Panstvo bez modré krve

Nemají šlechtický původ, přesto se jim bývalé panské sídlo stalo domovem. V Česku stojí 1200 zámků a 130 z nich je aktuálně k prodeji. Majitelů bez modré krve přibývá, po šlechtickém titulu netouží. Zámky dnes představují splněný sen o originálním bydlení. A možná i dlouhodobě výhodnou investici.

Největším vlastníkem tuzemských zámků – následkem poválečného hurákomunismu – je stát. Odhadem až 400 objektů spravuje prostřednictvím obcí, pozemkového fondu, případně školských, zdravotnických a jiných institucí.
   
Stovka nejatraktivnějších zámků je zpřístupněna veřejnosti prostřednictvím Národních památkových ústavů.
  
Český stát je tak největším správcem panských sídel v Evropě, ale i na světě. Je to dáno hlavně obrovským počtem zámků, které stát zkonfiskoval po druhé světové válce, a na něž původní majitelé podnes nemají restituční právo.

Zámecká republika

Největší potíže jsou právě s využitím pěti stovek objektů vyvlastněných hned v roce 1945. K zámkům se totiž při polistopadových restitucích dostala jen šlechta, která o ně přišla až po únoru 1948; vráceno tak bylo maximálně sto hradů, zámků a tvrzí, z nichž asi třicet patří mezi nejvýznamnější památky v zemi. Mnohá sídla se však obratem dostala do rukou spekulantů a řada z nich se proměnila v ruiny.
   
Tuzemské zámky může částečně zachránit nově se rodící skupina vlastníků: šlechtické rezidence kupují soukromé osoby bez modré krve v žilách. Plní si tak sen o svérázném způsobu bydlení i podnikání. Za průkopníky lze považovat manžele Kučerovy z Nových Hradů na Chrudimsku, kteří jako první dokázali, že i „civilisté“ bez šlechtického rodokmenu mohou vzorně udržovat velké sídlo.
   
Zámek v Nových Hradech na Chrudimsku má přezdívku „české Versailles“, připomíná pohádkové sídlo, o kterém sní děti u knih Hanse Christiana Andersena. Titěrná rokoková výzdoba vytváří dojem, jako by zámek obtékala cukrová poleva. „Chtěli jsme změnit bydlení i způsob života,“ vzpomíná šedesátiletý Petr Kučera. V polovině devadesátých let je z Prahy vyhnal stavební boom, jejich dům na okraji Divoké Šárky začalo utlačovat vznikající satelitní městečko.

Bez pocitů šlechtice
Zdevastovaný zámek koupili Kučerovi v roce 1997 za čtrnáct a půl milionu korun od restituentů. Střechami zatékalo, v suterénu místní družstvo krmilo vepře.
   
Dnes mají manželé Kučerovi následovníky a další lidé se na podobný krok připravují. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je na prodej nejméně 130 zámků. Opakuje se situace z přelomu 19. a 20. století, kdy sídla od zchudlých šlechtických rodů kupovali továrníci či bankéři? Tehdy se většina z nich dostala i ke šlechtickému titulu, který jim císař udělil za „hospodářský rozvoj říše“.

Celý článek přináší nové vydání časopisu Týden.
  
Foto: Lucie Pařízková

Čtěte dále

další zprávy