Město s jelenem se zlatými parohy

02.05. 06:00 | Autor: Vladislav Dudák

Malé město velkých dojmů. Nejen kvůli monumentálnímu zámku se Jaroměřice nad Rokytnou staly jedním z předních barokních uměleckých center Moravy.

Město Jaroměřice leží na řece Rokytné, osm kilometrů od Moravských Budějovic. Jeho okrajem vede železniční trať z Jihlavy do Znojma, která do města připutovala v roce 1871. Řeka dělí město téměř uprostřed na dvě části a protéká i zámeckým parkem. Je zde, nepříliš daleko od svého pramene, široká pouze dva až tři metry a teprve později na své devětaosmdesát kilometrů dlouhé cestě k ústí do řeky Jihlavy zesílí.

O jelenu a jarním měření

Podle pověsti lovil ve zdejších lesích (dnes jsou však kolem hlavně pole) kníže a v místech dnešního Dolního náměstí skolil krásného jelena šestnácteráka. Na jaře (podle tradice v roce 1131) dal na tomto místě vyměřit půdorys nového města. pojmenovaného podle tohoto „jarního měření". Proto nejen Jaroměř, ale i jelen se zlatými parohy v městském znaku.

Skutečnost je však prozaičtější a jméno lze nejspíš odvodit od jakéhosi blíže neznámého Jaromíra, jenž zde založil svůj rod.

V průběhu dějin se v Jaroměřicích vystřídala řada majitelů, z nichž nejvýznamnější asi byli Questenberkové a po nich Kounicové. Jeho vývoj v 19. a 20. století odpovídal osudům malých moravských zemědělských měst. V roce 1990 byla v Jaroměřicích vyhlášena památková zóna.

Česká opera a básníkova setra Bolest

Pieta na mostě přes Rokytnou, podstavec je reliéfně neobyčejně bohatý. Jaroměřice mají jednu velkou českou prioritu. V roce 1730 se na zdejším zámku hrála opera O založení města Jaroměřic, zkomponovaná dirigentem zámecké kapely František V. Míčou. Původně italský text (L' Origine di Jaromeriz in Moravia) byl záhy přeložen do češtiny zdejším farářem Antonínem Ferdinandem Dubraviem, což byla v té době rarita. Hudební tradice byla v Jaroměřicích vždycky živá, připomíná se i v zámecké expozici a od roku 1999 na ni navázaly Mezinárodní hudební slavnosti Petera Dvorského.

Do kulturních dějin se město zapsalo ještě působením básníka Otakara Březiny (od roku 1911), který zde také v roce 1929 zemřel. Náhrobek velkého básníka vytesal jeho přítel, vynikající představitel symbolismu a duchovně laděné secese, sochař František Bílek. Sousoší na hrobě se příznačně jmenuje Básník a jeho sestra Bolest.

Zámek a další rafinovanosti

Prvořadou památkou celorepublikového významu je jaroměřický barokní zámek s parkem.

Průčelí zámku. Jeho předchůdcem byla snad již středověká, ale nejspíš až pozdně gotická tvrz, přestavěná záhy na renesanční zámek. Dnešní vrcholně barokní podobu získal za Jana Adama z Questenberku a je dost pravděpodobné, že se na ní podílel vedle výborného Jakuba Prandtauera též vynikající rakouský architekt Johann Lucas Hildebrand a po roce 1728 neméně vynikající Josef Emanuel Fischer z Erlachu.

Zámecká stavba je působivá nejen z vnějšku svou monumentalitou, ale i velkolepostí svých interiérů, ať již jde o sál předků, orientální pokoje nebo taneční sál.

Rafinovanost zámeckého parku. Součástí přestavby bylo i založení barokní zahrady na pravém břehu Rokytné, jejíž dvě uměle vytvořená slepá ramena dotvářejí její rafinovanou kompozici. Barokní geometrická „francouzská zahrada" přechází na druhé straně řeky ve volněji komponovaný anglický park. Zámek je přístupný ve třech prohlídkových trasách.

Věž, která odstupuje od kostela

Přímo na zámek je napojen barokní kostel sv. Markéty, který tvoří výškovou dominantu celého areálu i města. Vznikl v roce 1737 (zcela dokončen až 1782) na místě středověkého kostela, rovněž z iniciativy Jana Adama z Questenberku. Ani jeho autor není přímo znám, ale i zde se historici umění domnívají, že by mohlo jít o Johanna Lucase Hildebranda.

Kostel svaté Markéty. Půdorys chrámu je typicky barokní - totiž elipsovitý, o délce přes dvacet metrů. A je to právě záměrné uplatňování tohoto racionálně těžko postižitelného půdorysu, které ve spolupráci s bohatou výzdobou a typickou barokní světelností tvoří z barokních chrámů místo neuchopitelné, leč smysly oslňující.

Vrchol chrámové kupole s lucernou se zdvíhá nad námi do výšky 44 metrů. přibližně stejnou výšku mají i dvě relativně štíhlé věže, z nichž ta jižní jako by chtěla od chrámu poodstoupit, a tak ji s vlastní hmotou stavby spojuje asi pět metrů dlouhý úzký trakt. Zde se zřejmě projevila ve stavbě změna původního plánu, o níž nic bližšího nevíme.

Sloup trojkové symboliky

Z dalších památek mě zaujal zejména výrazný barokní sloup Nejsvětější Trojice. Je založen na symbolickém čísle tři: nejníže stojí trojcíp barokní podstavec se sochami tří morových světců - sv. Karla Boromejského, sv. Rocha a sv. Šebestiána. Výše vyrůstá užší trojboký podstavec, z něhož se tyčí do výšky tři válcové kamenné sloupy, nesoucí na svém vrcholu sousoší Nejsvětější Trojice. Sloup vznik roku 1716 opět z iniciativy Jana Adama z Questenberku.

Ve městě ještě najdeme za barokními sochami ozdobeným mostem bývalý barokní špitál a kapli sv. Kateřiny, klášter servítů se zbytky přilehlé loretánské kaple, kapli sv. Josefa a pozoruhodné raně barokní sýpky bývalé Ústřední vojenské zásobárny.

Moderní upomínka baroka na autobusovém nádraží. Náměstí zdobí kamenná kašna a ve městě najdeme ještě řadu barokních soch.

Dobré jídlo se zde také najde a duši potěší i malé knihkupectví. Jaroměřice skutečně stojí za to vidět.

Foto Vladislav Dudák, Wikipedia (1x)