Vary? Nět. Prága!

Karlovy Vary vycházejí z módy. Rusové teď milují Prahu. Je jich tu víc než Vietnamců, dvakrát tolik co před pěti lety. Ruští podnikatelé sice hledají výzvy jinde, ale zabydlují tu své rodiny. Je zde všechno, co vyšší střední třída vyžaduje. Tenisové kurty, mezinárodní školy, a hlavně bezpečí.

Na pódiu rapují dva mladíci v kšiltovkách a kalhotách XXL. „Maskvá! Prága! Maskvá! Prága!“ Ruská party nazvaná Mosvegas v klubu Retro Music Hall na pražských Vinohradech se rozjíždí. Před vchodem do podniku se tlačí fronta lidí, kteří se ještě chtějí dostat dovnitř.

V Moskvě by museli projít ponižující procedurou zvanou „face control“. Pokud ochrance připadá něčí obličej či zjev fádní a neatraktivní, do klubu ho nepustí. V Praze může na ruský večírek každý. „Tady si nemůžeme dovolit vybírat lidi. Je jich málo,“ říká Leonid Ščerbakov (24), jeden z organizátorů akce, na níž vystupují dýdžejové z Moskvy a tamní prominentní raper Detsl.

Mladí Rusové se přesto snaží zaujmout: teenageři a dvacátníci v zaplněném klubu předvádějí poslední výkřiky módy včetně účesů a vystavují na odiv nejnovější typy mobilů. Mnozí si připlatili, aby získali místo ve VIP zóně.

Více zábavy a tance!

Ruské střední třídě se daří jako nikdy. Její šťastní reprezentanti se tím netají ani v Praze, kde jich každým rokem přibývá. Trvale jich tu žije třináct tisíc, dvakrát více než před pěti lety. Ruština je v některých částech Prahy slyšet na každém kroku. A skvělou jízdu si chtějí užít i děti pražských „nových Rusů“ – přestože tady zase tolik lesku podle jejich gusta není.

První klub v okázalém moskevském stylu má být otevřen za několik měsíců na náměstí Republiky (plánuje ho známý provozovatel zábavních podniků v ruské metropoli Alexej Gorobi), a tak mladí Rusové zatím chodí do Celnice nebo Duplexu – nic třpytivějšího tu není k dispozici. Nebo si nějaký klub celý najmou, jako třeba vinohradský Retro Music Hall.
V něm se baví i dvaadvacetiletý Alexandr Poli. Do Prahy přišel před sedmi lety s rodiči – otec je architekt, který tu krajanům navrhuje domy. Saša v Praze vychodil britskou střední školu a nyní založil s kamarádem Leonidem Ščerbakovem promotérskou firmu: hodlají do Prahy vozit ruské dýdžeje. „Chtěli bychom víc zábavy, víc klubů, prostě udělat z Prahy větší město!“ říká. Do rodné Moskvy jezdí několikrát za rok a jednou by chtěl alespoň načas bydlet v New Yorku. „Ale doma jsem v Praze, život je tady v pohodě. V Moskvě je třeba v promotérské branži už moc velká konkurence.“

Azyl v Intercontinentalu

Před novou vilou v Břevnově stojí stříbrné kupé Chrysler Crossfire. Z domu se line tón houslí. Otevírá nám paní domu, usměvavá bruneta v džínové sukni Maria Žukovová (38). V prosluněné hale se o bílý klavír značky Beckstein opírá učitel hudby, někdejší sólista Novosibirské státní filharmonie Sasha Shonert. Právě dává hodiny houslí dvanáctileté copaté Marině, mladší dceři Žukovových. Idylické odpoledne v novoruském stylu.

„V Moskvě je teď všechno rychlé. Je to tam hodně pro mladé a energické lidi, jako v Americe. My jsme rádi, že jsme v Praze, protože tady je klid,“ říká dobrou češtinou Maria Žukovová a hladí zlatého retrívra, který si jí v designové kuchyni lehl k nohám. Se svým manželem Vladimírem (39) přicestovali do Prahy v roce 1995 jako turisté. A rozhodli se zůstat. „Praha nám ve srovnání s obrovskou Moskvou připadala jako malé pohádkové město, ideální pro rodinu,“ říká paní Žukovová, vystudovaná chemička, která z domova zajišťuje chod dvou menších manželových firem – realitní společnosti a firmy zabývající se účetnictvím.

Začátky v cizí zemi bývají těžké, ale pro Rusy nové generace to většinou neplatí. Než si Žukovovi v Praze koupili byt, bydleli v hotelech jako Ambassador nebo Intercontinental. Vladimír, vzděláním matematik, říká, že prodal své moskevské vydavatelství, které se specializovalo na ekonomické a technické časopisy, čímž získal slušný kapitál. Ještě předtím si domluvil v Praze práci v česko-anglické nanotechnologické firmě, v níž později odkoupil většinový podíl.

„Víme, že osmašedesátý rok si tady hodně lidi pořád pamatuje, a také proto jsme chtěli od začátku mluvit česky. Žádné nepřátelství jsme nezažili,“ tvrdí Maria. Češi jsou podle jejího muže mírní a vstřícní lidé. „Na silnici vás většinou pustí, když potřebujete. V Moskvě se vám nic takového nestane a vy taky nikoho nepustíte, protože byste zůstal v zácpě až do večera,“ říká hubený, tiše se projevující Vladimír v kostkované košili.

Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN.

Foto: Tomáš Nosil, Jan Schejbal, Petra Mášová

Čtěte dále

další zprávy