Paroubek před branami

Před volbami se blok ODS a KDU-ČSL pyšnil mimořádnou jednotou. O čtyři měsíce později je všechno jinak. ODS začíná mluvit o Topolánkově konci už i nahlas, lidovecká pravice se potýká s „rudým koutkem“ uvnitř partaje. Vydělává na tom třetí opodál: šéf ČSSD Jiří Paroubek.

Jiří Paroubek před komunálními volbami znovu kočuje republikou. Objíždí ji se „zábavnou“ show Premiéra s expremiérem, kde mu sekundují bavič Jiří Krampol nebo herečka Uršula Kluková. Minulý pátek rozprávěli v pražském divadle Dobeška, na toto pondělí měla ochotnická sešlost v plánu Uherský Brod. „Paroubek s lehkou nadsázkou žertoval, prozradil, že o šatník se mu stará žena, povyprávěl příhodu, která se stala jeho synovi, když si pod jménem Paroubek objednal taxík,“ referoval o zářijové zastávce v Opavě tamní zpravodajský server iOpavsko.cz.

Předseda ČSSD nemá důvod k nervozitě. Hlasování o důvěře vládě ODS dopadlo minulé úterý podle jeho představ a kabinet Mirka Topolánka musí v dohledné době vyklidit Strakovu akademii. Neúspěšná vládní mise navíc komplikuje situaci nejen šéfovi ODS, ale i jeho straně. Z Paroubkova pohledu se situace příznivě vyvíjí také u lidovců. KDU-ČSL prochází největší krizí od počátku devadesátých let, kdy se vyrovnala s estébáckou minulostí svého předsedy Josefa Bartončíka. Část křesťanských demokratů z takzvaného „rudého koutku“ si totiž v uplynulých čtyřech letech zvykla na spolupráci se sociální demokracií a chtěla by v ní pokračovat, i když by se kvůli tomu partaj musela nepřímo spojit s nenáviděnými komunisty.

Paroubek se tedy klidně může věnovat kampani před volbami a čekat, co se bude dít po nich. Až v té době totiž prezident Václav Klaus rozhodne, koho pověří sestavením nové vlády a zda dá příležitost Paroubkovi. Sociálnědemokratický expremiér sebevědomě tvrdí, že má potřebných 101 poslaneckých hlasů. Tím rozhodujícím by mohl být právě někdo z lidovců, jak naznačil vývoj z minulého týdne.

Mraky nad Topolánkem

Pokud by Paroubek skutečně uspěl, neloučil by se šéf ODS jen se Strakovou akademií, ale také s předsednickou kanceláří na pražském Jánském vršku, kde sídlí občanští demokraté. „Existují jen tři možnosti,“ říká hejtman Vysočiny Miloš Vystrčil (ODS). Topolánek snadno obhájí svou pozici, jen když zůstane premiérem a zařídí předčasné volby. Větší těžkosti přijdou ve chvíli, kdy Topolánek povede jednání, na jejichž konci se v čele vlády objeví jiný „úřednický“ premiér. Pak se dá předpokládat, že se mu na listopadovém kongresu postaví protikandidát. A když ho přetlačí Paroubek? „To by nesplnil, co slíbil, a měl by zvážit svou rezignaci.“ Topolánek to ještě do minulého pátku neřekl veřejně, ale mezi svými spolupracovníky se údajně přiznal, že pokud selže i projekt úřednického kabinetu, zváží odchod z čela ODS.

Jenže v některých regionech nečekají na Topolánkovo další snažení. První ostřejší kritika přišla z Kladna, reptá také Praha nebo třeba Zlínský kraj. „V ODS sílí názor, že by kraje úspěšné ve volbách měly být lépe zastoupeny ve vedení strany,“ tvrdí kladenský primátor Dan Jiránek. Nejvíce ukřivděná se ale cítí pražská ODS - ve městě jí dalo hlas téměř padesát procent voličů, přes to nemá ani jednoho ministra. „To se máme spokojit s tím, že z Lucie Talmanové udělal Topolánek místopředsedkyni sněmovny? To je směšné!“ rozčiluje se vlivný pražský politik, jméno ale zveřejnit nechce. „Co kdy udělal dobrého pro stranu Martin Říman (volební výsledek lídra Moravskoslezského kraje hluboce zaostal za celostátním průměrem, pozn. red.)? Takových ministrů průmyslu máme v Praze deset,“ dodává.

Vivat Bém!

Na Zlínsku by se zastoupením ve vládě mohli být spokojeni, jejich volební lídr Petr Nečas je totiž ministrem sociálních věcí a vicepremiérem. Přesto začínají mít i oni k Topolánkovi a jeho ležérnímu vyjednávacímu stylu výhrady. Jako nástupce navrhují pražského primátora Pavla Béma. „O případném mandátu Pavla Béma by měl rozhodnout listopadový kongres. V tuto chvíli to vidím jako reálnou variantu,“ říká starosta Uherského Hradiště Libor Karásek, který současně vede ODS ve Zlínském kraji.

Je to poprvé od vítězných voleb, kdy zaznívají požadavky na Topolánkovo vystřídání Bémem takto nahlas. Sám pražský primátor dosud spekulace, které slýchával hlavně od novinářů, odmítal. Jak se ale protahuje vládní krize a zároveň blíží listopadový kongres ODS, Bém se začíná nesměle ozývat: „Jsem připraven nabídnout veškerý svůj um, zkušenost, negociační schopnosti, taktické myšlení, vůdcovské schopnosti a své charisma. Všechno jsem ochoten nabídnout jak občanským demokratům, tak této zemi jen proto, abych zabránil vzniku stojedničkové koalice pod vedením Jiřího Paroubka s podporou komunistů.“ Neopomněl však dodat, že stranické a vládní záležitosti bude řešit až po komunálních volbách.

Pavel Bém by měl pro mnoho špičkových představitelů občanské demokracie jednu nezpochybnitelnou výhodu: na každém kroku ho nepronásleduje stín jménem Marek Dalík. Řadě lidí z ODS totiž vadí vliv, jaký má Dalík na premiéra. Když vyšel v první půlce září Dalíkův „prostořeký“ profil v MF Dnes, nabízeli úředníci z ministerstev, obsazených tou dobou už ODS, na premiérova šéfporadce další „pikantní“ materiály.

Chudák Ambrozek...

Jestliže se ODS ke krizi teprve blíží, KDU-ČSL s ní již nějaký týden zápolí. Předtím, než poslanci odmítli dát minulé úterý důvěru Topolánkově vládě, ze sněmovny odešli tři lidovci. Jedním z těch, kdo odmítli hlasovat podle stranického doporučení, byl Libor Ambrozek. Až dosud platil za jednoho z nejvěrnějších spojenců expředsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska a nikdy předtím neprojevoval přílišnou náklonnost k levici.

Zpráva ze středeční MF Dnes proto působila překvapivě: Ambrozek nevyloučil hlas pro Paroubka. Nepříliš výrazný bývalý ministr životního prostředí se na den stal klíčovou postavou české politické scény. Expremiér ho okamžitě požádal o schůzku, Ambrozek ale odmítl. „Scházet se nechci, jednáním je pověřeno vedení strany,“ vzkázal. „Chudák Ambrozek. Ten je v tom nevinně,“ říkali později politici, kteří ho znají. Dobře věděli, že za aférkou * je spíše Ambrozkova mediální neobratnost než ochota spolupracovat s ČSSD a KSČM.

Trochu jiný příběh, byť s podobným začátkem, rozehrál ve čtvrtek Cyril Svoboda. MF Dnes tentokrát hlásala Šance pro Paroubka s KSČM: Svoboda. Někdejší lidovecký předseda totiž naznačil, že se KDU-ČSL unáhlila, když si v září zakázala účast ve vládě podporované komunisty. Svoboda se později vymlouval, že šlo jen o „akademické úvahy“. Úřadující šéf strany Jan Kasal ale okamžitě svolal předsednictvo a od té doby už nikdo z lidoveckých poslanců nemůže o podpoře levicového bloku uvažovat ani teoreticky; přišel by pak zřejmě o místo ve straně.

Říše středu

Pochybnosti ale přetrvávají. Straně se ani přes bleskovou Kasalovu reakci nepodařilo vyvrátit podezření, že by to mohl být právě někdo z jejích poslanců, kdo podpoří vládu ČSSD a KSČM. Vedení vybídlo minulý čtvrtek poslance, ať věrnost lidoveckým antikomunistickým zásadám stvrdí podpisem. Toto gesto spíše svědčí o tom, jak si lidovecká elita vzájemně příliš nedůvěřuje. „Jde o akt posledního zoufalství,“ říká jeden z vlivných členů KDU-ČSL.

Stranou cloumá dlouholetý spor mezi křesťanskou pravicí, reprezentovanou například Kalouskem, a levicí, kterou vede Svoboda. Stranické schůze sice nadále probíhají v poklidu a ani na Svobodu se údajně nesesypalo spílání oponentů. O to víc se intrikuje v kuloárech: Za oběma bývalými lídry stojí zhruba stejně početné vyhraněné skupiny, které se na svou stranu snaží přetáhnout pasivní většinu členské základny. Pro ni je rozhodující, který z bloků nabídne více.

Jenže obě sekce jsou teď bez formálních lídrů. Kalousek ani Svoboda se do nejvyšších míst v partaji hned tak nevrátí, toho chtějí využít umírnění zástupci. „Po tom všem, co se stalo, by Kalousek ani Svoboda neměli mít zásadní vliv na chod strany,“ říká jihomoravský hejtman Stanislav Juránek, který zároveň vede nejsilnější krajskou organizaci. O něm se hovoří jako o možném budoucím předsedovi. Patří k zastáncům takzvané středové politiky, podle níž má strana spolupracovat s levicí i pravicí. Otázka ale je, zda tudy vede cesta při hledání silného vůdce, který momentálně lidovcům chybí ze všeho nejvíce.

Foto: Tomáš Nosil

Čtěte dále

další zprávy