Jak přežít samotu?

16.09. 05:45 | Autor: Stanislav Zbyněk

Ještě nikdy v historii nebyla mezilidská komunikace tak intenzivní jako dnes. I proto přibývá těch, kdo hledají spásu v izolaci od společnosti. Dobrovolná samota může být prospěšná, ale může také vážně poškodit duševní i fyzické zdraví. Na co si dát pozor?

Aby pro nás odloučení od ostatních mohlo být prospěšné, je nejprve třeba naučit se vydržet alespoň chvíli sami se sebou, se svými myšlenkami. A to vůbec není snadné. Tématem se nedávno zabývali američtí psychologové z University of Virginia, kteří výsledky svého bádání zveřejnili ve vědeckém časopise Science.

Dobrovolníci měli strávit patnáct minut v prázdné odhlučněné místnosti. Jediné rozptýlení, jež měli k dispozici, představoval jednoduchý přístroj. Po zmáčknutí tlačítka vyslal do těla slabý, ale nepříjemný výboj. Někteří účastníci se začali sami se sebou nudit již po pouhých šesti minutách a raději do sebe pustili elektřinu. Jeden z mužů se pro tuto formu rozptýlení rozhodl za čtvrt hodiny stodevadesátkrát. Celkem 67 procent mužů a 25 procent žen si "elektrošok" alespoň jednou vyzkoušelo.

"Pravděpodobně jim vadilo, že ve chvílích klidu začnou přemýšlet o svých nedostatcích. Nebo je tu ještě jedno vysvětlení - možná je přemýšlení zkrátka moc komplikované. Musíte totiž složitě najít téma, o němž budete přemýšlet, a to může být vyčerpávající," vysvětlil vedoucí výzkumu Timothy Wilson.

Podle jiné studie, pocházející od vědeckého týmu z univerzity v Utahu, je samota opravdovým problémem, a může být dokonce životu nebezpečná. Z dat, která získal z 218 dílčích výzkumů na vzorku čtyř milionů účastníků, zjistil, že lidé žijící o samotě vykazují až o polovinu větší riziko předčasného úmrtí.

Izolovanost od okolí byla v minulosti předpokládána hlavně u osob starších 55 let. Podle vědců se ale "epidemie osamělosti" projevuje čím dál více u věkové skupiny 18 až 34 let. "Existují přesvědčivé důkazy, že společenská izolace a osamělost výrazně zvyšují riziko předčasného úmrtí. Tato míra převyšuje mnoho dalších zdravotních indikátorů," vysvětlila profesorka Julianne Holt-Lunstadová z Brigham Young University v Utahu.

Že samota může být stresující a mít vážný vliv na zdravotní stav, potvrzuje i český psychoterapeut Jakub Hučín. "V řadě nezávislých studií se prokázalo, že osamělost a pocit sociální izolace jsou jedním z rizikových faktorů psychosomatických onemocnění. Například se ukázalo, že muži prožívající emoční stres umírali třikrát častěji než muži žijící klidným životem. U mužů, kteří kolem sebe měli blízké lidi, se ovšem žádná souvislost mezi vysokou mírou stresu a úmrtností neprokázala," vysvětluje Hučín. Podobné je to i u pacientů trpících rakovinou. Ti, již měli ve svém okolí sociální podporu, žili dvakrát déle než pacienti, kteří nemoci čelili sami. Z lékařského hlediska se sociální izolace počítá mezi rizikové faktory vzniku kardiovaskulárních chorob, podobně jako vysoká hladina cholesterolu či vysoký krevní tlak.

Novodobí poustevníci

Jedním z nejznámějších samotářů je Ital Mauro Morandi. V roce 1989 se kvůli porouchanému katamaránu dostal na ostrov Budelli, ležící mezi Korsikou a Sardinií. Morandi prý v tehdejší společnosti trpěl, a tak se rozhodl, že se domů nevrátí. Zůstal na ostrově jako jeho správce. Na začátku devadesátých let však italská vláda zakázala veřejnosti na ostrov vstup, aby zachovala jeho jedinečný ekosystém.

I devětasedmdesátiletému poustevníkovi hrozilo vyhoštění. Trochu paradoxně našel zastání u veřejnosti, na ostrově mohl zůstat i díky petici. "Nikdy neodejdu. Doufám, že zde zemřu, budu zpopelněn a mé ostatky budou rozprášeny ve větru," prohlásil Morandi.

S přibýváním novodobých poustevníků se potýká například Čína. I v nejlidnatější zemi světa se stále více lidí stěhuje do měst a jejich okolí, zároveň se jich ale spousta před ekonomickým rozvojem uchyluje k životu v samotě založenému na buddhistických a taoistických tradicích. V pohoří Čung-nan v centrální Číně stojí v kopcích stovky malých chatrčí bez topení či elektřiny. Tento styl života přilákal do míst, kde je v zimě i dvacet stupňů pod nulou, také Choua, který zde žije již dvacet let.

"Města žijí prudkým životem. Zde je však možno nalézt vnitřní radost. Jsem nyní rád, že jsem sám," vysvětlil Chou.

Foto: pixabay.com/huevocosmico

Autor: Stanislav Zbyněk