Nekonečná žranice

Člověk během života prožene zažívacím ústrojím asi padesát tun potravin, v přepočtu se to rovná deseti slonům i s choboty a ocásky. Jídlo však už dávno neslouží jen k uspokojení existenčních potřeb. Stala se z něho posedlost, vášeň i dobrá příležitost, jak se blýsknout ve společnosti. Anebo také výnosný byznys. Kulinářské šílení se nevyhnulo ani Česku.

Je jarní podvečer, necítím se úplně ve své kůži. Každou chvíli má přijít můj zpožděný vánoční dárek. Příbuzní mi koupili „zážitek“: zaplatili kuchaře, který přijde k nám domů a uvaří thajskou večeři pro dva. „Jiná ženská by byla ráda, že nemusí vařit,“ přemítám v duchu a hledám další argumenty, kterými se snažím přesvědčit sama sebe, že mě čeká báječný závěr dne. Současně pátrám po důvodu jisté vnitřní nelibosti: proč mi vlastně návštěva kuchaře ve vlastním bytě není dvakrát po chuti?
  
Zaprvé se mi nezamlouvá, že se po kuchyni bude pohybovat cizí chlap. „A co budu dělat já? To se na něj budu dívat?“ uvažuji. Možná jsem měla dát dárkový poukaz někomu jinému, možná jsem to měla nechat na jindy... Poněkud zmatené úvahy přeruší drnčení zvonku u dveří. „Dobrý den, já k vám jdu vařit.“ Ve dveřích stojí nenápadný, mírně zakulacený chlapík v tmavomodré šusťákové bundě, v ruce svírá igelitku ze supermarketu, přes rameno mu visí postarší sportovní taška. Už neuniknu.

Češi v akci
Kulinářský průmysl zažívá nebývalý rozkvět: jídlo a všechno, co se kolem něho točí, patří mezi nejvýraznější trendy posledních let. Strava sice stále plní původní účel, tedy nasytit žaludek a umožnit přežití. Náročné rituály kolem jejího shánění, přípravy a způsobu podávání už ale nemají s pudovou nutností příliš společného, spíše se podobají rozmarnému vyhledávání slastných pocitů.
   
Knihkupectví jsou zavalena publikacemi o přípravě jídla, vycházejí už i třeba encyklopedie olivových olejů. Také časopisům, jež referují o receptech a potravinách, přibývají rok od roku čtenáři: časopis Apetit v roce 2005 četlo 31 tisíc lidí, v roce 2006 už jich bylo 80 tisíc. A na televizní pořady zaměřené výhradně na vaření se dívají statisíce diváků, například tuzemskou show Kluci v akci sleduje pravidelně až tři čtvrtě milionu diváků.
  
„Kulinářský boom se odehrává spíše v médiích a domácnostech. Že by se výrazněji projevil na návštěvnosti restaurací, to jsme tedy nezaznamenali,“ říká Zdeněk Veselý, viceprezident pro gastronomii Asociace hotelů a restaurací. Tržby stravoven se loni zvýšily téměř zanedbatelně, jen o 1,5 procenta. Tuzemci – stejně jako třeba Maďaři či Portugalci – vydávají za jídlo a pití sedmnáct procent rodinného rozpočtu; přibližně polovinu utratí v restauracích a hotelích.

Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN.

Foto: Profimedia.cz

Čtěte dále

další zprávy