Klausova veta: socialismus, EU... a gayové
Zastavení registrovaného partnerství je pro Václava Klause nejdůležitějším vetem za tři roky na Hradě. Dvacítka vrácených zákonů ukazuje, co prezident nemá rád. Kromě partnerských experimentů je to hlavně Evropská unie a socialistické principy. Občas se ale za vetem skrývá jen malá schválnost levicové vládě.
Poprvé za tři roky ve funkci svolal Václav Klaus na Pražský hrad speciální brífink, aby oznámil verdikt nad konkrétním českým právním předpisem. "Není to zákon ledajaký, týká se klíčových mezilidských vztahů. V sázce je mnohem více, než se na první pohled zdá," varoval minulý čtvrtek dramatickým hlasem, když odůvodňoval vrácení zákona o registrovaném partnerství sněmovně. Kdyby Ústava ČR prezidentovi přiznávala za celé funkční období jen jedno jediné veto, prý by neváhal, kdy je použít. "Jestli je to v jednom případě více než oprávněné, nezbytné a z mého hlediska povinné, tak je to právě tento případ," zdůraznil. A premiér Jiří Paroubek, příznivce zákona, se zlobil.
Co Hrad nerad
Registrované partnerství bylo pro Klause, jak alespoň vyplývá z jeho oficiálních vystoupení, věcí principu a obecného pohledu na svět. Proti se vyslovil z pozice člověka, který má konzervativní pohled na rodinu a mezilidské vztahy a zároveň liberální názor na zásahy státu do lidského života. Co ho ale popudilo u dalších vetovaných zákonů, jejichž počet za tři roky na Hradě dosáhl už rovné dvacítky?
V několika případech, jako bylo zavedení takzvaného eurozatykače nebo uzákonění pravomocí mezinárodních institucí ve vztahu k Česku, se Klaus předvedl zejména jako euroskeptik s vyhraněným názorem na roli národního státu. "Ochrana vlastních občanů je jedním ze základních atributů každého státu. V okamžiku, kdy stát na tuto garanci rezignuje, přestává být v očích občanů zárukou jejich práv a jistot," zdůvodňoval odmítnutí eurozatykače. V případě moci nadnárodních institucí v zemi apeloval podobně: "Návrh bezpříkladně otevírá český právní řád zásahům cizích autorit."
Svými vety Klaus také systematicky bojuje s levicovým přístupem k právu a socialistickými principy vůbec. Odmítl třeba zákon o snižování hluku, který v duchu směrnic EU zaváděl nové administrativní povinnosti typu různých plánů a hlášení. Podobně vetoval předpis, který rozšiřoval platnost kolektivních smluv, anebo dva zákony, jež měnily systém inspekce práce. "Tyto zákony představují masivní krok, který z pracovněprávního vztahu činí veřejnou instituci, což je chybné," zdůvodnil.
Několik zákonů vrátil Klaus také z pozice ekonomického liberála. Hned dvakrát se třeba snažil bránit svobodu podnikání v zemědělství. Dvě novely zemědělského zákona, které vetoval loni a předloni, podmiňovaly podnikání v oboru mimo jiné bezúhonností a zemědělským vzděláním. "Požadavek vzdělání a rozsah bezúhonnosti při výkonu zemědělské činnosti shledávám nepřiměřeným a neodůvodnitelným," tvrdil. Podobně argumentoval u zákona o zoologických zahradách, který provozování zoo vázal na získání státní licence a přiznával jim speciální daňové výhody.
Jak koření Klaus
V nejednom případě se ale prezident neubránil podezření, že důvody jeho veta byly politické či dokonce osobní a že se blokováním zákonů mstí za volební prohru pravice. Zejména když v roce 2003 při napjatých legislativních termínech a těsné vládní většině ve sněmovně vrátil několik zákonů, na nichž stála reforma veřejných financí Vladimíra Špidly. V té době ještě jednotná koalice ale zmobilizovala síly a Klause těsně porazila.
Ještě před výměnou stráží na Hradě Klaus svého předchůdce Václava Havla nabádal, aby veta používal "jako šafránu, jednou za desetiletí". Po nástupu do funkce hlavy státu se ale sám brzy naučil blokovat tímto nástrojem zákony z dílny ČSSD. "Podrobným studiem zákonů docházím k závěru, že problémů je v nich tolik, že je potřeba využívat i tento institut. Nemyslím si ale, že bych své právo nadužíval," řekl Klaus.
Z přehledu jím vrácených zákonů (viz rámeček) je nicméně zřejmé: četnost prezidentského veta stoupá. Zatímco v prvním roce ve funkci vrátil Klaus jen čtyři zákony, loni už osm. Zvýšila se i prezidentova úspěšnost. V prvních dvou letech byl jeho nesouhlas ve všech případech sněmovnou přehlasován, v roce 2005 se to už poslancům ve dvou případech nepodařilo: konkrétně u zákazu převodu nemocnic na obchodní společnosti a zavedení institutu korunního svědka.
S měnící se politickou mapou dostal prezident i nového soupeře. Zatímco v letech 2003 a 2004 stál se svým vetem obvykle proti vládní koalici, loni už vrácené zákony pomáhali sociálním demokratům ve sněmovně přehlasovat zejména komunisté.
Dopočítávání do 101
Předpis o zavedení státem registrovaných svazků osob stejného pohlaví, který byl už sedmým pokusem od roku 1997, sepsala loni skupina jedenácti poslanců ze všech parlamentních stran vyjma KDU-ČSL. Homosexuálům má umožnit po sobě dědit, zastupovat se před úřady či mít právo na informace o zdravotním stavu partnera. Zákon vůbec poprvé prošel sněmovnou a poté překvapivě hladce i Senátem.
Narazil až u prezidenta, který si dal na odsuzujícím verdiktu záležet. Vyhlásil ho v posledním termínu, který Ústava umožňuje. A zatímco vlastní text zákona čítá 3347 slov, Klaus jich v písemném odůvodnění veta potřeboval jen o několik méně, konkrétně 3232. Odmítl v něm nejen zákon jako takový, ale také celý myšlenkový svět, z něhož autoři vycházejí. "Tento zákon staví registrované partnerství osob stejného pohlaví na roveň manželství a nad jakékoli další mezilidské partnerské vztahy. Obojí je chybné a je třeba to odmítnout," napsal prezident. Zákon také označil za velký hazard, z něhož plyne množství nebezpečných právních důsledků. "Považuji to za jednu z největších chyb, jakých se kdy Václav Klaus dopustil," reagoval na veto premiér Jiří Paroubek.
Jak dopadne nejnovější a zatím asi nejsledovanější spor prezidenta s premiérem a sněmovnou, v němž jdou navíc názory napříč stranami, není snadné odhadnout. Na přehlasování veta bude potřeba 101 hlasů, při minulém schvalování v polovině loňského prosince ale zákon prošel sněmovnou jen 86 hlasy. Je ovšem pravda, že více než čtvrtina poslanců tehdy v sále chyběla.
Zatímco ostatní kluby chtějí i při novém hlasování ponechat svým lidem volné rozhodování, ČSSD čeká "masáž". Už v prosinci si žádný sociální demokrat nedovolil hlasovat proti zákonu, který označil premiér Paroubek za jednu ze stranických priorit; ovšem čtyřiadvacet poslanců ČSSD do sálu raději nepřišlo. Nyní premiér vyzývá stranu ke stoprocentní podpoře. "To by mi svědomí nedovolilo, talmud to zakazuje," tvrdí ale třeba poslankyně Eva Nováková. Podobně principiální konflikt s vírou má také Josef Mikuta. Jiní poslanci ČSSD ale připouštějí, že možná názor změní.
Několik hlasů navíc slibují také v prosinci nepřítomní komunisté Kateřina Konečná či Václav Exner a také čtveřice minule absentujících unionistů. Jazýčkem na vahách bude asi poměr hlasů v ODS. Minule hlasovalo pro třináct jejích poslanců, nyní to možná bude méně. Jedna z autorek zákona Kateřina Dostálová už oznámila, že zřejmě změní názor na protest proti politizaci problému ze strany ČSSD. A protože půjde o každý hlas, může hrát roli i nedávná rezignace poslance Vladimíra Doležala. Zatímco on byl rovněž jedním z autorů zákona, hlas jeho nástupce Tomáše Kádnera je naopak nejistý.
Foto: Archiv, Robert Zlatohlávek
K TÉMATU:
Zákaz od jednoho Boha aneb Ceasarovi hoši
Čtěte dále
Tmavé zobrazení
Přepnout na plnou verzi