Ivo Šmoldas: S Halinou se trumfujeme, kdo má horší stav

11.02. 15:00 | Autor: - zuz -

V encyklopedii se píše, že Ivo Šmoldas (69) je básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scenárista, moderátor, překladatel a v posledních letech také divadelní herec. On ale ne se vším souhlasí, jak prozradil v rozhovoru pro SEDMIČKU.

Ivo, jak se vám daří?

Teď zažívám takové dramatické období, protože se mi prvně podařilo zařídit si Vánoce "na pokladnu". Strávil jsem je v IKEM. Hezké to bylo, já to tam mám rád. Dokonce se to projevuje i tím, že tam sežeru věci, které doma obcházím širokým obloukem. Například jsem tam vypil asi čtyři hrnky kakaa. To si asi dovedete představit tu slast.

Co vás trápilo tentokrát? Opět ledviny?

Ano, staré drůbky se nudí, tak se občas připomenou. Doktoři si taky hledí, aby byla nějaká práce, takže bude další operace, kde mi dvě staré ledviny vezmou a zbyde už jenom ta nová. Ale je to výborné, protože mě poučili, že ty staré relikvie, když se to vyndá, váží až 12 kilo, tudíž já konečně zhubnu a zase to zaplatí zdravotní pojišťovna. (smích)

Jste v kontaktu s Halinou Pawlowskou, kterou také trápí zdraví?

Ano, s Halinou jsme si volali, protože se trumfujeme, kdo má horší stav. Dokonce si myslím, že Halina teď maličko vítězí. A potom si volám se spoustou dalších lidí. Jak jsem na stará kolena, takhle těsně před smrtí, začal s divadlem, mám spoustu nových přátel. I když už bych měl říkat starých, protože hrají dlouho. (smích)

Cítíte ve vaší herecké kariéře nějaký progres?

Lepší se to. Já jsem teď dokonce dostal roli v Divadle Na Jezerce, čehož si velice považuji. Je to role, která není kontinuální, občas vylezu na pódium a mám se tam nějak projevit. Ale je to pro mě náročné, protože když nic nedělám, okamžitě se přehazuju do role diváka. Tudíž to vyžaduje značné úsilí, zůstat ve střehu a neprošvihnout chvíli, kdy tam mám jít.

Vy to zlehčujete, ale účinkovat ve velkém divadle, to přece znamená, že už jste profesionál!

No, to nevím. Teď jsem na to představení četl recenzi. Mimochodem, hra se jmenuje Baťman, je o Tomáši Baťovi, napsal to Petr Vacek a je to opravdu moc hezké. David Suchařípa hraje Baťu, jsou tam skvělí mladí herci, kteří to všechno odedřou, mají šílené převleky, tanečky, zpěvy a podobně. Já tam s Miluškou Šplechtovou dělám jen takového průvodce, nicméně v té recenzi jsem se dočetl, že mám insitní (neškolený, laický, neodborný, pozn. red.) herecký projev. To mě pobavilo.

Jak se zvládáte popasovat s popularitou?

Ono to není nic tak hrozného. Občas se někdo přijde vyfotit, i když já to beru úkorně, protože jsem velký neurotik, obzvlášť při jednání s úřady. Vždycky jsem dělal ty velké italské scény na poště a podobně. A teď už nemůžu. Teď jenom trpím. Zaplaťpánbůh za elektronický styk.

Na druhou stranu máte vždy vyprodanou talkshow, s níž jezdíte po republice, a tam je lidí dost...

Jenže tu jezdím jen občas a vůbec mi to nevadí. V rádiu mám taky dlouhá léta pořad, díkybohu s měsíční periodicitou, ale to není žádný nápor. A je od rozhlasu milé, že za těch třináct nebo čtrnáct let, nebo jak dlouho to dělám, ještě nikdo z nich nepoznal, že neumím moderovat. Přesto to tam pořád jede. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Doufám, že dlouho, budeme vám držet palce.

Moc děkuju a pozdravuju všechny čtenáře SEDMIČKY.