Co si Banášová opravdu myslí o Leoši Marešovi

01.08. 10:00 | Autor: Marcela Pecháčková

Na Slovensku je Banášová stálicí, u nás se ukázala až poměrně nedávno.

Je natolik výrazná, že bravurně ovládá největší zábavní show na Slovensku i v Česku. Navíc je moderátorka Adela Banášová (29) velmi vzdělaná (vystudovala na filozofické fakultě kulturologii) a chytrá (vyrostla v rodině diplomata a výtvarnice, mluví německy, anglicky a francouzsky). A má ráda zcela odlišného Leoše Mareše, se kterým loni moderovala Česko-Slovenskou SuperStar. A brzy zasedne jako porotkyně do další televizní "masovky" Talentmánie (v Česku bude vysílat TV Nova).

Na rozhovor do bratislavského hotelu Carlton přišla se svojí fenkou neurčité rasy. Když jsme pak skončily a šly centrem Bratislavy, vyprávěla, jako bychom se znaly sto let, jak vlastně neví, co s penězi, které vydělá, nepotřebuje věci, a tak je s přítelem, kterého poznala při televizní taneční soutěži Let‘s dance, utrácí za hotely: nejméně jednou do měsíce jdou spát místo k němu nebo k ní do pořádně drahého hotelu v Bratislavě. Mají je už pěkně zmapované.

Taky hovoří o tom, jak když z této soutěže vypadli, šli spát právě do hotelu na jednu noc a zůstali tam týden, Adela odtud jen na tři hodiny odskakovala moderovat do rádia a pak znovu do županu. Podobný dárek dostala k Vánocům od přítele: bydlení v nejlepším newyorském hotelu na Páté avenue. Vezli jsme pak Adelu po focení do domu jejích rodičů, kde se všichni scházeli, aby šli za 91letým dědou do nemocnice. A ona pořád mluvila. Ne, mluvit o soukromí žádný problém nemám, řekla. Proč, prý?

Vyprávíte si i s Leošem Marešem o svém soukromí? Nebo jste jen dva profesionálové?
My si hodně vyprávíme. Leoš je fascinující kluk. A jsme naprosto odlišní lidi. On třeba zbožňuje moderování firemních večírků, což já až tak nemusím. Leoš jich zvládne třeba pět za den a noc. Obdivuju na něm, jak se o všechno zajímá, všechno chce vědět. Taky má rád věci, zatímco mně je úplně jedno, jaký mám mobil, kabelku, oblečení, mně ty peníze na účtě hnijou, měla bych s tím něco dělat - ale Leoš? Ten rád rozhazuje, nakupuje.

Má opravdu strašně rád věci: ukazuje mi svůj Vertu mobil jako dítě, které se chlubí svou milovanou hračkou, ne proto, že já jsem chudák, který má obyčejný mobil, a on ten luxusní. To vůbec. Nemyslím, že můj postoj je správný a jeho ne, to vůbec, jen chci popsat, jak jsme každý úplně jiný, a přesto si rozumíme.

Takže žádné spory, vyhrocené situace?
Asi pár ano, ale já vím, že je to upřímný kluk, hodný, umí přiznat sám sobě chybu, není rozhodně falešný, mám ho prostě ráda.

Vídáte často rodiče?
Každý den. Bydlím sice už pět let ve svém bytě, ale je jen kousek od domu rodičů, tak se tam zastavím na snídani nebo jen tak aspoň na deset minut. Mám štěstí, že moji rodiče žijí spolu, v rodinném domě i s mojí babičkou a dědou, a další štěstí, že si s rodiči rozumím.

Jak se dívají rodiče na vaše působení v showbyznysu?
S nadhledem. Nerozhází je, že jejich dceru kdekdo zná a že je v té televizi. Bývají i kritičtí, což si docela beru, ale oni pak řeknou: No a co? Za dva dni se na všechno zapomene.

Za co vás třeba kritizovali?
Že se málo usmívám. Jsem dost emotivní typ, emoce prožívám, ale neplýtvám jejich projevem. Takže se na nikoho nevěším, nelíbám se s každým, nemám moc ráda, když na sebe - tedy na mě - lidi sahají, já se objímám vlastně jen se svým přítelem. Takže rodiče mi někdy vyčítali, že jsem málo vřelá.

Když o vás vím, z jaké jste rodiny a jaké máte vzdělání, musím se podivit vaší profesi moderátorky mainstreamových pořadů. Trochu plytké, nemyslíte?
Nemyslím. Lidi mají mít šanci a právo, aby i v tomhle typu zábavy našli něco, co není plytké. I přátelé mého otce, šedesátníci, se na SuperStar a jiné takové pořady dívají jen kvůli mně. Nechci se tím nějak nadřazovat, vyvyšovat, jen tím chci říct, že i banální věci se dají dělat kvalitně. Asi to nebudu umět popsat, jen to cítím, že lidi tyhle pořady odsuzují jen podle toho, jak jsou barevné, sledované a že je vysílá komerční stanice. Jenže já vím, že i ryze intelektuální věci se dají dělat plytce, a také se to často stává.

V tom s vámi absolutně souhlasím, nicméně...
... jasně. Chci říct, že stejně jako existuje předsudek, že SuperStar je plytká zábava, je tu předsudek, že někdo, komu je dvacet sedm let, nemůže vést pořad, jako je Uvolněte se, prosím! Že inteligentní debatu může utáhnout jen starší, zkušený profesionál. Já bych tedy podle tohoto předsudku vlastně nemohla dělat nic jiného než právě SuperStar. Nějaké zpravodajství? Co je na tom hlubokého, chytrého? Mně je jedno, že zdražil benzin, že parlament se zase nedohodl, to je informace, jako že tahle židle má čtyři nohy.

Teď vás čeká další, řekněme, plytkost. Talentmánie? Jako členka poroty jste v Brně a v Bratislavě viděla první várku adeptů na největší talent Česka a Slovenska. Nebylo to trapné?
Ne, fascinující! Kdybyste viděla, čemu všemu se lidi věnují! Vážím si toho, že i lidé ve zralém věku přijdou a ukáží, že se něčemu věnují, něco dělají. To je obdivuhodné, až dojemné. Přestože takový padesátník ví, že Michael Jackson už z něho nebude, musí živit rodinu a najít si čas, aby zkoušel s kapelou, i když je to nejhorší česká dechovka, kterou já fakt nemusím, ale něco dělá. Mohl by chodit chlastat.

Nebylo vám trapně, nestyděla jste se za ně?
Ne, já se za lidi nestydím. Tak se ztrapní - a co? Dokonce přišli i mentálně posunutí lidi. Jedna taková osoba tam vystoupila a vypadla z toho až montypythonovská scéna, což ona asi nechtěla, ale bylo to tak vtipné, že jsem si řekla: Tak hledáme někoho, kdo nás pobaví, nebylo to smutné, ale veselé, pojďme ji poslat do dalšího kola. A všichni říkali: Ta nemůže postoupit, vždyť je blázen! No a co? Tak je blázen, proč by blázen nemohl bavit? Všichni chtějí být politicky korektní a v zájmu politické korektnosti bude pár bláznů smutných? Je samozřejmě rozdíl smát se a vysmívat, jen na to si musíme dát pozor. Ale jinak? Proč máme určovat, kdo nás může bavit a kdo ne? Pak přijde čtyřleté dítě a automaticky postupuje, protože: Ono je tak roztomilé! To taky není úplně fér.

Celý rozhovor si můžete přečíst v časopisu Instinkt, který vyšel 29. července 2010.