Nejsou lidi. Sláva!

Hladové davy bez práce? Na tuto archaickou představu kapitalismu můžeme zapomenout. Firmy si zoufají nad neobsazenými místy, schopné zaměstnance si hýčkají. Aby první díl hospodářského zázraku měl pokračování, musí mít druhý díl jiný scénář: vedle aut, televizorů a počítačů začnou Češi dělat i děti.

Děkuji za projevený zájem a rozumím Vaší romantické představě. Realita je však poněkud jiná. Řidič kamionu je zároveň manipulačním dělníkem, který se podílí na nakládce a musí být fyzicky disponovaný. Žena takovou práci s ohledem na zákoník práce dělat nesmí. Bleskurychlou e-mailovou reakci dostala spoluautorka článku, když se v náborové agentuře Start People minulé úterý ucházela o práci šoférky tiráku, o níž – jak napsala personalistům – sní od dětství.

TÝDEN chtěl tímto pokusem zjistit, kolik pravdy je na katastrofických zvěstech, že zaměstnavatelé u mnoha profesí rezignují na původní požadavky a berou zavděk náhradníky, kteří se pro danou práci nehodí; nemají potřebnou kvalifikaci, praxi nebo v tomto případě „fyzické dispozice“. Žadatelka popravdě uvedla, že hovoří plynně anglicky, španělsky, italsky, portugalsky a přimyslela si, že právě nyní dokončuje řidičský kurs pro velké nákladní vozy.

„Samozřejmě nevylučuji, že až získáte oprávnění řídit kamion nad 3,5 tuny, můžete na trhu práce nalézt společnost, kde nakládku zabezpečují jiní zaměstnanci a Vy pouze sednete za volant.“ Tolik agentura Start People, která žadatelce obratem nabídla místo logistické dispečerky v Kladně. Druhá zkouška u firmy Amac dopadla jednoznačněji: pětadvacetileté filoložce by kamion po získání řidičského oprávnění skupiny D a E svěřili s podmínkou „příjemného vystupování“.

Kdopak nám to opraví?
Opravdu tedy „nejsou lidi“, jak zněla obvyklá výmluva v časech socialistických podniků a služeb, kdy se tímto sloganem zdůvodňoval kdejaký šlendrián? V samoobsluze na Bělohorské ulici v pražském Břevnově je nástěnka, jejíž pomocí si lidé vyměňují věci a shánějí domácí služby od hlídání dětí přes lekce klavíru po údržbu zahrady. Nabídka a poptávka instalatérských, zednických, lakýrnických a jiných prací „na baráku“ zde bývala v posledních letech vyrovnaná. Dnes tu vystavuje svoje telefonní číslo jediný řemeslník, poptávka přitom rozhodně neklesla, spíše naopak.

Sehnat někoho na drobné domácí opravy je už opět takřka stejně složité jako před rokem 1989. Specialistů, kteří si z podobného soukromničení udělali živnost, je zoufale málo. A kdo takového člověka – schopného a spolehlivého – zná a využívá, úzkostlivě si vzácný kontakt střeží. Boom stavebních prací totiž vyluxoval trh práce o šikovné meloucháře, kteří si po večerech a o víkendech přivydělávali u sousedů a známých. Ti si dnes nemohou stěžovat na nedostatek lépe placené práce, takže už se nemusejí s brašnou vláčet po domácnostech kvůli seřízení protékajícího záchodu.

O aktuálním rozsahu „lidského nedostatku“ svědčí i letmý pohled na internetový portál prace.cz: v každém kraji chronicky chybějí desítky profesí – od popelářů a zahradníků přes techniky, učitele, kuchaře až po manažery a ředitele.

Pokračování článku si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.

Foto: profimedia

Čtěte dále

další zprávy