce jsem si nechala udělat tetování na její památku. Co se týče štíra, toho jsem vždycky chtěla a vždycky jsem ho chtěla na nohu. Jenže toho jsem se strašně bála.

Celý rozhovor si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 19. května.