Julínkovy míry

V ordinacích doktorů a lékárnách bylo minulý týden rušno. Vinu nenesla žádná epidemie chřipky, to jen ministr Julínek přidal do Topolánkova reformního batohu další třaskavé závaží: systém poplatků u lékařů, v lékárnách a nemocnicích. A další útoky na peněženky mají brzy následovat.

Na novinové zprávy, že je na stole návrh poplatků za lékařské služby a recepty, zareagovali lidé velmi podobně jako v létě 1990, kdy se měla skokově o polovinu zvýšit cena benzinu. I když ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) oficiálně představil svou poplatkovou smršť až ve čtvrtek, po celý týden registrovali lékaři a lékárníci někdy až několikanásobně zvýšený zájem o své služby. Vlna paniky z poplatků se totiž navíc potkala se změnou úhradové vyhlášky od prvního dubna: ceny mnohých medikamentů se zvyšují a lékárníci dosud doprodávají léky ze zásob za staré ceny. Češi se proto rozhodli nabrat zdraví „do foroty“.

Plánované zavedení poplatků je asi nejrevolučnější změnou českého zdravotnictví za posledních patnáct let – minimálně z pohledu běžného pacienta. Za každou návštěvu lékaře a za každou položku na receptu zaplatíme už od ledna třicet korun; za den v nemocnici, léčebně nebo lázních šedesát; a za nikterak akutní návštěvu pohotovosti devadesát korun.

K tomuto kroku se chystalo už několik ministrů zdravotnictví, žádný z nich ale nenašel současně odvahu i politickou podporu. Očekávané negativní přijetí veřejností má zmírnit nově zavedený strop ročních doplatků na vlastní zdraví ve výši pěti tisíc korun, do něhož se ovšem nepočítají úhrady za pobyt v nemocnici nebo doplatky za všechny léky.

Nechci slevu zadarmo!

Nepopulárními poplatky startuje Julínek první fázi své zdravotnické reformy, která je rozplánována na osm let. „Poplatky v ní znamenají jen malý střípek. Ovšem psychologicky jde o přelom ve vnímání pacienta, že lékařská péče je zadarmo,“ říká ministr.

Samotné poplatky přitom ještě nelze považovat za faktickou spoluúčast pacienta na léčbě, ta teprve přijde. Jejich účel je čistě regulační. Občan si má při jejich placení rozmyslet, která návštěva doktora je nutná, má méně využívat služeb lékařské pohotovosti a radši si sám v lékárně koupit acylpyrin za dvanáct korun bez receptu než ho dostat zadarmo na recept, za který ale zaplatí třicet korun.

Regulaci návštěv lékařů, pobytů v nemocnicích a vydávání léků si vynutila naše národní hypochondrie. Průměrný Čech jde za rok k doktorovi třikrát častěji než Nizozemec, čtyřikrát častěji než Portugalec a pětkrát častěji než Švéd. Výnosem z poplatků si přitom české zdravotnictví moc nepomůže. Nemalou část z nich spolkne administrativa s nimi spojená a vyberou se z nich sotva čtyři miliardy korun ročně, což pro dvěstěmiliardový rozpočet zdravotního systému neznamená kdovíjak významné přilepšení. Vzhledem k tomu, že výnos z poplatků půjde do kapes přímo lékařům, lékárníkům a nemocnicím, bude na druhé straně možné omezit lékárnám marže u léků nebo snížit lékařům platby za úkony.

Český čajíček

Nezbytnost zavedení regulačních poplatků dnes uznávají zdravotní pojišťovny, lékařské a lékárnické komory a dokonce i některé organizace pacientů. „Ať se kritici poplatků podívají do očí někomu s leukemií nebo roztroušenou sklerózou a řeknou mu, že má smůlu, protože oni chtějí mít dál paralen zadarmo,“ říká Jana Petrenková z pacientského svazu Koalice zdraví. Problém je spíše s technikou výběru drobných obnosů. Už minulý týden dávali lékaři najevo, že se jim do vybírání poplatků nechce: většinu částky prý stejně spolknou administrativní náklady a navíc to zhorší jejich vztahy s pacienty. „Uráží mě, že nás pan ministr chce degradovat na úroveň toaletářky na pařížském nádraží, která vybírá za vstup jedno euro,“ řekl třeba prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Na stole je také otázka, zda se reformátor Julínek nedržel stejně jako jeho vládní kolegové Petr Nečas a Miroslav Kalousek až příliš při zemi. Na poslední chvíli sice zvedl plánované poplatky u receptů a návštěv lékařů z 20 na 30 korun a za den v nemocnici či v lázních z 50 na 60 korun. Na Slovensku, kde podobné platby zavedla někdejší pravicová Dzurindova vláda už před třemi lety (a nová levicová Ficova vláda jich pak většinu zase zrušila), se ale okamžitě platilo i za přepravu sanitkou a za den v lázních pacient připlácel až 220 slovenských korun. Podobně se třeba v Lotyšsku za den strávený v nemocnici platí v přepočtu od 130 do 430 korun a zřetelně tvrdší jsou také poplatky v Maďarsku, Estonsku, Chorvatsku nebo Bulharsku.

Nejsilnější pacientská organizace, Svaz pacientů ČR, ovšem namítá, že v mnoha východních zemích se poplatky zaváděly vynuceně, v krizové situaci kolabujícího zdravotnictví. A i když ani české zdravotnictví určitě nemá na rozdávání, je dnes v kondici, jakou už delší dobu nezažilo; jeho dluh nyní činí pouhé dvě miliardy, což je mnohonásobně méně než v minulosti. Julínek ale varuje, že je to radost pouze dočasná: už v roce 2015 se podle výpočtů jeho ministerstva má systém propadnout do deficitu kolem 30 miliard.

Celý text si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdne, které vychází 10. dubna.

Čtěte dále

další zprávy