Rebelové z gymplu

Studují gymnázia, přemítají o světě a nechtějí splynout s davem.  Jenže proti komu namířit revoltu? Proti kamerám v ulicích, neonacismu, vybíjení velryb, Temelínu nebo Američanům v Iráku? A s kým sympatizovat – s anarchisty, hiphopery, vegany nebo s Ligou lesní moudrosti? „Mají to strašně těžké, téměř se nelze vyhranit, společnost dospěla k absolutní toleranci,“ tvrdí učitel Filip Dostál z pražského Gymnázia Jana Keplera.

Ve snímku Gympl režiséra Tomáše Vorla zazní dialog spolužáků: „A proti čemu jako bojuješ?
Proti společnosti?“  „Ale já proti ničemu nebojuju. Mě to baví!“

Odpověď patří filmovému Petru Kocourkovi, graffitistovi, kterého po Praze nahánějí trochu přitroublí policajti. Film je film, skuteční studenti nejsou Vorlovým snímkem dvakrát nadšeni. Před libeňským gymnáziem v Praze postává skupina čtvrťáků, na sklonku jara je čeká maturita. „Přehnané, nadsazené, tak to na gymplu nevypadá, není to taková konfrontace s kantory,“ hodnotí film Jakub Birkl, nejvýraznější student ve skupince, přes bradu skejťácký šátek, na očích černé brýle. „Divné, to jsme nebyli my. Spíš jako někde z předměstí nebo z učňáku,“ přidá názor spolužák ze skupinky.

Internetová demokracie

Birkl nosí skejťácké oblečení a radikální příznivce hnutí považuje za alternativní proud vyhraněný vůči establishmentu. „Ale já s nikým moc nebojuju, v tom oblečení je mi jednoduše dobře,“ přiznává. Z početné skupinky osmnáctiletých a devatenáctiletých nikdo nechce násilím měnit svět, ale nejsou bez výhrad. „Z alternativní proudů ctím muziku, která vyzývá k mírumilovnosti a kamarádství, ska a reggae. Nesnáším spolužáky, kteří se chtějí mlátit na demonstracích,“ říká Birklova spolužačka.

Partička z libeňského gymnázia odpovídala jmenovitě a do diktafonu, TÝDEN zkusil získat nezávislejší svědectví o rebelství gymnazistů. S pomocí učitelů na několika pražských a ostravských gymnáziích jsme zjišťovali, jaké alternativní ideové proudy jsou studentům nejsympatičtější. „Velice blízký je mi anarchistický způsob vedení státu ve formě radikální decentralizace moci, myslím, že tohoto by mohlo být dosaženo vytvořením internetové demokracie, která by zcela nahradila dosavadní systém vedení státu. Blízký je mi hudební směr punk, který lze považovat za nositele některých anarchistických myšlenek. Ale bližší je mi powermetal, ten obsahem textů podporuje přirozenou morálnost. Bez přirozené morálky jedince by nemohl existovat pravý anarchistický stát, bohužel ale všichni lidé nemají tak silnou morální vůli, aby to bylo možné,“ zafilozofoval si student posledního ročníku Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě. S lehkým zklamáním, že morálka lidské společnosti nedovolí jeho vizi naplnit. „S žádným alternativním proudem nesympatizuji, ale ani nesouhlasím ve všech směrech se současným uspořádáním společnosti,“ říká další anonymní hlas z téže třídy. 

Autor je vystudovaný pedagog a otec tří dětí, které právě studují gymnázium.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden. 

Foto: Lucie Pařízzková

Čtěte dále

další zprávy