Marketing báby kořenářky

Češi propadli léčivým rostlinám. Jen za bylinné čaje utratí ročně stamiliony. Farmaceutický, kosmetický i potravinářský průmysl spolyká vagony léčivek; nejnovějším hitem jsou minerálky s bylinnými výtažky. Přes velkou poptávku je však tuzemská produkce léčivek v útlumu. Většina bylin se dováží z Číny, Egypta či Argentiny.

Pohádková „babka kořenářka“ se na počátku jedenadvacátého století převtěluje do mnoha podob. S třezalkou, diviznou či hluchavkou čarují lidoví terapeuti, majitelé čajoven vsadili na halucinogenní šantu kočičí či povzbuzující klanoprašku čínskou, která se úspěšně pěstuje i na českých lukách. Marketingoví vizionáři potravinářských podniků doporučují zasypat firemní produkty tunami léčivých bylin, nejnovějším příkladem je expanze minerálních vod s bylinkovou příchutí.

Tlouštíci z bylinek
Bylinné minerálky podle reklamních sloganů „zlepšují obranyschopnost organismu, potěší vyznavače zdravého životního stylu, zvyšují imunitu, posílí tělo a probudí mysl“. Lékařka Václava Kunová pracuje s lidmi, kteří trpí obezitou, a kampaň výrobců bylinných minerálek vnímá jako problematickou: „Moji pacienti si slogany o zdravém životním stylu ztotožňují s hubnutím. Ale i minerálka s bylinkami je pořád sladkou limonádou.“ Skeptická je i k léčivým účinkům extraktů v nápojích. Oslovené nápojové firmy přitom nechtějí specifikovat, odkud pocházejí léčivky, které míchají do minerálek. Z Číny, z jihu Ameriky? O „znamenitou chuť z naší přírody“, jak hlásají slogany, určitě nejde, sušené léčivky se navíc v nápojových fabrikách vůbec neobjeví. „Bylinky nezpracováváme, do minerálek přidáváme už hotové bylinné extrakty, které nakupujeme v nejrůznějších zemích světa, něco i v Česku a na Slovensku,“ říká Martin Klofanda, mluvčí Kofoly, která vyrábí meduňkové a mateřídouškové minerálky Rajec. Nápoji by tak spíše slušel název „minerálka s bylinným extraktem globálního původu“. 

Zákazník podléhá reklamě a firmy bohatnou, vždyť jen prodej léčivých bylinných čajů v českých lékárnách stoupá ročně asi o pět procent; loni Češi utratili u apatykářů 200 milionů korun a další desítky milionů nechali ve speciálních prodejnách s léčivkami a v čajovnách. V USA už podobná bylinná euforie vyvrcholila na sklonku devadesátých let, kdy se prodalo o celou třetinu více produktů z léčivek než v roce 1995. Američané obětovali čtyři miliardy dolarů za léčivou sílu rostlin.  

Tajuplní výrobci
Kde vyrostl heřmánek, který je obsažen v „antizlobílkovém“ či „protistrašidýlkovém“ čaji? Tuzemští výrobci dětských čajových směsí z léčivek se nebojí jazykových experimentů. „Horší je to s kvalitou,“ tvrdí Josef Palas, ředitel nákupu společnosti Leros, která sídlí v někdejším cisterciáckém klášterním pivovaru v Praze-Zbraslavi. Leros je nástupcem státního podniku Léčivé rostliny, zhruba dvacítka léčivých čajů z produkce firmy je součástí Českého lékopisu a podléhá přísné kontrole Státního ústavu pro kontrolu léčiv. „Heřmánek, který zabalíme do krabičky, musí mít původ v Česku. Ostatní výrobci klidně nasáčkují horší egyptský heřmánek,“ říká Palas. Egyptská bylina se liší nejen nižším obsahem léčivých látek, ale i několikanásobně nižší tržní cenou. „Jsme poslední firmou, která organizuje sběr léčivých bylin,“ chlubí se Palas. K velkolepým výsledkům hromadného „sběru léčivých rostlin“, který kdysi ve školách organizoval komunistický režim, se však zbraslavský podnik ani nepřibližuje. Dobová zpráva z roku 1988 například uvádí, že každý školák z okresu Klatovy nasbírá ročně 2,78 kilogramu sušených bylin: „Ze škol tohoto okresu se mezi přední sběrače řadí již tradičně děti z Nalžovských Hor. Kolem 230 žáků zde ročně sebere a usuší na dvě tuny bylin.“ Pro srovnání: k výrobě fernetu se u nás spotřebuje pět tun heřmánku ročně, poptávku by tedy uspokojily dvě pilné venkovské školy.

Josef Palas se prohrábne slaměnou ošatkou se žlutými květy divizny lékařské, které ani po usušení neztratily nic ze zářivé sluneční barvy. „To jsou správně nasušené bylinky,“ prohlásí. Neoblomně se ale vyhýbá odpovědi, odkud pochází většina rostlin zpracovávaných Lerosem kromě už zmiňovaných tuzemských čajů zařazených do Českého lékopisu. „Nezlobte se, je to obchodní tajemství,“ opakuje ředitel. De facto potvrzuje, že ani v čajích z Lerosu nepřevažují bylinky z české přírody.

Opavská farmaceutická firma Galena vyráběla léky od konce devatenáctého století, po roce 1989 přešla do vlastnictví americké společnosti Ivax, dnes patří izraelské skupině Teva. Stejně jako na Zbraslavi i tady čísla o léčivkách podléhají utajení. „Nemáme ani tiskového mluvčího, který by vám něco řekl,“ prohlašuje sekretářka generálního ředitele. Součástí firmy je Agroservis, který má zajišťovat pěstování léčivek. Někdejší Galena se v celé Evropě proslavila kvalitní produkcí námelu, tedy paličkovice nachové. Pěstuje Teva námel i dnes? „Konkrétní čísla vám nikdo nedá,“ tvrdí Martin Jaroš z Agroservisu. Co alespoň fotografie plantáže obilí, které je infikováno námelem? Komu by vadil snímek houby, jež pomletá s obilím dokázala ve středověku vyvraždit celé vesnice? „Povolení nedostal ani časopis National Geographic, firma nemá zájem, aby se něco dověděla konkurence,“ říká Jaroš.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Týden.

Autor: Ivan Motýl
Foto: PROFIMEDIA.CZ/ilustrace týden

Čtěte dále

další zprávy