Topolánkův americký sen: procitnutí

Výlet do Washingtonu znamená pro každého českého politika velkou jízdu. Premiér Mirek Topolánek si ji dokázal užít dokonale: víza, radar, Bílý dům, medaile pro bratry Mašíny. Nejsporněji dopadla víza: Topolánek toho moc nevyjednal, přesto hovořil o historickém momentu.

V sebepropagačním sloupku, který mu minulý týden od středy do pátku tiskla MF Dnes, zavzpomínal Mirek Topolánek na svou první cestu do Ameriky: „Půjčil jsem si v Las Vegas auto a vyrazil směrem ke Grand Canyonu. Na levé straně cesty byl malý indiánský obchod, kde jsem zastavil, koupil si kožený klobouk a od prodavače jeho vlastní desku s country písněmi Středozápadu. Zapnul jsem tempomat, dal si na hlavu klobouk a pustil muziku... Jel jsem pouští, pozoroval zrcadlení vzduchu nad dálnicí a připadal si jako člověk, kterému se plnil chlapecký sen: byl jsem v Americe.“

Když pak ministr vnitra Ivan Langer minulé úterý ve Washingtonu podepsal Memorandum o porozumění, tedy smlouvu o možném budoucím zařazení České republiky na seznam 27 států, jejichž občané mohou cestovat do USA bez víz, Topolánek ve fantazírování pokračoval. Řekl, že se „naplnily sny několika generací Čechů“ a jde o událost srovnatelnou se „stříháním drátů železné opony“.

Víza zadními vrátky

Pohádka o Češích brázdících svobodně v autech s tempomaty arizonskou poušť či nekonečné prérie Středozápadu se poslouchá hezky, stejně jako vyprávění politiků o ideálech, vzájemné důvěře a nezištném přátelství mezi obrem a trpaslíkem.

Skutečnost tak příjemná není. Topolánkova vláda až tak velký mezník v české historii nepostavila. V podstatě jen papírová víza nahradila vízy elektronickými, kterým se víza brzy přestane říkat. Nemalý užitek z toho mají sami Američané: získali první zemi z EU, která vyšla vstříc jejich touze po datech cizinců.

Češi tak nemohou doufat, že si stejně jako Němci, Britové či Slovinci při kratších turistických a obchodních cestách jednoduše koupí letenku, ukážou imigračnímu úředníkovi pas a bez dalších zádrhelů si pak už budou moci cestovat po Novém světě, jak se jim zlíbí. Mohou se však utěšovat tím, že i občané sedmadvaceti vyvolených států o toto privilegium nejpozději v červnu 2009 přijdou – pokud si do té doby nevyjednají s Washingtonem zvláštní podmínky. Český podpis pod memorandem „lepší zacházení“ do budoucna téměř vylučuje.

Američané totiž při opevňování své země po 11. září dospěli k závěru, že osobní data o milionech lidí, jež mohou prosívat a hledat v nich teroristy, mafiány a ilegální přistěhovalce, pro ně mají větší cenu než lpění na zastaralé proceduře vydávání papírových víz.

Po podrobnějším prozkoumání memoranda, které Langer podepsal, je to zřejmé: Češi se v něm mimo jiné zavazují, že dají úřadům USA hesla do databáze ztracených a ukradených pasů nebo že zřídí nové pracoviště s nepřetržitým provozem, které bude mít povinnost americkým celníkům do čtyř hodin potvrdit totožnost člověka, o jehož pasu zapochybují. Formulace jsou tak povšechné, že mohou Spojeným státům otevřít přístup i k dalším choulostivým údajům o českých občanech, například k rejstříku trestů.

„Jsem nesmírně hrdý, že se nám podařilo tuto věc dojednat. Podařilo se ji dostat do podoby, která je nadstandardní. Americká strana ustoupila z celé řady obecných tezí ohledně požadavků na jednotlivé detaily, které musí žadatel o vstup do USA vyplnit. Nevyskytuje se tam už třeba formulace ‚a jiné údaje‘,“ pochlubil se Topolánek v rozhovoru pro Lidové noviny.

V textu memoranda, který je na webových stránkách Úřadu vlády ČR vystaven jako finální verze dokumentu, však „a jiné“ zůstalo: „Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost Spojených států zamýšlí vytvořit a zavést systém elektronického povolování cest (ETA), za účelem elektronického shromažďování takových biografických a jiných údajů, které ministr pro vnitřní bezpečnost Spojených států považuje za potřebné k tomu, aby mohl před cestou rozhodnout o oprávnění občana České republiky cestovat do Spojených států bez víza,“ píše se v něm.

Ivane, hoď ho do stroje

Jak bude elektronické povolování cest vypadat v praxi? Ještě před rezervací letenky vyplní každý zájemce na internetu formulář, počítače ve Spojených státech porovnají data s údaji o teroristech a zločincích a během několika sekund se žadateli na monitoru objeví, zda může rovnou vyrazit. Když komputer vyhodnotí cestovatele jako rizikového, musí se obrátit na ambasádu osobně a požádat o vízum postaru.

Obdobný systém se stejným názvem už od roku 1996 používá Austrálie. Využít jej mohou majitelé pasů třiceti vybraných států. ČR mezi nimi není. Na rozdíl od australské ETA, jejíž použití stojí 20 australských dolarů, má být americký systém zdarma. „Na finální podobě systému ETA se stále pracuje, ale očekáváme, že toto povolení bude platit dva roky. Bude vyžadovat vyplnění základních biografických údajů, informací bude ale rozhodně méně než na současné žádosti o vízum,“ slíbil americký velvyslanec v Praze Richard W. Graber. Veškerá sesbíraná data budou podléhat přísným pravidlům pro manipulaci s osobními údaji, jež platí v USA.

V šéfovi českého Úřadu na ochranu osobních údajů přesto hlodají pochybnosti. „My povytahujeme obočí i kvůli PNR (19 údajů o každém pasažérovi, které už nyní Američanům povinně posílají všechny aerolinie). Takže představa možných dalších požadavků není dobrá. Samozřejmě nám vadí nadměrné sbírání informací k neznámým účelům,“ řekl TÝDNU Igor Němec.

Nová opatření, k nimž se ministr Langer upsal, mohou při bližším pohledu působit nepříjemněji než současná vízová praxe. Přistoupení k americkému Programu rušení víz bezesporu skoncuje s placením poplatků. Je ale sporné, zda má další výhody. Spojené státy totiž pod tlakem veřejnosti a českých politiků ponižující fronty a procedury na ambasádě přece jen odbouraly. Uchazeč o víza při pohovoru s imigračním úředníkem vždy přesně věděl, jaké údaje poskytuje. S touto výhodou je zřejmě konec: pokud dohody s Topolánkovým kabinetem zajdou ještě dále, Američané si vytoužená data sami vytáhnou z českých databází.

Celý text najdete v aktuální vydání časopisu TÝDEN.

Foto: REUTERS

Čtěte dále

další zprávy