Zvraty a přehmaty

Jen během minulého týdne to vypadalo, že Česku bude vládnout Mirek Topolánek, pak Jiří Paroubek a nakonec zase Mirek Topolánek. Po dramatických zvratech je nyní asi nejpravděpodobnější varianta předčasných voleb. Cesta k nim však bude patrně ještě hodně komplikovaná.

Jedenáct týdnů vyjednával Mirek Topolánek různé varianty své vlády. Jenže minulý čtvrtek bylo během několika hodin všechno jinak. Narychlo svolaný brífink premiéra v Kramářově vile vypadal v inflaci politických prohlášení nenápadně, zato obsahoval třeskuté sdělení: ČSSD končí rozhovory s ODS a nabízí společnou vládu lidovcům. O dvě a půl hodiny později už v dřevem vykládané vstupní hale prvního československého premiéra Karla Kramáře Jiří Paroubek a Miroslav Kalousek do mikrofonů předčítali programové body, na nichž bude stát jejich společná vláda, opírající se v parlamentu o komunisty.

Překvapení to bylo o to větší, že nešlo o první zvrat v jednání v průběhu minulého týdne. V pondělí skončila jednání mezi ODS a ČSSD o podpoře Topolánkovy menšinové vlády hlasitou roztržkou. Po ní Paroubek oznámil konec jednání s občanskými demokraty, ještě večer si ale vše zase rozmyslel. V úterý opět přituhlo: obě strany se neshodly ani na tom, kde a v jaké sestavě se sejdou. Ve středu bylo zase všechno jinak a oba lídři zářili spokojeností. „Dohoda je možná,“ oznámil Topolánek a Paroubek ji avizoval do konce týdne. O čtyřiadvacet hodin později se však Topolánek nestačil divit, když se až z tiskové konference svého rivala dověděl o vzniku oranžovočerné koalice. I když byl šéf ODS už týden designovaným premiérem, iniciativu ve skládání vlády zcela převzal premiér dosluhující. Využil přitom ochlazení vztahů mezi ODS a KDU-ČSL, které následovalo po faktickém rozpuštění pravicové trojkoalice. ODS se zmohla jen na chabé protesty a vyhlásila záměr sestavit svou vládu stůj co stůj, i kdyby aliance levého středu přesvědčivě prokázala svou většinu ve sněmovně.

Rudočerný propadák

Z pohledu celého vyjednávání po červnových volbách to byl obrat sice nečekaný, ale do jisté míry logický. Mirek Topolánek se totiž v minulých třech měsících neprojevil jako dobrý stratég a dopustil se řady chyb. Příliš se upnul na projekt pravicové trojkoalice, jejž ale nakonec v dalších jednáních nedokázal ubránit. Jeho váhavosti a nepevnosti pak využil Jiří Paroubek, dotlačil občanské demokraty do málo výhodné varianty jejich menšinové vlády a přinutil je k sérii bolestivých ústupků. Navíc se mu podařilo vytvořit dojem, že obě velké strany chystají zásadní změnu volebního zákona, která zlikviduje malé strany. A to se pro lidovce stalo dobrou záminkou k obratu k vládě opřené o komunisty.

Zvratům o sto osmdesát stupňů však neměl být konec. Už v pátek se ukázalo, že Kalousek hrál vabank svou vlastní hru, o níž většina lidové strany neměla ani ponětí. Nečekaný příklon stranického vedení k vládě opřené o KSČM vyvolal bouřlivou reakci řadových členů i nižších funkcionářů. „Stydíme se za bezpáteřní jednání našeho předsedy! Pane Kalousku a spol. - odstupte!“ vyzývala vedení na webové stránce KDU-ČSL třeba Jana Pagáčová, předsedkyně stranické organizace v Ostravě-Mariánských Horách. Vtipálek, který se do diskuse přihlásil pod jménem Miroslav Kalousek, jí odpovídal: „Mám teď jednání se soudruhy Paroubkem a Grebeníčkem a na diskuse na internetu nemám čas!“

Když se k protestům členů z regionů začali přidávat poslanci, senátoři i celé krajské organizace, vedení KDU-ČSL usoudilo, že předseda se svým novým kursem přestřelil. Přestože od lidoveckých funkcionářů o den dříve nezaznělo jediné kritické slovo, v pátek na zasedání širšího vedení strany se rozhodli Kalouska obětovat. Návrh na ukončení rozhovorů o vládě s ČSSD podával sám první místopředseda Jan Kasal, do té doby Kalouskova pravá ruka. V té chvíli přitom už KDU-ČSL měla s ČSSD dojednán hrubý obrys koaliční smlouvy. Kalousek vzápětí rezignoval na funkci předsedy strany, kterou zastával tři roky.

Jak zařídit volby?

Krach Paroubkova a Kalouskova projektu vrátil iniciativu do rukou Topolánkovi. Jeho vyhlídky na úspěch jednání o jakékoli variantě vlády však nejsou o nic lepší než před posledním zvratem, dokonce naopak. ČSSD už neuvažuje o jakékoli možné podpoře Topolánkovy vlády. „ODS nemůže očekávat naši podporu ani jedním hlasem,“ vyhlásil hned po zjištění vlastního strategického debaklu Paroubek.

Nejpravděpodobnější variantou vývoje se v závěru minulého týdne zdály předčasné volby. Jednoznačně je preferují jen ODS a zelení, lidovci s názorem na ně po svém potupném přemetu váhají. Skeptičtí jsou i komunisté. „Pro nás je to až poslední varianta,“ prohlašuje místopředseda Jiří Dolejš. Zabránit volbám chce ale za každou cenu sociální demokracie. „Není tu situace, která by vyžadovala předčasné volby,“ říká nadále Paroubek.

Série zvratů a přehmatů minulý týden rozjitřila politickou scénu, zlikvidovala kariéru jednoho politického matadora, zřetelně zhoršila osobní vztahy mezi stranickými lídry, ale konečné řešení povolební hádanky v žádném případě nepřiblížila.

Foto: Robert Zlatohlávek

K TÉMATU:

Dědiny odmítly smlouvu s ďáblem

Pavel Bém, místopředseda ODS: Prioritou je menšinová vláda ODS

Cyril Svoboda, místopředseda KDU-ČSL: Ukázali jsme vnitřní sílu

Čtěte dále

další zprávy