Strašidlo zdražování. Koho straší?

Meziroční růst cen od počátku roku 2007 do konce letošního ledna činí 7,5 procenta. „Firma se mi v lednu prodražila o osm až deset procent. Ale přežijeme; a snad bez problémů,“ doufá Pavel Dvořák, majitel autoservisu. Jeho hlas vystihuje náladu, která se táhne napříč společností: Nestojí to za nic, zdražuje se, ale nemáme se tak špatně!

Umře každý. Do konce minulého roku přicházel chvíli po smrtce i stát: při každém pohřbu ulehčoval pozůstalým příspěvkem ve výši pěti tisíc korun. Topolánkova vláda pohřebné zrušila, ale umírá se nadále. „Ta pětitisícovka od státu byla dobrou záplatou,“ říká Jan Konečný, majitel pohřební služby v Třebíči. Funus v Konečného firmě stojí průměrně osmnáct tisíc – letos podražil o deset procent. Na počátku ledna si živnostník myslel, že zrušení pohřebného i zdražení služeb klienti snadno zvládnou. Na pohřbu se přece nešetří, domníval se. Chyba. V lednu nečekaně vzrostl zájem o pohřby bez obřadu. „Ani tak to neudělám pod devět tisíc,“ počítá Konečný. Proto zavádí i „nové“ pohřby: „Když někdo nemá peníze, jedu na splátky. Jedna paní mi splácí po dvou stovkách měsíčně.“ 

Chlebová hysterie

Skokově se zvýšila nejen cena mléčných výrobků, ale i dalších potravin. Lidé žehrají hlavně na ceny pečiva. Přitom ve srovnání s průměrnými platy a kupní silou v minulosti jsou ceny másla i chleba stále na historickém minimu (viz Strašiti drahým máslem, TÝDEN č. 42/07). Například při porovnání s průměrnou mzdou v roce 1965 by nyní měla čtvrtka másla stát asi 140 korun, chléb by se blížil padesátikoruně.

„Cena chleba byla dlouhodobě podhodnocena, a když je něco téměř zadarmo, nikdo si toho neváží,“ připomíná starou moudrost šestašedesátiletý Oldřich Vonka, spolumajitel pekárny v Moravských Budějovicích. „Maminka doma pekla chléb jednou za týden, a než ho nakrojila, pokřižovala ho. Nikdo by si z bochníku nedovolil vyhodit ani kousíček,“ vzpomíná pekař, jehož firma dává práci čtyřiceti lidem. Cenu chleba pekárna navýšila už v listopadu z 24 korun na 27,50 korun. „Ale to je normální. Když se na titulní straně MF DNES objevil katastrofický titulek o zdražování másla a chleba, noviny jsem odhlásil.“
   
O chlebu se rozpovídá i osmadvacetiletý Štěpán Ošmera, městský policista z Třebíče: „Ještě loni jsme si s přítelkyní kupovali celý bochník a často se nesnědl. Teď stačí půlka.“ Zdražování potravin a energií ho k výraznějším změnám ve výdajích nedonutilo, na třebíčské poměry má prý velmi slušný plat. S finanční pomocí rodičů si dvojice koupila nový byt, investuje do rekonstrukce. „Jsem spokojen,“ hlásí strážník Ošmera.    

Mléko do lesa

Ve stájích v Kravsku na Znojemsku chová farmář Jaroslav Drozd sedmadvacet dojnic, v oblasti patří k posledním vytrvalcům, kteří u mléka zůstali. Spílá mlékárnám i obchodníkům: nechápe, proč zisk z mléka není spravedlivěji rozdělen mezi zemědělce, zpracovatele a prodejce. „Nejhorší dřinu dělám já. Nakrmit, vykydat hnůj, nadojit, papírovat. Víkendy, svátky, žádná dovolená.“ Nakonec ale přizná, že na současném zdražování jen netratí: „Za litr mléka jsem dostával sedm korun, teď je to přes devět.“

Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu Týden. 

Ilustrace: Týden, Foto: Jan Schejbal

Čtěte dále

další zprávy