Moje práce, moje láska

Vedle Němců za posledních patnáct let v Česku nejvíce investovali Japonci. Korejská továrna Hyundai je zase největší jednorázovou investicí v tuzemské historii. V globálních asijských firmách pracuje stále více Čechů. Čeká je tam zcela jiné pracovní tempo a zvyklosti. Rozcvičky? Ne, okopávání bambusových kořínků.

Tečou nám slzy. K obědu v korejské části kantýny společnosti Hyundai v Nošovicích je nakládané zelí kim-či s feferonkami, talíř lemují i další pochutiny výhradně ze surovin dovezených z Koreje; včetně rýže. Kromě dvou Čechů tu sedí jen samí Korejci. Na prostorné a účelně zařízené unimobuňce není nic exotického, jen VIP sekce pro ředitele a hosty je oddělena orientálním paravánem a kuchař vydávající jídlo má červený kabátek. V druhé půlce kantýny, kde jsou k dostání české pokrmy, se posilňují pouze domorodci. Korejci tam prý nikdy nechodí. Pokud jde o stravu, jsou možná největšími patrioty na světě. A proto na rozdíl od Japonců také neradi cestují.

Po rachotě karaoke
Někdejší nošovické pole je dnes obklopeno pětimetrovým valem zeminy. Vyrostly tu haly a unimobuňky pro prvních šest set pracovníků. Zkušební výroba aut se rozjede v září. Rekordní investice stála šestou největší automobilku světa třicet miliard korun.

O možných kulturních úskalích práce v Hyundai přednáší v najatém sále ostravského učiliště desítkám nově přijatých dělníků, techniků i bílých límečků koreanistka Lucie Pejsarová, zaměstnankyně personálního oddělení automobilky. „Práce není jen součástí našeho života, ale jeho hlavní náplní,“ přibližuje mlčícímu davu principy korejské firemní kultury. Právě promítá na plátno heslo: „Moje práce, moje láska.“

V korejské firmě si zaměstnanci vybírají obvykle pět dní dovolené za rok, nemocenskou si nedovolí vzít nikdo. „Korejští manažeři jsou spolu dvanáct hodin, pak jdou společně na karaoke. A za pět hodin se zase sejdou v kanceláři,“ vypráví mluvčí společnosti Petr Vaněk. „Nejde o to, aby se z nás stali Korejci, ale musíme ten firemní organismus pochopit a akceptovat, nebo nás odsud vypudí.“

Celý článek přináší nové vydání časopisu Týden.

Foto: Karel Šanda

Čtěte dále

další zprávy