Život na misích: Zítra vstanu a zachráním svět

Prošedivělý muž sedí v pohodlném křesle v domě na okraji Znojma. Stěny i police obýváku jsou posety suvenýry z různých koutů světa. Východní Timor,  Afghánistán, Kongo, Kurdistán, Súdán. A za týden už bude opět na cestě, tentokrát do Libérie.

Poprvé jako dobrovolník se dnes šestapadesátiletý Jan Holásek ze Znojma vydal do světa v roce 2001. Se zahraničními misemi ale začal již o mnoho let dříve. Jako voják byl v roce 1994 vyslán do africké Libérie. Sám se přihlásil. Po letech služby v socialistické armádě, kdy vycestoval maximálně do Polska nebo Maďarska, totiž zatoužil po větších dálkách. Holáskova žena Zdeňka příliš nadšená nebyla. Tomu, že sama musí vést domácnost se třemi dospívajícími dětmi, ale už před časem přivykla. Vojenské povolání zavedlo Holáska většinou daleko od rodiny, za kterou pravidelně dojížděl na víkendy. Místo z Prahy jsem pak začal cestovat za rodinou  z Libérie nebo Iráku,“ popisuje s nadsázkou. I když to může znít jako klišé, vyrovnané rodinné zázemí bylo pro jeho zahraniční působení základ. „Teď už se vždycky těším, až zase někam vyjede,“ říká manželka Zdeňka s úsměvem.    

Když v roce 1998 odešel Holásek z armády, rozhodl se v misích pokračovat. Oslovil proto několik civilních institucí, až nakonec dorazil na kontaktní místo Organizace spojených národů. „Pan Holásek byl ideálním prototypem dobrovolníka, jakého OSN potřebuje,“ říká Jitka Jandusová z pražské kanceláře OSN. Nejenom, že byl starší a  zkušený, jeho účast na vojenských misích dávala organizaci téměř jistotu, že se s náročnými podmínkami a velkou psychickou zátěží vyrovná.

Výběr kandidátů je v OSN dlouhý a podrobný, ne každý pohovorem projde. Ze zhruba 150 zájemců za rok jich česká pobočka vyšle do světa asi dvacet. Hledají se převážně odborníci s vysokoškolským vzděláním, lidé se zkušenostmi například s řízením letového provozu, logistikou, oblastí lidských práv či prevence HIV/AIDS. Žádají se také kvalifikované profese typu automechanika, architekta, učitele, lékaře nebo zdravotní sestry. Věkový průměr vybraných lidí je 39 let. Stanou-li se pak dobrovolníky OSN, vyplácí organizace kromě letenky a pojištění každému dobrovolníkovi od 1500 do 2500 dolarů měsíčně na pokrytí životních nákladů i na podporu rodiny doma. Pokud se pak člověk stane přímo zaměstnancem OSN (a bude vykonávat tutéž práci jako dobrovolník), může si měsíčně přijít až na dvojnásobek peněz.

Vysoké odměny pro dobrovolníky kritizuje Šimon Pánek, ředitel české nevládní organizace Člověk v tísni. „Pak se ztrácí smysl slova dobrovolník,“ říká. Ideální systém má podle něho Británie. Dobrovolníkům se platí počáteční výdaje včetně cesty, k tomu pak dostává pouze průměrný místní plat. Také Jitka Jandusová z OSN připouští, že peníze jsou velkou motivací. Je ale přesvědčena, že za zásadní změnu životního standardu si lidé finanční kompenzaci zaslouží.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.

Foto: archiv Jana Holáska

Čtěte dále

další zprávy