Paroubek, smrt, samopal

Za synovou smrtí stojí nejvyšší politici, pláče matka Františka Mrázka v kuchyňce vesnické drůbeží farmy. Několik kilometrů od ní je honosná vila zastřeleného podnikatele; hlídá ji ochranka se samopaly.

Na dvoře statku se povalují přepravky, kolem hromad špinavého sněhu a slámy pobíhají čtyři jezevčíci. Je pátek ráno a nic nenasvědčuje tomu, že jde o podnik bratra muže, jenž patřil mezi nejbohatší lidi v Česku - zavražděného Františka Mrázka.

Na drůbeží farmu upozorňuje ve vsi Dobré Pole u Českého Brodu několik reklamních cedulí. Mrázkův mladší sourozenec, šestačtyřicetiletý Jaroslav, vykukuje ze dveří a bez váhání vypravuje. Všichni jsou vraždou zdrceni. „O žádných problémech bratra nevím. Vypadal poslední dobou hrozně spokojeně. Jezdil si sem pravidelně pro štrúdl a sypanky.“

Skromně působí celé stavení nejen zvenčí, ale také uvnitř: chodba je plná krabic s vejci, podlahu kryje prošoupané linoleum. „Jeho smrt má na svědomí Paroubek a Gross. Syn nám říkal, že po něm jdou,“ rozpláče se okamžitě matka, sedmdesátiletá Miloslava Mrázková.

Stejně jako její dvaasedmdesátiletý muž František přesvědčeně prohlašuje: Za vraždou stojí policejní spiknutí. Odmítá, že by syn podnikal cokoli nekalého.

Na kredenci spoře zařízené kuchyňky jsou rozloženy noviny - na stránkách, kde se o vraždě píše. Navrchu leží Blesk s titulkem Poprava Františka Mrázka: Pomsta mafiánů? „Jaká mafie? Náš kluk se s nikým takovým nestýkal.

To vím určitě!“ říká zvýšeným hlasem řezník František Mrázek. Nemohl by ve vraždě mít prsty z vězení nedávno propuštěný Jaroslav Běla, který měl s Františkem Mrázkem mladším spory? „To není žádnej mafián, ten by se na něco takovýho nezmohl. Za tím jsou politici!“ Tato teorie zazní ještě mnohokrát.

Jaroslav Mrázek nepřestává ani při loučení vrtět hlavou. Druhý den ho čeká práce, jezdí prodávat vajíčka na trh nebo na parkoviště. Od bratra si prý peníze nikdy nevzal, i když nepochybuje o tom, že je vydělal poctivě. „Byl to hodnej člověk, nevěřím tomu, co se o něm píše. Nám nikdy o ničem takovém neřekl.“

O několik kilometrů dále, v ulici Františka Macháčka v Českém Brodě, se nachází několikahektarový pozemek: na něm, za dvoumetrovým plotem, se skrývá vila s bazénem, altánkem a osvětleným kurtem. V domě žil zavražděný František Mrázek se svou rodinou: manželkou Ivanou (prodavačkou z obchodu s oblečením), synem Michalem a dcerou Monikou.

Před plotem se rozprostírá parkoviště jako u menšího diskontu. U vrat je několik štítků se jmény, nechybí malá kamera. Po zazvonění se překvapivě otevřou mohutné, dřevem obložené dveře. V houští za nimi stojí strážce se samopalem, z domu vyjde další bodyguard. „Kdo vám otevřel?“ ptá se. Vzápětí se objevuje i Michal Mrázek, syn zastřeleného obchodníka. Stojí jen v županu, neupravený, zřejmě právě vstal. „Pustil jsem vás sem omylem. Teď o otci ale mluvit nemůžu, je to příliš brzy. Promiňte,“ odmítá žádost o rozhovor.

O chvíli později nasedá ve vedlejší ulici na rezavé kolo starší muž. Otázkám se nebrání.
„Franta měl vždycky jiné spády. Na práci on nikdy nebyl,“ říká důchodce. Za chvilku se přidává další soused, podle něhož byl českobrodský boháč slušný člověk. „Když jsem venčil psa, tak mě pozdravil. To zase jo.“ O Mrázkově podnikání místní nic nevěděli, několikrát týdně sem však přijížděly černé kamiony. Proč, to důchodci netuší.

„Jak se říká, že obchodoval s elektronikou, to je hloupost. Tehdy prostě vykradli náklaďák a potom to rozprodali,“ usmívá se při vzpomínce na Mrázkovy „obchodní“ začátky před rokem 1989.

K TÉMATU:

Mrtvoly v bermudském trojúhelníku

Zemřel. Věděl příliš mnoho

Čtěte dále

další zprávy