V zajetí moderního času

Jak to, že nestíháme dělat, co bychom chtěli, i když máme po ruce tisíc a jednu vymoženost sestrojenou právě za účelem ušetření času? Jak to, že v souboji se stopkami, hodinkami, budíky a kalendáři vytrvale prohráváme? Odpověď zní mysticky, ale je pravdivá: protože i Achillovi, nejschopnějšímu bojovníkovi antického Řecka, trvalo dva a půl tisíce let, než plným během dohonil želvu.

Teď! Ne, ještě chvíli počkat... Teď, enter! Když přijde řeč na stres z časově náročného povolání, trumfne obchodníky na valutovém trhu málokdo. Forex, jak se v branži říká, funguje čtyřiadvacet hodin denně, během nichž jím proteče na 2,3 bilionu dolarů. Koupíš-li eura za dolary levněji, než je později prodáš, máš vyhráno. V opačném případě je s tebou zle. Každou minutou přitom může přijít změna, která účastníkům trhu buď přinese obří sumu peněz, nebo jim vytáhne z kapes všechno, co v nich kdy měli.

Angličan Howard Wright patří k těm prvním. Vede firmu FX24, která patří ve srovnání s komerčními bankami a nadnárodními společnostmi k malým rybám. To znamená, že nejmenší finanční jednotka, v níž uvažuje, jsou dva miliony dolarů; v sázce je přitom desetinásobně více. Jeho životní standard podle toho vypadá. Bydlí v devítipokojovém domě v hrabství Surrey, jezdí jaguarem, večeří v drahých restauracích... Jeho týdenní příjem v librách je podobný průměrnému českému měsíčnímu platu vyjádřenému v korunách.

Cena, kterou za to Howard platí, však není nízká. Jako obchodník s valutami se živí již 23 let, na vlastní pěst podniká v oboru od roku 1990. Jeho pracovní týden má 120 hodin. Zhruba dvanáct až čtrnáct hodin denně prosedí před monitorem, na němž se míhají kursy párů obchodovaných měn. V čase, který z pracovního dne zbývá, má u sebe zapnutý kapesní počítač, který jej upozorní na případný překvapivý pohyb na trhu. FX24 dává přednost střednědobým a dlouhodobým obchodům, které teoreticky neustálou pozornost nevyžadují, ale čert nikdy nespí.

Howard koneckonců téměř také ne. Peníze, s nimiž obchoduje, patří částečně jemu a částečně jeho klientům (pro zamezení případnému střetu zájmů: autor tohoto textu k nim v letech 2000–2002 patřil). I proto má šéf FX24 nastavené zvonění tak nahlas, aby jej probudilo uprostřed noci, je-li to třeba. V takovém případě může úřadovat rovnou z postele.

Bez špičkových technologií by takový pracovní výkon byl nemyslitelný. Zaprvé, informační síť propojuje všechny hráče na trhu, aby mohli co nejrychleji reagovat jeden na druhého; zadruhé, jiná odnož téže sítě Howarda neustále uvědomuje o tom, co se s penězi děje v Singapuru či v Los Angeles. Zároveň je stejně evidentní, že obyčejnému smrtelníkovi by z takového pracovního tempa brzy začalo přeskakovat. „Dvakrát týdně mám vyhrazeny tři dopolední hodiny na squash,“ říká Wright. „Člověk nemůže pořád zírat do monitoru.“

Jestliže zápas ve squashi Wrightovi pomáhá nápor dlouhodobě zvládat, většině z nás ostatních by to ani zdaleka nestačilo. Nejenže nemáme čas na to, co bychom chtěli dělat ve svém volnu, nýbrž také zhusta nestíháme plnit úkoly v práci. A co hůře, čím více pomůcek určených k ušetření času máme, tím méně je nám to platné. Leccos o tom vypovídají výsledky dvou nezávisle na sobě provedených studií z poslední doby. První z nich, již citoval americký týdeník Time, provedla firma Gartner; zjistila, že američtí zaměstnavatelé zaplatí ročně 759 miliard dolarů za pracovní dobu, kterou jejich zaměstnanci v práci strávili jinak než prací. 

Celý článek si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden
   
Foto: archiv

Čtěte dále

další zprávy