Olympijské povstání tibetských buddhistů

Za nezávislost demonstrovali mniši v Indii, Nepálu, ve Lhase. Nepokoje maoisty zaskočily. O Tibetu náhle mluví celý svět a politici opět strkají hlavu do písku. Tibetská, ale i tchajwanská otázka patří k pekingské olympiádě. Poněvadž politika měla vždy co do činění s olympijským sportováním.

Soudruzi si byli jisti, že mají všechno pod kontrolou. Je březen a jednou za rok svolávají Všečínské shromáždění lidových zástupců, jakousi obdobu parlamentu s 2985 "poslanci". Pro rudou Čínu to je velká mediální událost.
   
Komunisti nikdy parlamentarismu moc nedali, jenom symbolicky, chtějí-li budit zdání a schvalovat se ve funkcích. Od 5. do 18. března lidoví zástupci v Pekingu tvrdě pracovali: potvrdili druhé pětileté období prezidenta Chu Ťin-tchaa (65) a předsedy vlády Wen Ťia-paa (65), schválili státní rozpočet a řadu dalších funkcionářů.
   
O práci i jiných věcech promluvil k soudruhům také Chu. Ujistil, že bude posilovat demokracii a vládu zákonů a že lid bude i nadále na prvním místě. „Nové čínské vedení neochvějně zachová jednotu,“ pravil Chu, "vážnost a autoritu socialistického právního systému, bude rozšiřovat sociální rovnost a spravedlnost a střežit sociální harmonii a stabilitu."

Na vrcholu světa

Premiér Wen byl v "parlamentu" hluboce zneklidněn stavem světové ekonomiky a postrašil Číňany věštbou, že rok 2008 bude pro zemi "jedním z nejobtížnějších". V době jeho projevu už vrcholily tibetské nepokoje a režim se snaží v olympijském roce světové mínění nedráždit.
  
Naráz bylo po harmonii. Od 10. března protestovaly v Dharamšále (Dharamsala) v severoindickém státě Himáčalpradéš, v sídle exilové tibetské vlády a dalajlamy, stovky mladých mnichů proti soustavnému počínšťování (sinizaci) Tibetu.
   
Policie řadu z těch, kteří si připomněli výročí tibetského povstání z roku 1959, zatkla. Podobně dopadli buddhisté v Nepálu, jehož vláda je svázána s domácími maoisty.
   
Indické úřady mnichům zabránily v pochodu do Nepálu, kde chtěli vystoupat na
Ču-mu-lang-mu, Matku vesmíru, jíž Evropané říkají jménem jednoho britského týlového plukovníka. Buddhisté chtěli protestovat proti čínskému záměru donést na nejvyšší vrchol planety pochodeň s olympijským ohněm.
   
Ani Indie nechce pohněvat velkého souseda, s nímž žije zrovna v údobí sbližování.
Téhož dne protestovali mniši i v několika klášterech ve Lhase a jinde na čínském území. Čínská policie proti nim o dva dny později použila slzný plyn. Podle oficiálních údajů žije v Tibetu 46 tisíc mnichů v 1700 klášterech.
   
Násilnosti ve Lhase, v hlavním městě Číňany okupovaného Tibetu, spustila prý 14. března násilnost policistů na dvou mniších (Číňané tvrdí opak). Na čínské obchodníky a krámy pak létaly kameny a zápalné lahve.
   
Tibeťané tloukli Číňany na potkání, rabovali jejich obchody a někteří z nich provolávali slávu dalajlamovi a svobodnému Tibetu. Proti násilnostem v ulicích zasáhla armáda střelbou, stejně jako v sousedních provinciích s tibetskou menšinou (Čching-chaj, Kan--su a S’-čchuan).

Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu Týden.

Foto: Reuters

Čtěte dále

další zprávy