Zima podle cibule a přežraných koček

Jaká bude letošní zima? „Mírná, ryby neberou,“ je přesvědčen vltavský rybář Václav Hoffmann. „Tuhá, přiletěly kvíčaly,“ předpokládá Marie Millerová z myslivny ve Skalsku v lesích nad Sázavou. Meteorologové se brání delšímu než měsíčnímu výhledu, zbývá se opřít o pranostiky a úkazy z přírody.   

Meteorologická předpověď na následující den bývá přesná až z devadesáti procent, počasí na tři dny dopředu už je určováno jen se sedmdesátiprocentní úspěšností. Pak už meteorologové raději nehovoří o předpovědích, ale o takzvaných výhledech. Věda, která při předpovědích na příští den pracuje se stále dokonalejšími přístroji, si v dlouhodobém horizontu neví rady a zajímá se o staré kroniky, pranostiky a historické statistické zápisy, aby vytvořila jakýsi „modelový výhled“. Ten buď vyjde, nebo zcela selže.
   
Kaprům mňamka nevoní

Na břehu Vltavy nedaleko Měchenic u Davle nahazuje rybář Václav Hoffman. „Ryby lovím sedmačtyřicet let a podle jejich chování už bezpečně poznám, jaká nás čeká zima,“ tvrdí rybář. Loni v druhé půli listopadu brali kapři i cejni jako diví. „Dělali si zásoby, až přijdou tuhé mrazy. A ty také přišly, i když až v druhé půli ledna,“ vzpomíná. Letos jsou vltavští kapříci nepochopitelně laxní, neláká je ani Hoffmanova speciální směs z ječného šrotu a strouhanky. „Jindy si takovou mňamku nenechají ujít,“ srovnává zkušený rybář. Časný listopadový sníh i mrazy jsou tedy podle něho jen falešným manévrem přírody, který nic nedokazuje. Věří svým kapříkům, ti by neriskovali, že zůstanou pod ledem bez patřičných zásob.  

Manželé Millerovi žijí na polosamotě ve vesničce Skalsko. hned za jejich domem a areálem rodinné dřevařské firmy začínají husté lesy, které se táhnou až k řece Sázavě. „Všechno nasvědčuje tomu, že bude dlouhá a tuhá zima. Krkavci se stahují k obydlí a ze severu Evropy přiletěly kvíčaly, některé roky je tu vůbec nevidíme,“ říká Millerová, její ž manžel je zkušený lesník a vyhlášený ornitolog. Pro rodinnou firmu je ale přítomnost drozda kvíčaly špatnou zprávou. „Jak přijdou velké mrazy a spadnou tuny sněhu, jen těžko můžeme řezat dřevo,“ obává se Millerová.

Mráz a sníh naopak živí Jana Němečka, spolumajitele sjezdovky v sousední Chotouni, která je jedním z nejníže položených lyžařských vleků v republice. Začíná asi v nadmořské výšce 300 metrů a vyšplhá se maximálně 350 metrů nad hladinu moře. „Předloni jsme měli nádhernou sezonu,“ rád vzpomíná Němeček na zimu z přelomu let 2005/2006, která se proslavila neuvěřitelnou nadílkou sněhu, pod níž padaly střechy tělocvičen, supermarketů i kravínů. „Lyžovalo se 110 dnů, loni sotva týden,“ porovnává. Sněhovým dělem zrovna zkušebně zasypal kus sjezdovky, ale na skutečnou lyžovačku to zatím není. „Na horách teď mají sníh, ale nemají lyžaře. U nás by nebyla nouze o Pražáky, ale zase není na čem jezdit. Jak to bude letos se zimou, to opravdu nevím,“ nedovoluje si předem odhadovat. Prý nevěří v boha ani v pranostiky. „Někdo jim věří, proč ne. Lidé třeba určují podobu zimy podle cibulových slupek,“ říká.

Pomýlení slimáci?   

Cibulové věštění je vůbec jedna z nejrozšířenějších lidových metod, jak vytvořit dlouhodobou předpověď. Čím více má cibule sukének, tím prý bude zima tužší. A předloni se skutečně urodily cibule s mnoha vrstvami slupek. „Loni jich zase bylo málo. Zima také přišla se značným zpožděním. Letos je to průměr – ani málo, ani hodně sukének,“ říká Jaroslav Kuba, majitel pozemku v jedné z pražských zahradních kolonií.

Zato lesník a zahradník Jaroslav Růžička z Olešovic u Kamenice je přesvědčen, že většina zim v posledních letech měla podivný průběh, počasí se vůbec chovalo zákeřně. „Letos přišly mrazy ještě v červnu, a v září už zase namrzlo. A mezitím tropická vedra,“ podivuje se Růžička. V lesní školce a zahradnictví, které vlastní, ukazuje k záhonům s jehličnany. „Červnový mráz poničil i obyčejné jedle, přírůst je v tahu,“ prohrabuje větve jedlí a utrhne narašené výhony, které v červnu zmrzly a svěsily se dolů z větví. Jedle nezahynuly, ale nepoporostly ani o milimetr. Nešťastný je i z mladých borovic, kterým kvůli letním tropickým vedrům „zrezavěly“ jehlice a jsou neprodejné. Růžičkova letošní zimní předpověď je kupodivu založena na nedůvěře k přírodním jevům, protože staré pranostiky prý přestávají platit. „Slimáci nakladli vajíčka těsně pod povrch země, takže bude krutá zima.“ Nesvědčí ale chování slimáků spíše o teplé zimě, neboť jsou přesvědčeni, že se není nutno obávat mimořádných mrazů? „Já věřím, že se slimáci spletli,“ míní šedesátiletý lesník a zahradník. Podle čeho všeho lze určit, jaká bude zima? Každý má jiný, podle svého mínění zaručený recept.

Včelí a králičí důkazy

Někdo pozoruje, jaký mají apetit jeho kočky a králíci, a když se v listopadu přežírají, je to neklamný důkaz, že přijdou třeskuté mrazy. Spolehlivými meteorology jsou prý včely: čím lépe si utěsní vchody do úlů propolisem, tedy čím více tmelí, tím bude zima větší.

Někdo se zase obrací k lidovým pranostikám, v posledních letech vyšly desítky knih, které uvádějí lidové předpovědi prakticky ke každému dni v roce. Na tento pátek 30. listopadu například připadá svátek svatého Ondřeje a lidové předpovědi následujícího typu. „Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.“ „Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.“ „Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.“ „Má-li Ondřej  na stromech kapky, bude příští rok hodně ovoce.“ „Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: přeplyne-li, bude mokrý rok; zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok.“ 

Městský člověk už většinou žádná „ondřejská proroctví“ nezná, větší úspěšnost lze očekávat na venkově a především u soukromých hospodářů, kterým pranostiky mohou nahrazovat nepřesné výhledy meteorologů. Znalost některých pranostik by se dala předpokládat například v zapadlé vesničce Bohuliby nedaleko Jílového u Prahy. Obec rozházenou po svazích podnes zdobí několik roubených statků, tři sta let stará dřevěnice je i součástí gruntu rodiny Němečkovy. „Pranostiky? Neznám žádné. Počkejte, jednu ano – duben, za kamna vlezem,“ říká přítomná obyvatelka statku, jedenadvacetiletá Andrea Jaklová. Pak se zamyslí: „Anebo to je o březnu?“ Zimu stejně nemá ráda v žádné podobě. „Uvidíme, jak bude. Zimu nesnáším.“

Je to jako si vsadit v ruletě. Teplý listopad a prosinec vůbec nezaručují, že v lednu nepřijde „zima století“. A naopak, listopadový sníh a mráz nevylučují na Nový rok rozkvetlé petrklíče.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.

Foto: Lucie Pařízková       

Čtěte dále

další zprávy