Na cestě k rovníku

Pochopit mentalitu jižních národů nebylo v průběhu letošního července složité: komu by se v takovém vedru chtělo pracovat, cokoli plánovat, organizovat, vymýšlet? Střední Evropu zasáhla nevídaná horká vlna, počet tropických dní a nocí překonal historické rekordy. Pokud se podobná výheň stane letním pravidlem, můžeme začít vážně uvažovat o změně životního stylu.

Když se ředitel Ústavu fyziky atmosféry Radan Huth vrátil minulý týden z dovolené do svého bytu v panelovém domě, usedl na dřevěné záchodové prkénko. „Bylo teplé, jako kdyby na něm před chvílí někdo seděl. Docela mě to zneklidnilo, protože jsem byl doma sám,“ vypráví vědec v žaluziemi zatemněné, a přesto rozpálené kanceláři na pražském Spořilově. „Nejdřív mi blesklo hlavou, jestli v bytě není zloděj, ale pak mi došlo, že to nejspíš bude vysokými teplotami.“ Data, která by potvrdila výjimečnost letošní výhně, Huth k dispozici nemá, spekulacím o klimatických rekordech se spíše brání. Pod čerstvým dojmem „případu záchodového prkénka“ však připouští, že současná vlna veder je přece jen v něčem mimořádná. „Teplotami nikoli, ke čtyřicítkám má rtuť daleko. Ale je fakt, že už to trvá docela dlouho,“ formuluje opatrně.

To tu ještě nebylo

Tlaková tendence: setrvalý stav. Známý „rosničkářský“ slogan se v předpovědích počasí opakoval od začátku léta až na výjimky každý den. Dívat se k nebi, jestli se na obzoru neobjeví dešťový mrak, nemělo bezmála celý červenec cenu. Kdo například pobýval minulý týden poblíž západočeské Sušice, mohl několikrát pozorovat, jak se od Šumavy blíží černočerná mračna, která vypadala, jako by měla zaplavit krajinu oceánem vody a vyvrátit vichřicí všechny stromy. Obvykle však neuběhla ani půlhodina a obloha byla zase jako vymetená. Počasí mívá v takových případech dobrou „paměť“, jak říkají klimatologové.

„Studené fronty se nad naším územím rozkládají, při každém pokusu o průnik se zkrátka vypaří. Odhaduji, že pořádně se může prosadit až tak třetí či čtvrtá,“ vysvětluje nezvyklý jev Luboš Moravčík, vedoucí odboru klimatologie z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Ani on nechce předčasně vyhodnocovat letošní horkou vlnu jako rekordní (teploty zatím nedosáhly extrémů ze srpna roku 2003) a raději připomíná klimatické zvyklosti v mírných zeměpisných šířkách: „Pro zdejší zeměpisné šířky jsou typické časté změny počasí, obvykle zhruba v týdenním intervalu. To se tentokrát neděje a v tomto smyslu opravdu zažíváme něco mimořádného.“ Čísla hovoří ještě jasnější řečí.

Od roku 1961 nikdy nenastalo tolik tropických dní, vyznačujících se třicetistupňovými teplotami, jako v letošním červenci. Do minulého pátku jich meteorologové ze stanice Praha-Karlov naměřili osmnáct, a to do konce měsíce zbývaly ještě tři dny. Připočtemeli devět tropických dní z června, vychází nám dvojnásobek dlouhodobého průměru, který činí čtrnáct tropických dní v roce. Pražané navíc zažili tři tropické noci, kdy teplota neklesla pod dvacet stupňů. Dosavadní červencové maximum: jedna tropická noc.

Konec západního proudění?

Jak vůbec může tlaková výše zůstat trčet tak dlouho na jednom místě? „Pro zjednodušení můžeme rozlišovat dvě základní atmosférické cirkulace: zonální, což je přenos podél rovnoběžek, a meridionální čili podél poledníků,“ vysvětluje Stanislav Racko z oddělení meteorologických předpovědí ČHMÚ. Když převládá „zonál“, středoevropské počasí má mírnější charakter s častějšími srážkami. Při „meridionálu“ bývá naopak studená zima a teplé léto. „Letos dominují v Evropě meridionální cirkulační typy, a počasí má tudíž kontinentální charakter,“ říká meteorolog Racko. Jinými slovy: obvykle k nám fouká od západu, vítr sem přináší vlhčí oceánský vzduch. V červenci se blahodárné západní proudění až na nesmělé pokusy nekonalo, případně se rozbíjelo o strnulou hradbu rozpálené „vzduchové hmoty“.

„Můžeme se ptát v zásadě dvojím způsobem,“ nabízí klimatolog Radan Huth. „Zaprvé: fouká k nám letos vítr odjinud než v minulých letech? Zadruhé: je vzduch, ať už fouká odkudkoli, teplejší než ten, který k nám ze stejného směru přicházel dříve?“ Variantou číslo dvě Huth naznačuje možnost dlouhodobější proměny podnebí. K jaké možnosti se osobně kloní? „Podle mě se to míchá, nicméně příspěvek ,dvojky‘ může být nezanedbatelný.“ Vzápětí Huth nadhazuje odvážnou úvahu: „Není vyloučeno, že celá oblast západní cirkulace, která k nám tradičně přinášela svěží a vlhký vzduch, se posouvá severněji. Tím bychom se ocitli na jejím jižním okraji a částečně mimo její dosah. Naše klima by se přiblížilo středomořskému a na pomyslné ose rovník - pól bychom se ocitli blíž rovníku.“

Dvougenerační monstra

Za předzvěst naznačené změny označuje Huth léto 2003. „Teploty se zcela vymykaly charakteristikám z konce dvacátého století, naopak byly vcelku konzistentní s tím, jak bude podle klimatických modelů vypadat letní počasí na konci jedenadvacátého století.“ Co z toho vyplývá? „Rok 2003 byl odrazem toho, co ke konci století může být běžné. A třeba už dřív, jak vidíme z průběhu letošního léta,“ říká autor výzkumu Dlouhodobé změny klimatických prvků ve střední Evropě a jejich možné příčiny, při němž upravil výsledky globálního modelování na české poměry. Co se týče prognóz, vědci obvykle volí obezřetný tón. V případě oteplování klimatu však již dnes docházejí k některým pozoruhodným závěrům. Pokud by se horká léta opakovala častěji, mohou se například někteří teplomilní škůdci líhnout ve dvou generacích v jedné sezóně. "Tvoří-li první generaci sto jedinců, ve druhé už jich mohou být tisíce. Navíc plodiny jsou v té době již vzrostlé, takže je obtížné se se škůdcem vypořádat," říká Martin Dubrovský z Ústavu fyziky atmosféry, který se této problematice dlouhodobě věnuje. Jména budoucích monster? Zavíječ kukuřičný, mandelinka bramborová.

Něco se děje

Pět nejžhavějších roků na zeměkouli od letopočtu 1880 zaznamenaly teploměry v období 1998-2005. Od začátku dvacátého století vzrostla pozemská teplota o jeden stupeň, přičemž nárůst je stále strmější: tři pětiny z uvedeného skoku se odehrály během posledních třiceti let. Na severní polokouli změna probíhá o něco dramatičtěji, konkrétní stopy oteplování zaznamenávají vědci i na území České republiky. "Zima je o dva stupně teplejší než v šedesátých letech, slunce tu během dne svítí až o čtyřicet minut déle," upřesňuje Radan Huth z Ústavu fyziky atmosféry. Jisté je jedno: přes třicítku se teploty podle meteorologů vyšplhají také v tomto týdnu, naštěstí bude i pršet. Konečně pořádné tropy, jak mají být.

Foto: Lucie Pařízková, Tomáš Nosil

K TÉMATU:

Čas siesty udeřil

Čtěte dále

další zprávy