Čtvrtstoletí s mobily: větší rozvodovost a sklony k narcismu

Před dvaceti lety se dostala na trh slavná Nokia 5110. Legendární, masově prodávaný mobil, který odstartoval revoluci - zpřístupnil telefonování odkudkoliv širokým masám obyvatel. Mobil se za více než čtvrtstoletí užívání stal nepostradatelnou součástí lidského života. Psycholog Adam Suchý z ordinace klinické psychologie v Prostějově  si po více než 25 letech s mobilním telefonem v kapse všímá viditelných změn v lidském chování.  

Mobily jsou s námi už více než čtvrtstoletí. Kdy se stal z pomocníka přístroj, který spoustu lidí de facto ovládá?

Myslím, že v okamžiku, kdy se stal široce dostupným, ovládaným intuitivně, a kdy přestal být v podstatě telefonem, protože nyní už nahrazuje spoustu dalších dříve oddělených věcí - navigaci, diář, budík, slovník, foťák, herní konzoli, televizi, internet, chat, diktafon, krokoměr, baterku… Svět nacpaný do jednoho svítícího obdélníku je stále po ruce a je okamžitě přístupný, což je pro naši netrpělivou kulturu neodolatelné.   

Vznikl výraz nomofobie - stresová situace, při níž jedinec trpí strachem ze ztráty mobilního signálu a mimo jiné neustále kontroluje, zda se jej někdo nepokoušel kontaktovat. Je závislost na mobilních telefonech případem pouze mladší generace, nebo už se přenáší i na tu starší?

Nemluvil bych hned o závislosti. Starší generace je více zvyklá používat všechny ty výše uvedené a jiné pomocníky odděleně a také má z nových technologií větší respekt. Mladí se IT světa tolik nebojí a využívají ho v mnohem větší míře. Zatímco ještě před dvaceti lety varovali odborníci před nadměrným časem stráveným u televize, dnes si mladá generace vytváří vlastní programovou skladbu na YouTube a televize ji v podstatě nezajímá. Je potom logické, že pokud koukají na YouTube na mobilu, vidíme je hlavně s mobilem. Dříve proseděli ale podobný čas před televizí. 

Mobil dnes dostávají děti v opravdu mladém věku, což si rodiče omlouvají tím, že je potřebují kontrolovat. Je to správně? Nebo naopak běžný vývoj vzhledem k moderní době? 

Správné to asi není, ale běžné už ano. Ta dostupnost má ale své stinné stránky a pocit kontroly je někdy jen iluzorní. Často naopak zvyšuje úzkost a napětí a dělá z nás roztěkané neurotiky: "Už tam měl být, jak to, že ještě nenapsal?" nebo "Proč mi to nebere, nestalo se něco?" Nedostupný nebo vypnutý mobil nás potom přivádí skoro k šílenství. A dokud nedojde ke spojení, tak se nedokážeme uklidnit.

Kvůli mobilům se z lidí stali tak trochu dobrovolní striptéři. Pomocí fotek a statusů dáváme nahlížet do svého soukromí a života. Proč došlo k tak prudké změně? Dříve si lidé soukromí spíše chránili. 

Lidé se chtěli vždycky pochlubit tím, co mají nového nebo co zažili, je to běžné téma mezilidských setkání - kde jsme byli na dovolené, paní má novou kabelku. Vznešeně se tomu říká, že potřebujeme sdílet, a to sociální sítě prostřednictvím mobilů umožňují hojně. No a na druhé straně nahlížet do cizího soukromí nás baví pekelně, oblíbenost bulváru to jen dokresluje. Problém ale spočívá v tom, že lidé si velmi často neuvědomují, jak moc veřejný striptýz dělají. Mají pocit, že je to jen fotka na mobilu nebo status pro pár přátel. Digitální svět klame. Představte si, že dáte na nástěnku ve škole fotku velikosti A4, na které bude patnáctiletá žákyně ve spodním prádle. Bude to skandál jako hrom. A i když je princip stejný, třeba na Facebooku to vlastně působí skoro nevinně.  

Mobily postupně začaly vytlačovat osobní kontakt. Vidíte to z psychologického hlediska jako problém?

Pokud skutečně vytlačí osobní kontakt, potom to problém je. Něco jiného je, když nám moderní technologie pomáhají udržovat stávající reálné sociální kontakty, to je příjemné. Když nemůžu milovanou bytost vidět ve skutečnosti, díky alespoň za Skype, chat, fotky či videa. Pokud ale začnou převládat virtuální vztahy nad reálnými, potom to moc zdravé nebude.  

Může jít o nevratnou skutečnost?

To si netroufám posoudit. Všechno se vyvíjí a mění, takže v tomto ohledu jsou změny v pořádku. Osobně vnímám euroamerickou kulturu jako narcistickou a tyto charakteristiky jako trvalejší či posilující. Není to jen důraz na výkon, věčné mládí a při narůstající životní úrovni zároveň narůstající nespokojenost. Je to i sebestřednost, kterou krásně ilustruje fenomén selfie: Už neobracíte objektiv k památce, kterou jste navštívili, ale stojíte k ní (a symbolicky k celému životu) zády a objektiv zaměříte na sebe. A dokonce už ani není zapotřebí říct "Prosím tě, mohl bys nás vyfotit?", protože si s pomocí tyčky vystačíme sami. Nikoho nepotřebujeme a sami sobě jsme ideálním obrazem. To může být nebezpečné. 

Proč se vůbec člověk nechává mobilem dobrovolně ovládat?

Já myslím, že problém je, že mnoho lidí si neuvědomuje nebo si odmítá připustit, že  jsou mobilem ovládáni. Ještě stále si myslíme, že to máme pod kontrolou a že je to jen "chytrý" pomocník. Minimálně v cílení reklamních, politických a dalších příspěvků, které nám přistávají do přístrojů, to už ale ve svých rukou nemáme. 

Stáváme se jeho otrokem? Vsugerovali jsme si pocit, že bychom něco prošvihli? Přestali jsme díky němu respektovat své osobní volno?

S tím nerespektováním bych souhlasil, a zřejmě budou více postiženi ti, kteří si jen obtížně nastavují své osobní hranice. Princip každého vztahu je přiblížení se a vzdálení, je to rytmus. Dostupnost a všudypřítomnost mobilu ale vzdálení se příliš neumožňuje, jsme neustále k dispozici a jsou bohužel lidé, kteří si myslí, že by to tak mělo být. Naštěstí ale stále existuje dost lidí, kteří dokážou užívat moderní technologie uvážlivě. 

Změnilo se kvůli mobilům i naše rozhodování? Máloco už dnes platí napevno, často se nevyhecujeme k osobním schůzkám, měníme termíny... Změnil se náš vztah k dohodám?

Ano, to je jedna z negativních stránek světa, který je nonstop online. Stačí jen zvednout telefon, jste-li zbabělejší, potom poslat text, a nechat na příjemci, jak s tím naloží. Vztah k dohodám se změnil, protože je můžeme mnohem snadněji měnit a rušit. Je to pohodlné a bezpečné, takže jsou známi i hrdinové, kteří ukončili partnerský vztah přes SMS nebo Facebook. 

S mobilním telefonem přišla i částečná ztráta soukromí. Setkáváte se častěji s případy, kdy mobil negativně narušil rodinné či partnerské soužití?

Rozhodně, a myslím, že je dnes už prokazatelné, že je jedním z faktorů přispívajících k větší rozvodovosti. Většina nevěr se provalí právě kvůli mobilům, velkou část žárlivosti probouzejí fotky či komentáře na sociálních sítích. Obnažené soukromí má prostě své stinné stránky, a kromě toho partner s neustále skloněnou hlavou a modrým obličejem nám po čase asi moc sexy připadat nebude. Přiznám se, že osobně moc nechápu páry, které spolu sedí v restauraci nebo v kavárně a každý v tichosti kouká na svůj displej. To mě trochu děsí. Mimochodem, k tématu partnerských vztahů a mobilů vřele doporučuji italský film Naprostí cizinci. 

V čem vidíte naopak pozitiva "mobilního věku"?

Jsem rád, že se ptáte, protože navzdory negativům vývoj a změny nezastavíte, jsou přirozené, a to v podstatě ve všech oblastech lidského života. Proto není třeba situaci jen dramatizovat a hysterizovat. Ostatně každá generace tvrdila o té mladší, že je zkažená a že zvrácený svět teď již nezadržitelně spěje ke svému konci. A trvá to už 2000 let, takže to asi ještě nějakou chvíli vydrží. Moderní technologie mohou být dobrým pomocníkem v mnoha oblastech a mobilní aplikace dokázaly skutečně minimalizovat kancelář a běžné věci denní potřeby (viz výše uvedený výčet) do krabičky, která se vleze do kapsy. Před pár desítkami let něco nemyslitelného! Usnadnění orientace, kontakt s druhými, bezpečnější cestování… Toho by bylo. A že je neumíme vypnout a odložit, za to mobily samotné nemůžou. 

Mobil je i součástí image, což je voda na mlýn jeho výrobcům. Vidíte v historii nějaký jiný předmět, který by stal takovým měřítkem společenského postavení, který by dokázal částečně charakterizovat jeho uživatele?

To nevím, ale vždycky tady byly trendy věci. Když si sednete v restauraci ke stolu a první věc, kterou uděláte, je plácnutí mobilu vedle sklenky, potom buďto čekáte životně důležitý hovor, nebo nám o sobě chcete něco říct. 

Omezují mobily trénink mozkových kapacit? Dříve jsme si museli pamatovat čísla, adresy, dnes to není třeba, stačí adresář nebo GPS.

Ano, opět bohužel dnes už prokazatelně. Píše o tom možná trochu moc dramaticky, ale přesto zajímavě německý neurolog Manfred Spitzer ve své knize Digitální demence. Tam přirovnává změny rozumových schopností u lidí, kteří nadměrně užívají mobilní telefony a jiné digitální technologie, ke změnám, jaké lze pozorovat u pacientů se závažnějším psychiatrickým onemocněním či u pacientů po vážném poranění hlavy. I laicky je ale jasné, že není možné, aby nás svět, který nás obklopuje, nijak neovlivňoval. A protože nepoužíváme už jen klacek a kámen, budou se naše mozkové struktury prostě proměňovat podle toho, s čím zacházíme. Říct ale, že jde jen o změny negativní, je podle mě příliš laciné a jednoduché. 

Projevily se mobily i na našem sociálním chování? Příkladně křičením do telefonu v MHD, nerespektováním zákazů jeho užívání…

Ano, lidé se skloněnou hlavou vrážejí do ostatních, klopýtají přes přechod pod kola jedoucích aut, rozsvěcují displej v kině, řeší v tramvaji vedle vás své intimní záležitosti a ti nejvíce neomalení zvednou hovor i během divadelního představení (osobní zkušenost). Sociální chování se proměnilo, ale nutno říct, že k tomu nepotřebujete jen mobil, ale také náturu. Jinými slovy, nejste-li buran, mobil ho z vás sám o sobě neudělá. Stávajícím buranům dal ale další pořádnou várku příležitostí, jak své buranství náležitě projevit. 

Vznikají i skupiny lidí, kteří si moderní mobily záměrně odpírají a využívají pouze k primárním účelům?

Ke každému novému trendu a hlavnímu proudu se časem vždy objeví nějaká protiváha. Tak jako existují lidé, kteří doma nemají televizi a odmítají ji, tak existují lidé, kteří se snaží vyhýbat alespoň smartphonům a trvají na dnes již klasických tlačítkových, nebo lidé, kteří sice mají chytrý mobil, ale vypnou ho po odchodu z práce, o víkendu atd. Vyhýbat se digitálním technologiím je ale stále těžší, a pokud nechcete být poustevník, tak vás jejich odmítání může i diskvalifikovat ze současného sociokulturního prostředí. I když mám osobně spoustu výhrad, na druhé straně bych vám dnes nerad odpovídal na položené otázky na psacím stroji a průklepovém papíru a zkoušel se vám hodiny marně dovolat na věčně obsazenou redakční drátovou linku. 

Čtěte dále

další zprávy