Vyšla hvězda nad Vsetínem?

Česká politika má novou velkou neznámou. V čele KDU-ČSL stanul předminulý víkend Jiří Čunek. Výbušnou atmosféru u lidovců má uklidnit člověk, který hlídal výrobu munice. Křesťanskou demokracii chce od klerikalismu oprostit bratr dvou kněží. Nové voliče má přitáhnout muž, jenž rady hledá na ulici, nikoli u příbuzných.

Ráno v pondělí 20. listopadu zazvonil v ordinaci zubní lékařky Pavly Čunkové telefon. Čekárna byla tou dobou plná lidí. Ze sluchátka se ozval hlas jejího manžela Jiřího, starosty Vsetína a senátora za KDU-ČSL. „Co bys říkala na to, kdybych kandidoval na toho předsedu strany?“ vypálil rovnou. Žena ale překvapena nebyla, tušila, že se jí muž na její názor zeptá. Možná doufala, že si s ní promluví dříve a za méně hektických podmínek, bez přešlapujících pacientů. „On už je ale takový. Politika je jeho život,“ vzpomíná lékařka se smíchem. Ještě ten den Jiří Čunek oznámil v médiích, že se bude ucházet o post šéfa lidovců; o předminulém víkendu jej získal.

Manželčin souhlas nakonec sice dostal, ale doma z jeho rozhodnutí nadšení nezavládlo. „V tom telefonu jsem neměla čas se s ním o tom bavit,“ říká nynější první dáma křesťanských demokratů. Ačkoli se o Čunkovi jako o favoritovi vnitrostranického klání hovořilo od září, v rodině bylo takové téma tabu. „Už jako starosta chodil domů málo, teď ho neuvidíme vůbec. Já jsem byla vlastně vždy proti jakýmkoli funkcím,“ vypráví trochu nazlobeně lékařka. A dodává: „Poslední dobou zjistím, že manžel je ve Vsetíně, když se v noci probudím a někdo vedle mě leží.“

Asi nepřekvapí, že s manželkou a dětmi se o práci a politice moc neradí. Je to dáno také tím, že - jak upozorňují ti, kteří Čunka znají - dokáže jít tvrdě a umanutě za svým cílem. „On v tom má vždycky jasno, takže asi není ani důvod, aby to s námi řešil,“ myslí si jeho jedenadvacetiletá dcera Eva. Mrzí ji však, že někdy postupuje až příliš solitérně; jako příklad uvádí otcovu kandidaturu do Senátu. Rodina se o tom, že bude bojovat o křeslo v horní komoře parlamentu, dověděla až v létě na dovolené, navíc víceméně náhodou. „Táta řídil auto a dal mi mobil, abych mu přečetla zprávu. V ní byly pokyny pro sjezd kandidátů do Senátu. Snažil se to hned zamluvit, ale maminka se pak rozplakala,“ říká studentka královéhradecké univerzity, která současně pracuje jako rozhlasová moderátorka.

Za osm let, po něž vede vsetínskou radnici, prokázal lidovecký předseda několikrát, že se nebojí jít do střetu. Avšak doma se sporům, zvláště týkajícím se práce, snaží vyhnout, což se jeho blízkým, jak dokazuje příhoda se Senátem, nelíbí. „Tatínek by potřeboval, aby mu mamka dala pořádnou lekci. Je na něj moc hodná,“ vysvětluje dcera Eva. Jí a o dva roky starší Janě se otec, když byly malé, věnoval, zato dvě mladší dcery - třináctiletá Hana a jedenáctiletá Veronika - jsou nyní většinu času doma jen s matkou. „Jednou jsem našla Veroniku, jak byla schovaná v šatně a s brekem volala tátovi, aby přijel domů aspoň přečíst nějakou pohádku,“ vzpomíná Eva Čunková. Hned ale dodává: táta sice teď rodinu zanedbává, však svou práci dělá dobře, a proto ho všichni, byť se skřípěním zubů, podporují.

Rady nejbližších příbuzných Čunek pro práci v politice evidentně nepotřebuje, raději naslouchá hlasu ulice. Když šestým rokem působil ve funkci starosty, přišel na metodu, jak se lidem dostat co nejblíže. Ve Vsetíně zavedl obdobu dryáčnické talk-show Kotel z TV Nova. Do restaurací a školních jídelen si zval občany příslušných čtvrtí a diskutoval s nimi o Romech, podpoře hokeje nebo rušení škol. „Kdybych se toho bál, nešel bych tam. Podle mých zkušeností pramení spousta problémů ze špatné komunikace a informovanosti,“ popisoval tehdy své motivy. S ulicí to Čunek umí. Už dopředu říkal, že mu vulgarity nebudou vadit a že sprosťáky si obvykle uklidní slušná část diskutujících. Je vysoce pravděpodobné, že se na žádném ze vsetínských „Kotlů“ nic nevyřešilo, ale důležité je, že Čunek byl vidět.

Umění zviditelnit se vsetínský starosta vypiloval před letošními senátními a komunálními volbami. V obojích s přehledem zvítězil. Konkurenci prakticky vygumoval, protože ulice tehdy patřila skoro pouze jemu: po celé léto se ve městě opravovaly chodníky a silnice. Koncem prázdnin předával pětatřicet bytů určených pro mladé manželské páry. O měsíc dříve stříhal v přilbě a s kolečkovými bruslemi na nohou pásku u nové cyklostezky. Mimo to radnice zveřejnila zprávu, podle níž patří Vsetín k nejúspěšnějším městům v získávání evropských peněz. Se svou troškou přispěchalo ministerstvo dopravy pod vedením Čunkova stranického kolegy Milana Šimonovského; odkleplo čtvrtmiliardovou dotaci na stavbu silnice ze Vsetína do Valašského Meziříčí, o niž obě města usilovala jedenáct let. A konečně: v den voleb začala stavební technika bourat pavlačový dům, v němž živořily desítky až stovky romských neplatičů.

„Je to populista, politik typu Haidera a Le Pena. Dělá všechno svým vlastním stylem, ale ten styl je hodně pochybný,“ říká jeho nedávný vyzývatel v boji o vsetínskou radnici a bývalý poslanec Petr Šulák (ČSSD).

Čunkův zvláštní přístup vynikne při pohledu do sousedního Valašského Meziříčí. Tamní radnice řešila podobné problémy s romskou komunitou jako Vsetín, trvalo jí to tři volební období. Na rekvalifikačních kursech a integračních programech spolupracovala s Nizozemci. Také tam se Romové nakonec stěhovali, ale nestrhl se kolem toho žádný povyk: radnice jim poskytla domky a romská stavební firma je za přispění města opravila. „To byste hleděl, jak si je teď Romové hlídají,“ říká meziříčský starosta Jiří Kubeša (ODS). Čunek ho vysokým rozdílem porazil v boji o Senát. „Každý máme svůj styl. Já bych nepostupoval jako on. Ale asi to dělá dobře, když má takové úspěchy,“ poznamená Kubeša. Hned však podotýká, že měl s Čunkem vždy korektní vztahy.

Dát Čunkovi nálepku rafinovaného populisty skutečně není tak snadné. V jeho případě jde spíše o vrozenou vlastnost, která ho odmalička vede k tomu, aby vynikal a strhával na sebe pozornost. „Už od jeho puberty sleduju, že rád překonává překážky. Když dělal v Tatrách zimní přechody na běžkách, velmi mě tím inspiroval,“ vzpomíná jeho o sedm let mladší bratr Václav, dnes salesiánský kněz v Teplicích. „A v čem je slabý? On vždycky byl středem pozornosti, byl dobrý vypravěč, holky se kolem něj také točily a jemu to vždy dělalo dobře. A to je ono - občas si říkám, aby hlavně nezapomněl být pokorný, nesmí se to s tou pozorností přehánět.“

Kontrolor Čunek

Letos v březnu stál starosta Čunek po kolena v řece Bečvě. Na kolemjdoucí volal, ať to zkusí také; voda není tak studená. Pak začal hovořit o projektu Čistá Bečva za více než miliardu korun. Díky nim získá patnáct obcí včetně Vsetína novou kanalizaci. „Kéž by se všechny ty potkany podařilo spláchnout do Černého moře,“ pronesl. O půl roku později hovořil o tom, jak „vyřízne vřed“ v podobě romského pavlačového domu. Čunek většinou nejde pro slovo daleko. Důležitější je, že v jeho případě není nikdy daleko od slov ke konkrétním krokům. Své nápady navíc prosazuje s nebývalou razancí.

Rozhodl se, že zatočí se vsetínskými kuřáky. Nejprve uspořádal několik propagačních akcí, pak pod pohrůžkou výpovědi zakázal zaměstnancům radnice kouření v pracovní době s výjimkou polední pauzy. Radnici si vzal na mušku ještě jednou: „Budeme žít zdravě a ještě ušetříme,“ prohlásil a nařídil radním, aby místo balených nápojů pili vodu z kohoutků. Tímto gestem chtěl Vsetíňany upozornit na vysokou kvalitu vody v místní vodovodní síti. Jindy vyhlásil tažení proti výherním automatům. Nejprve je zakázal v restauracích stojících blízko škol. Pak zákaz rozšířil i na centrum města. Majitelé hospod ho kritizovali kvůli omezování svobody podnikání.

„Možná se to všechno naučil už u nás ve zbrojovce,“ přemítá Oldřich Haflant. Dnes je v důchodu, v osmdesátých letech Čunkovi devět let šéfoval v bezpečnostním oddělení Zbrojovky Vsetín. Fabrika vyráběla trhaviny a munici. Do značné míry záleželo právě na kontrolorech, aby továrna během okamžiku nevyletěla do povětří. „To vůbec nešlo ošidit. Kontrolor musel mít autoritu. Co řekl, musely ženské v provozu okamžitě splnit. Jinak to nešlo.“ Aby svým slovům dodal váhu, rozhovořil se o výrobě azidu, výbušné látky s jehlanovitou strukturou. „Stačilo ulomit špičku a trhalo to ruce. Exploze třeba odnesla střechu, do hodiny byla na jejím místě dřevěná a jelo se dál. Tak jsme tam pracovali.“

Když Čunek hovoří o tom, jak dobře se cítí v nebezpečí, nepřehání. Jeho starší bratr Josef vzpomíná, jak na jedné ze společných brigád při opravě kostela diskutovali, kdo bude pracovat na věži. Zatímco ostatní dole pod lešením probírali strach z výšek, Jiří nepozorován vyšplhal až ke korouhvi a volal dolů na kamarády. Dnes senátor Čunek vcelku programově vyhledává sporty, které dobrodružstvím alespoň trochu zavánějí: v zimě lyžuje na sjezdovkách, v létě se potápí.

„Velmi rychle se naučí každý nový sport. Má k tomu nadání. Nejde mu snad jenom tanec. To se potí a nejraději by někam zmizel,“ vypráví jeho žena Pavla.

Z raubíře předsedou

Josef Čunek, nejstarší z bratrů, působí jako jezuitský kněz v kostele svatého Ignáce v Praze. Když vzpomíná na Jiřího, o tři roky mladšího, sedí ve skromně zařízené místnosti barokního sídla Tovaryšstva Ježíšova vedle zmíněné kaple. Hovoří o něm stroze, s rozvahou, trochu odměřeně. „Byl vždycky takový uličník. Dělal běžné klukoviny, často se někde pral.“ Podobně mluví i nejmladší Václav, Jiří prý byl na rozdíl od něho a Josefa, dvou klidných, distingovaných hochů, rancem výbušné energie. „Jeho vysvědčení jsem nikdy neviděl, ale moc valné známky asi nenosil,“ říká s úsměvem. Matka údajně zlomila o dnešního úspěšného politika několik vařeček, jak ho trestala za lajdáctví ve škole.

Ostatně Jiří Čunek ví své o tom, co znamená vídat tátu jen zřídka. Jeho otec totiž pracoval coby montážní technik, takže často nebyl doma a všední, každodenní výchova kolikrát ležela jen na mamince. Jakmile se ale vrátil domů, všechny, Jiřího zvláště, dal do latě. Václav Čunek vzpomíná, že otec je všechny učil skromnosti, o náboženského fanatika však v žádném případě nešlo - věřícím se stal až po mnoha letech manželství. Sveřepost a umanutost Jiřího Čunka má kořeny právě u jeho otce. Dobře to ilustruje historka, kterou si vybavuje mladší Václav: „Když měl brácha svatbu, táta mu řekl, že jediné, co pro něj udělá, bude, že si poznamená termín. Chtěl, abychom byli samostatní, abychom si co nejvíc zařídili sami. A to bylo dobře.“

Senátor za KDU-ČSL se snažil podobně přistupovat i ke svým dcerám. U dvou starších se mu to dařilo, neboť na ně měl více času, kdežto ty mladší ho mají, jak říká manželka Pavla, omotaného kolem prstu. „On je skvělý táta, snaží se být i přísný, ale jak je vidí málo, moc to nejde.“ A co víra, nutil děti chodit do kostela? „Musely jsme na nedělní mše odmala. Nikdy ale nelpěl tolik na čtení bible, jako spíš na morálce,“ připouští druhá nejstarší, Eva. Tak se v podstatě snaží profilovat i coby politik KDU-ČSL, neboť otevřeně hovoří o tom, že by se strana mohla přejmenovat a že by se měla oprostit od pověsti klerikální partaje. Když se TÝDEN Jiřího Čunka ptal, jestli mu nebude vadit, že redaktoři navštíví jeho bratry kněze, odpověděl: „Vadit mi to samozřejmě nebude. Jen abych ale pak nepůsobil jako nějaký ultrakatolík. To já nejsem.“

Vize jako otazník

K obrazu křesťanského světce má Jiří Čunek opravdu daleko. Pověst mu pokazila především aféra s bývalou sekretářkou Marcelou Urbanovou, která ho v září obvinila, že ji sexuálně obtěžoval. Lidovecký šéf nařčení odmítá, jeho okolí za obviněním navíc vidí podnikatelské zájmy Urbanové. On sám se na adresu své bývalé podřízené několikrát vyjádřil dost nevybíravě. Naposledy to bylo předminulý pátek v pořadu Uvolněte se, prosím! v České televizi. „Viděl jste ji někdy?“ ptal se moderátora Jana Krause, čímž chtěl sarkasticky naznačit, že s takovou ženou by si přece nic nezačal.

Tato aféra zároveň poukázala na to, že Čunek je poměrně zručným politikem: když Urbanová poslala jemu s manželkou dopis, vytušil, že by se mohla obrátit i na novináře, a tak ji radši předběhl. Neváhal, list zveřejnil a na Urbanovou podal trestní oznámení kvůli údajné pomluvě. Jestli se ale vsetínskému starostovi podaří stejně dobře ukočírovat i rozhádanou lidoveckou stranu, zůstává nejasné. Nikdo totiž pořádně nezná jeho koncepci; pokud nějakou má. Mimo jiné expředseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek na brněnském sjezdu zmínil, že Jiří Čunek je prvním šéfem strany, který nemá vlastní program.

Rodina však o schopnostech otce coby politického lídra přirozeně nepochybuje. Manželka sice tvrdí, že jí stále ještě nedošlo, že se její muž stal předsedou KDU-ČSL, ale současně připouští, že vlastně není překvapena. „Když vstoupil po revoluci do vsetínské KDU-ČSL, nebyla moc dynamická. Párkrát vystoupil na schůzi a stal se jejím předsedou. Stejně později ovládl i radnici,“ říká s nadsázkou.

* * *

Kdo je Jiří Čunek?

Vsetínský starosta se narodil 22. února 1959 ve Zlíně. Je ženatý se zubařkou Pavlou, mají spolu čtyři dcery: Janu (23), Evu (21), Hanu (13) a Veroniku (11). Čunek vystudoval pouze průmyslovku, od roku 1982 až do roku 1997 pracoval ve Zbrojovce Vsetín, v níž končil jako vedoucí bezpečnosti práce. V roce 1998 se stal starostou za KDU-ČSL, do níž vstoupil těšně po listopadové revoluci. Letos na podzim byl zvolen do Senátu, předminulý víkend ho delegáti mimořádného sjezdu vybrali za nového lidoveckého předsedu.

Foto: Tomáš Nosil, Petra Mášová, archiv

Čtěte dále

další zprávy