Za demokratičtější komunál

V komunálních volbách se na konci týdne utká rekordní počet více než dvou set tisíc kandidátů. Lokální demokracie na první pohled vzkvétá. Ve skutečnosti je však v mnohých obcích ještě hůře než třeba v parlamentu: hádky jsou ostřejší, úplatky snadnější a pravidla hry na demokracii volnější.

Architekt Milan Obenaus jen stěží zvládal emoce. Do komunálních voleb zbýval skoro na den přesně měsíc a olomoucké zastupitelstvo zrovna jednalo o prodeji parcely v blízkosti centra, na níž má vyrůst až 450 bytů. Radní ji chtěli postoupit místní firmě Gemo, která předložila druhou nejnižší nabídku. Město by tím připravili zhruba o 18 milionů korun.

Na zasedání zastupitelstva se Obenaus z opozičního uskupení Šance/zelení pustil do „grilování“ spoluodpovědného náměstka primátora Jaromíra Czmera z ČSSD. Svůj výstup zakončil poměrně nevinnou otázkou: „Je pravda, že o tom, jakou váhu které kritérium bude mít, se rozhodovalo až po otevření nabídek?“ - „Ano,“ odpověděl bez okolků Czmero. „Nemá smysl pokračovat. Zasedal jsem v hodnotících komisích v různých městech, ale s něčím takovým jsem se ještě nesetkal,“ ukončil svůj výstup architekt Obenaus.

Ze svévole nebo nekalých úmyslů lze podezírat spoustu radnic po celé republice. Žádná z nich se ale k manipulaci s veřejnou soutěží nepřiznává tak otevřeně jako olomoucký radní Czmero. Ještě na zmíněném zasedání zastupitelstvo odmítlo jednat o prodeji. Případem se začala zabývat protikorupční policie. Před několika dny prohledala jednu z budov magistrátu. O prodeji bude rozhodovat až zastupitelstvo, které vzejde z voleb na konci tohoto týdne.

„No jo, pokud jde o prodej pozemků a budov, neváže radnice skoro nic,“ poukazuje na chabé zákony právník Michal Štička z nevládní organizace Transparency International, která monitoruje úplatkářské prostředí. Skvělý výdělek bokem nemusí lokálním politikům přinášet pouze rozprodej majetku, šibalové z radnic se stejně úspěšně mohou obohacovat z veřejných zakázek, například na opravu cest nebo na veřejné osvětlení. Jeden z pražských lobbistů TÝDNU v rozhovoru mimo mikrofon sdělil, že v těchto případech se všimné pro politiky pohybuje až ve výši deseti procent z celkové ceny kontraktu.

Za největší „korupční žumpu“ však aktivisté z regionů považují středně velké obce přibližně s deseti tisíci obyvatel. Nekalým praktikám se až na výjimky nedaří v malých obcích. Jejich starostové jsou rádi, že pro vesnici seženou jakoukoli částku. Někdy dokonce pracují bez nároku na odměnu (viz Pryč s partajemi).

Totalita v malém

Komunální volby na konci tohoto týdne je tak možné vnímat i jako souboj o přístup k netušeným nelegálním ziskům. Pro zájemce to ani nepřináší velká rizika: nedávné šetření Transparency International ukázalo, že si úřady s veřejnými zakázkami často nedělají velké starosti. Příslušný zákon jako by pro ně skoro neexistoval. Podle pravidel otevřené soutěže totiž vyberou pouze 27 procent firem. Používají jednoduchý trik; velký obchod rozepíší na několik malých a zákon snadno obejdou. Podle předpisů musí pořádat soutěž pouze pro zakázky dražší než dva miliony korun.

Právní poradna protikorupční organizace řešila za devět měsíců letošního roku 154 případů domnělého nebo skutečného korupčního jednání. Ve 48 procentech z nich bylo podezření natolik závažné, že se jimi organizace začala zabývat podrobněji. Pravděpodobně jde jen o zlomek. Podle hrubých odhadů totiž obce za rok neefektivně vynaloží až 15 miliard korun. Z velké části jde o peníze, které získají přímo od svých občanů, další sumy do regionů putují prostřednictvím státního rozpočtu: ten mezi radnice letos rozdělil přes 50 miliard korun.

Lokálním představitelům přitom skoro nikdo nehledí na prsty. Nejvyšší kontrolní úřad na ně nesmí dohlížet, na vizitu může přijít pouze krajský úřad nebo soukromý auditor. „To se ukazuje jako neúčinné,“ tvrdí Štička z Transparency International. Ani radniční opozice mnoho nezmůže. Tvoří ji obvykle lidé, kteří se naplno věnují svým zaměstnáním a nemají sílu řešit podrobně každou kauzu.

Daleko jsou i novináři: především v menších obcích často vychází jediný zpravodaj, a ten drží pevně v rukou vládnoucí koalice. „Pokud radnice nepřipustí konkurenční názor do novin, které vydává za peníze všech svých obyvatel, jde o jistý druh totality,“ říká Oldřich Kužílek, který v Senátu působí jako poradce pro otevřenost veřejné správy. V rámci projektu Otevřete.cz provedl pilotní průzkum 58 komunálních periodik. Alespoň minimální prostor stanoviskům, která nevyjadřovala postoj úřadu, poskytlo pouze 31 procent z nich.

Konkurs na cenzora

Nepřetržitým čtyřletým sporem o komunální demokracii procházel Frýdek-Místek. Po minulých volbách v roce 2002 ovládla radnici koalice sociálních demokratů * a komunistů. Spojení ČSSD a strany s totalitní minulostí připomínaly opoziční strany v čele s ODS při každé příležitosti. Atmosféra na radnici ještě zhoustla měsíc před volbami. Místní ODS podala na městskou radu trestní oznámení za to, že zneužívá obecní zpravodaj. „Stal se z něj agitační plátek komunistů a socialistů. Nebylo by nejhorší, že nám znemožnili otiskovat články, kdyby o nás netiskli lži,“ říká šéf místní ODS Igor Svoják. Na nepřesnosti v textech chtěla opozice nejprve reagovat, podle tiskového zákona na to měla nárok. Rada jí to neumožnila. Nečekala ale na verdikt policie a sama z vlastních nákladů začala před dvěma lety vydávat svůj zpravodaj.

„Takový kýbl hnoje jsem ještě nikdy neviděla. Oni používají fotomontáže. Představte si, že ze mě udělali soudružku, která vzhlíží ke Grebeníčkovi!“ stěžuje si primátorka Eva Richtrová (ČSSD). Zároveň ukazuje, že se v poměrech svobody slova příliš neorientuje. Mohla by přece ve zpravodaji vyčlenit pár stránek opozici - a ve městě by byl klid. „Pak bychom se hádali o to, kdo bude dělat cenzuru a kdo by stanovil rozsah, který má opozice k dispozici,“ tvrdí primátorka. Na další její argument už se námitky hledají obtížně. V roce 1995, když ještě byla v opozici, žádala, ať radní otevřou městský časopis politické konkurenci. Rada návrh zamítla. Tehdy ji ovládala ODS; šlo o tytéž lidi, kteří dnes žádají nápravu.

Kverulanti

Spíše než místo pro souboj programů připomínají radnice kolbiště pro bitvy dvou na smrt znesvářených klanů. „Možná jsem za těch dvacet let do obce nezapadl, asi jsem pro ně podezřelý intelektuál. Někteří si myslí, že jsem blázen, a vsadím se, že kdyby mi hořel dům, přijdou přiložit polínko,“ říká sociolog Jiří Ryba. V Praze je spolumajitelem odborného nakladatelství Slon, v městské části Zbraslav se angažuje v komunální politice. „Pan Ryba je rozporuplná osoba,“ přitakává starosta Zbraslavi Petr Valenta (ODS). „Běžte se zeptat nájemníků v jeho domě, jak se k nim chová, a stále se snaží zvyšovat nájemné,“ horlí starosta. „Takové argumenty proti mně používají pořád. Neustále vysvětluji, že jsem schody v domě nepoboural já, ale povodeň,“ brání se Ryba.

Do politiky ho přivedl profesní zájem sociologa. O volebním programu konkurentů tvrdí, že jeho adresáti už dávno leží na hřbitově, tak je zastaralý. V situaci, kdy rada „válcovala“ každou iniciativu, považoval za výhodnější stáhnout se a politiku ovlivňovat prostřednictvím opozičního časopisu Listy Zbraslav.

Neutěšené poměry v celé komunální politice vysvětluje s pomocí společenských věd: prvním problémem jsou názoroví vůdci. Na českém venkově vítězí ti konzervativní nad kosmopolitními, kteří jsou otevřeni novým myšlenkám. Druhou překážku představují venkovské elity, obvykle jde o pohrobky totalitního režimu nebo o mladší lidi, kteří si přinesli z rodin předlistopadové zlozvyky. „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu.“ Toto heslo platí podle Ryby neustále. Za poslední nesnáz si prý lidé mohou sami tím, jak málo se zajímají o svou obec. „Je zajímavé, že na Paroubka a Topolánka si každý rád zanadává. Jít do střetu s radnicí se ale každý bojí,“ říká Ryba.

Člověk však nemusí studovat sociologii, aby v komunální politice přišel o iluze. Waldemar Danělišyn se sdružením Hnutí za práva občanů vyhrál minulé komunální volby ve slezském městě Orlová. Do městské rady ho nepustila koalice ČSSD a KSČM. Letos už kandidovat nebude. „V politice jsem byl osm let. Nikdy jsem nebyl spřažen s těmi, co rozhodují. Neprosadil jsem vůbec nic, lidé na radnici mě nezdraví. Už jsem z toho vyčerpaný,“ popisuje své působení. Na začátku letošního roku vedl s radnicí tragikomický boj o zvukové záznamy ze schůzí zastupitelstva, na něž měl podle zákona od začátku právo, ale radnice mu je odpírala. Vyhrál až po třech měsících. Proč se přel o takovou drobnost? „Z principu. Ti, co jsou trochu výš, neznají zákony a uzurpují si právo úplně na všechno. To je u nás naprosto běžné.“

Foto: Robert Sedmík, Karel Šanda

Čtěte dále

další zprávy