Na týden gadžou v ghettu

Týden na janovském sídlišti, reportér Týdne to zažil na vlastní kůži.Vchod do bytu chrání masivní kovová mříž, ve vzduchu se mísí zápach zatuchliny a plísně, chodbu okupují hejna otravných mušek. Reportér TÝDNE sedm dní na vlastní kůži testoval, jak se žije na litvínovském sídlišti Janov, které získalo nálepku problémového ghetta. Vítejte v zóně nulové tolerance!

Ještě před pěti lety to bylo solidní místo k bydlení. Dnes už Gluckova ulice v litvínovském Janově připomíná dobrou adresu jen pohledem do seznamu nájemníků. Své hnízdečko tu oficiálně mají ministr pro lidská práva Michael Kocáb či ombudsman Otakar Motejl.

Oba se na byt, který jim propůjčilo město, byli podívat, nastěhovat se však neodhodlali. Reportér TÝDNE se rozhodl to vyzkoušet za ně. A jako zástupce prvního média se předminulý čtvrtek na janovské sídliště nastěhoval.

 

Vysvětluji starostovi Litvínova Milanu Šťovíčkovi (ODS), že chci zažít autentické pocity a situace, kterým denně čelí starousedlíci. Na „prominentní“ byty pro Kocába a Motejla je ovšem uzavřena platná nájemní smlouva, proto se musím spokojit s útočištěm v Jiřetínské ulici, která leží na sídlišti zhruba o padesát metrů dále.

ČTĚTE TAKÉ: Janovská realita: v pátek exekuce, v sobotu vloupání

I takhle to v bytech na janovském sídlišti vypadá.Zasvé bere i původní myšlenka, že budu v Janově fungovat pod smyšlenou identitou terénního pracovníka, abych zbytečně nepřitahoval pozornost. Cvičený zrak místních mě rychle odhalí.

„Nikdo jiný sem na delší než hodinovou návštěvu nejezdí. Vždyť to vidíte, jak lidi z oken vyhazujou použitý pleny. A ty vajgly,“ rozčiluje se postarší žena z vedlejšího vchodu a přeje mi příjemný pobyt. Sám v duchu doufám v totéž.

Exekuce v nóbl bytě

„Á, přežil,“ vítá mě druhý den Markéta Kurková ze společnosti Haines, která v Janově vlastní přes šest set bytů. V jednom z nich teď přespávám i já. Jaká byla noc? Zvuk, který při zavírání vydávají vchodové dveře, sice vyvolává intenzivní pocit, že vám u ucha mlátí kovář do kovadliny, ale člověk si brzy zvykne. Jinak byl na sídlišti klid.

ČTĚTE TAKÉ: Černí panteři. Aneb když janovští Romové hrají hokej

Je pátek dopoledne a mě čeká první ukázka nulové tolerance, kterou město vyhlásilo koncem loňského roku nepřizpůsobivým občanům. „Máme dost lidí, co narušují pořádek. Na někoho platí jen represe,“ říká rezolutně starosta Šťovíček.

Zástupci majitele bytů zatím jdou v doprovodu strážníků vystěhovat pětici chronických neplatičů nájemného. Na silnici před Gluckovou ulicí postává skupinka mladých Romů a pokuřuje. Míjí je bezzubý chlapík, jenž na kárce tlačí rozebranou skříňku. Podobných krámů se v okolí kontejnerů válí několik. Idylku naruší až příjezd exekutorské party. Za záclonami v okolních panelácích se rázem rojí zvědavé obličeje.

Foto: Lucie Pařízková

Autor: Vladimír Křivka





Čtěte dále

další zprávy

Titulní strana Standardní písmo Větší písmo

Tmavé zobrazení
Přepnout na plnou verzi