Muslimská zbraň

Islámský svět do značné míry řídí tep americké ekonomiky. Téměř čtyřicet procent ropy dopravené do USA pochází z oblasti Blízkého východu. George Bush se proto snaží nahradit roli obtížného regionu dovozy ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Spojené státy by měly do dvaceti let omezit dovoz ropy z Blízkého východu o tři čtvrtiny - jak znělo nedávné poselství prezidenta USA v každoroční Zprávě o stavu Unie. Bush v ní vyzval Američany, aby začali šetřit benzinem a naftou: konec monstrózních vozů, vládní prioritou je výzkum alternativních pohonů. Slova, která znějí z úst svérázného Texasana na první poslech nečekaně. Co se za nimi skrývá?

"USA se na diverzifikaci ropných zdrojů dlouho připravují," říká Tomáš Mikšovský, šéfredaktor Petrol magazínu. Podle něho si Bush dovolil ostřejší výpad proti blízkovýchodnímu regionu, protože konečně získal další významný ropný zdroj. V nejbližších dnech totiž začne naplno fungovat ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, jenž bude dopravovat především kazašskou a ázerbájdžánskou ropu z Kaspického moře do tureckého přístavu Ceyhan.

Stavbu za více než tři miliardy dolarů provozovanou britskou společností BP sice slavnostně otevřeli již loni v květnu, trvalo však měsíce, než se téměř osmnáct set kilometrů dlouhé potrubí naplnilo ropou. Díky ropovodu se největší tankery směřující do USA vyhnou pro ně příliš malým průplavům Bospor a Dardanely.

Nevyléčitelně závislý

Bush zároveň svým prohlášením vyvolal tlak na snížení cen ropy. Výzva měla efekt. Ministr ropného průmyslu Saúdské Arábie Alí an-Najmí se minulý týden nechal slyšet, že současné ceny ropy blížící se sedmdesáti dolarům za barel nejsou dlouhodobě udržitelné: tento někdejší šéf společnosti Saudi Aramco, která kontroluje největší ložiska ropy na světě, by chtěl dostat cenu na 45 až 50 dolarů. Klíčem je podle něho další růst těžby na Blízkém východě.

Ministr ovšem podle agentury AP vrátil Bushovi úder prohlášením, že zvyšování těžby by mohly komplikovat "všechny ty řeči o nezájmu o naši ropu". Prezidentovi nepomáhají ani domácí ropné společnosti ExxonMobil a Chevron, jimž vysoké ceny suroviny přinesly loni rekordní výsledky. Sám ExxonMobil vydělal přes třicet šest miliard dolarů čistého a jeho viceprezident Stuart McGill nahlas říká, že omezení dovozu ropy je naprosto neproveditelné.

Jeho názor lze podpořit argumenty. USA jsou největším spotřebitelem ropy na světě a jejich poptávka stále roste. Současně s ní stoupá také dovoz. Loni pokryl přes šedesát procent domácí spotřeby, zatímco před pěti lety to bylo pouze pětapadesát procent. Za rok dovezou Spojené státy téměř čtyři miliardy barelů ropy. Vláda má navíc pochopitelnou tendenci chránit vlastní naleziště před vytěžením a šetřit je na dobu, kdy bude ropa vzácnější.

Nevěrně tvůj

Bush se tedy závislosti na importu nevyhne, může se však pokusit změnit poměr dovozů z jednotlivých zemí a regionů. Perský záliv by mohl částečně vyměnit za Kaspické moře. Zda by to znamenalo vítězství, ale není vůbec jisté. Kontrolu nad tamními nalezišti mají hlavně diktátoři se statutem prezidentů, oblast je pod vlivem Ruska a náklady na těžbu jsou podstatně vyšší než na klimaticky příznivém Blízkém východě.

O energetické závislosti na Rusku by si Bush mohl nechat vyprávět od představitelů evropských zemí. V čerstvé paměti mají pokles dodávek zemního plynu, jenž nastal v důsledku sporů mezi Ruskem a Ukrajinou. Minulý týden před touto závislostí varoval šéf Evropské komise José Barroso. Ze států bývalého Sovětského svazu dovážejí "staré země" Evropské unie třetinu ropy, dvacet procent zajišťuje Norsko a Blízký východ dodává "pouze" čtvrtinu. Česko je na tom mnohem hůře. Ropovodem Družba zatím přitéká přes sedmdesát procent ruské ropy, existuje však alespoň záložní cesta Ingolstadt-Kralupy-Litvínov.

Podle Jiřího Šťastného, makléře společnosti Colosseum, si zatím světové trhy politických her nevšímají a cena lehké ropy se výrazně nepohnula. Burzy se nedotkly ani muslimské protesty proti karikaturám. "Stejně jako se v arabském světě neblokuje spotřeba dánských léků, nikdo si nedovolil zasáhnout do trhu s ropou," říká Šťastný.

Benzinové město

Ras Tanura - tak se jmenuje téměř tříapůltisícové městečko ležící na pobřeží poloostrova zasahujícího do Perského zálivu na východě Saúdské Arábie. Před sedmdesáti lety ještě neexistovalo, dnes tvoří více než polovinu jeho obyvatel Američané. Osada se rozrůstá kolem největší rafinerie benzinu a nafty na světě, kterou vlastní společnost Saudi Aramco. Státem stoprocentně vlastněná olejářská firma je zároveň největším světovým producentem ropy - sama uspokojuje více než deset procent její celkové spotřeby. Na dosah pevniny vybudovala Saudi Aramco umělé ostrovy, které slouží jako přístavy a překladiště pro největší tankery s hlubokým ponorem. Město je přísně střeženo a mohou v něm žít pouze prověření dělníci a vyšší management odborníků pocházejících hlavně z USA. Uprostřed muslimského světa tak vznikla multikulturní společnost, která žije podle západních zvyklostí.

***

ROPA V ČÍSLECH: KDO JE NA KOM ZÁVISLÝ

Zdroj: Statistical Review of World Energy

Zdroj: Energy information Administration, 2004,
údaje za patnáct "starých zemí" EU

Zdroj: Energy information Administration, 2004,
údaje za patnáct "starých zemí" EU

Zdroj: Staistical Review of World energy

Zdroj: Statistical Review of World Energy

Zdroj: ČSÚ, leden až říjen 2005

K TÉMATU:

Bouře nad říší Mohamedovou

Čtěte dále

další zprávy