Jak nás celníci připravili o tři miliardy
Státu hrozí, že bude muset odškodnit firmy, které podle policie způsobily největší jednorázový daňový únik v historii. Špatný vtip? Ne, ošklivá realita. Nová kontrola ministerstva financí dokazuje, že za ztracené tři miliardy nás všech mohou fatální a těžko uvěřitelné chyby celní správy: Dva vysoce postavení celníci také tento měsíc opouštějí své posty.
Dvacetiletý Václav Hybš z Prahy pracuje příležitostně jako barman, jeho skutečné povolání by se však spíše mělo jmenovat "bílý kůň". Za posledních pár let na sebe nechal za úplatu přepsat několik firem, jejichž původní majitelé se ocitli v potížích. "Po důvodech jsem nikdy moc nepátral. Teď na to asi doplatím," říká.
Dobře oblečený Hybš je kromě jiného papírovým majitelem a jediným členem představenstva firmy s nevyslovitelným názvem Lreagrao Unlogani Klindlent Propertis, a. s. Původní jméno společnosti je známější: kdysi se jmenovala Bena, a. s., a ještě před třemi lety byla jedním z největších tuzemských obchodníků s pohonnými hmotami; patřila do skupiny zajišťující provoz sítě čerpacích stanic PAP OIL. Dnes se z Beny a jedné další společnosti snaží stát dostat téměř tři miliardy korun, o které ho údajně obraly neplacením spotřebních daní. Alespoň v případě Beny je však státní snaha zřejmě marná. "Podívejte, ta firma je mrtvá schránka, prostě spinká. Nic nemá, nic nedělá. Zavolal mi jeden známý s tím, že si chce tu společnost koupit. Měl ale zrovna nějaké problémy, a tak se ptal, jestli bych mu ji za dvacet tisíc pár měsíců nepodržel," říká Hybš.
Známý pana Hybše, od něhož firmu "koupil", se jmenoval Karel, víc prý o něm mladý muž neví. "Já vám to nechtěl říkat, abych nevypadal jako ještě větší šašek. Ale vždyť já ho ani neznal. Jednou mě oslovil na Staroměstském náměstí s tím, jestli si občas nechci přivydělat." Peníze potřeboval, a tak když mu Karel čas od času zavolal, ochotně došel k notáři podepisovat smlouvy, kupovat i prodávat společnosti. Všechny podepsané papíry si Karel zase bral zpátky.
I nákup Beny byl pro mladého muže kšeft jako každý jiný. "Jenže pak jsem na výpisu z rejstříku zjistil, že tam jsou exekuce za šest milionů. Pro mě dlužit i jen dvě stě tisíc je hodně peněz. Hned jsem tomu známému volal, co to má znamenat, jenže on už to nebral. Ale tři miliardy? O tom jsme nevěděl. Budu to muset platit? Ty vole, to teda bude průšvih."
Rychle pod koberec
Průšvih to už je - a velký. Na začátku roku dokončilo ministerstvo financí kontrolní zprávu, v níž se zabývá pochybeními celní správy v kauze Bena. V případu jde o to, že se od roku 1997 v průběhu pěti let ztratilo z dohledu celní správy 210 tisíc tun ze Slovenska dovážených pohonných hmot. To je takové množství, že by zaplnilo vlak s cisternami dlouhý sto kilometrů. Někdo zboží prodal, aniž za ně zaplatil daně. Vydělal na tom obrovské peníze, státní kasu však okradl o tři miliardy, které mohly putovat na různé bohulibé účely (viz Co by bylo za tři miliardy...).
V případu je obviněno pět lidí, které státní zástupce zřejmě v nejbližších dnech obžaluje pro daňový podvod a zločinné spolčení. Potíže mají také dvě firmy, které měly z neplacení daní profitovat a z nichž se peníze snaží vymoci celníci. První je zmiňovaná Bena, a. s., kterou v době podvodů kontroloval motocyklový závodník a šéf sítě čerpacích stanic PAP OIL Milan Vomela (jeden z obviněných). Ta měla zboží dovážet a prodávat. Druhou společností je Tukový průmysl spol. s r. o., kterému vládl milovník motorek a později obchodní ředitel společnosti Čepro Martin Pechan (další z obviněných). Ta pro Benu zboží skladovala a vyřizovala k němu celní záležitosti. Zástupci obou firem dnes přehazují odpovědnost za dluh jeden na druhého. Ministerská kontrola, jejíž závěry má TÝDEN k dispozici, dospěla k jednoznačnému závěru: bez nekonečné série chyb celníků by se podvod nemohl uskutečnit (viz Je to skandál!). Množství a závažnost pochybení téměř vylučují, že by mohlo jít jen o prostou shodu náhod. Zdá se, že minimálně někteří celníci dobře věděli, proč některé přehmaty dělali.
Jeden příklad "drobného" přehlédnutí za všechny. V roce 2000 zjistil ředitel místního celního úřadu v Praze-Nupaky Jan Dvořák, že jeho předchůdce vydal společnosti Tukový průmysl spol. s r. o. mimořádné povolení. To firmě umožňovalo skladovat neproclené pohonné hmoty v produktovodech státní firmy Čepro na celém území země, tedy zcela mimo kontrolu místního celního úřadu, jenž by na ně měl dohlížet.
Místní celní ředitel Dvořák se pokusil povolení Tukovému průmyslu odebrat, nadřízené Celní ředitelství Praha však jeho rozhodnutí zrušilo. O několik měsíců později se znovu pokusil na situaci upozornit a nadřízeným napsal: "Žádám vás o součinnost v řešení tohoto problému, neboť ropné produkty jsou dopravovány do ČR ve velkých objemech a přes zdejší celní úřad jsou propouštěny do režimu volného oběhu bez dostatečné kontroly a vytváří se tak možnost velkých celních a daňových úniků." Šéfové ale opět nic neudělali. Zareagovali až o rok a půl později, když byl přijat nový celní zákon a všechna povolení se musela revidovat. Při kontrole - vůbec první, jež u společnosti držící mimořádné povolení provedli - dospěli k šokujícímu číslu: za 210 tisíc tun pohonných hmot nikdo nikdy nezaplatil daň. Dvořák, který dnes dělá řadového referenta právě na pražském celním ředitelství, nechtěl o případu mluvit. "To bude možné, teprve až bude všechno vyšetřené. Na shledanou," řekl do telefonu.
Zasloužilí pracovníci
Stejně strozí jsou i všichni jeho nadřízení. Generální ředitel celní správy Zdeněk Richtr si tři měsíce nenašel čas na rozhovor, buď pobýval na služebních cestách, nebo ležel nemocný v posteli. Některé "služebky" byly tak tajné, že o nich nevěděly ani jeho sekretářky. "Pan ředitel má teď v kanceláři jednání, nemůžu ho rušit," uvedla například jedna z nich pět minut poté, co mluvčí celní správy Jiří Barták sdělil, že pan ředitel nemůže poskytnout interview, neboť je několik dní na služební cestě mimo Prahu.
Vykrucoval se i nejvyšší šéf celní správy, ministr financí Bohuslav Sobotka. Na rozhovor k tématu třímiliardového daňového úniku si několik týdnů neudělal čas s odůvodněním, že je velmi zaneprázdněn, navíc že případ vznikl v době funkčního období jeho předchůdce. Když se ho nakonec TÝDEN zeptal při jiné příležitosti, odpovídal velice neochotně. Na otázku, kde selhala celní správa, odpověděl Sobotka obvyklou frází: "Zatím nevím, protože podle mých informací policejní šetření v té věci není skončeno." Potom ale prozradil, že závěry ministerské kontroly zřejmě nakonec - čtyři roky po odhalení daňového úniku - povedou k určitým personálním změnám. "Očekávám nějaké personální vyústění na pražském celním ředitelství a inspekci Generálního ředitelství cel," prohlásil Sobotka.
Na obou úřadech se skutečně vyměnili ředitelé, obě instituce však popírají, že by to mělo jakoukoli souvislost s případem Bena. Zametání pod koberec tak pokračuje, oficiální informace totiž zní: Byli to vynikající pracovníci, odcházejí z osobních důvodů, jejich odchodu je nám líto. "Rozhodnutí pana ředitele Karla Pospíšila je jeho soukromá věc, rozhodně bych si nedovolil ptát se ho na to, co ho k tomu vedlo. Jestli jsem o tom napsal tiskovou zprávu? Ne, taková věc snad nikoho nezajímá," říká mluvčí Celního ředitelství Praha Zdeněk Málek. Na konci měsíce skončí i šéf inspekce Generálního ředitelství cel Karel Kučera; inspekce případ dlouze prošetřovala a nakonec své muže za předvedené výkony v případu Bena téměř pochválila. Také Kučera ovšem oficiálně odchází z osobních důvodů.
Podobný lišácký přístup předvedla celní správa již loni v listopadu, kdy kvůli případu Bena podala demonstrativně trestní oznámení na osm řadových celníků. K jejich jménům se dopracovala po čtyřletém pátraní, v době, kdy byla případná trestní odpovědnost jejich činů už stejně promlčená (viz My nic, my celníci).
Světlo na konci tunelu
Z celého dluhu za neproclené pohonné hmoty se celníkům do dnešního dne podařilo vymoci jen necelá čtyři procenta, asi 105 milionů korun (drtivou většinu u Tukového průmyslu spol. s r. o.). Teď hrozí, že i tyhle peníze bude muset státní rozpočet vrátit, navíc s velkou ostudou a možná i tučným odškodným coby bolestným.
Obě firmy - jak Bena, tak Tukový průmysl - totiž u správních soudů napadly šest platebních výměrů, kterými jim celníci dluh vyměřili. V případě Beny vydal městský soud už čtyři rozsudky; v nich konstatuje, že Bena vůbec nemůže být dlužníkem celní správy, protože si pro vyřizování celních záležitostí najala právě Tukový průmysl. "Ani proti jednomu rozsudku se celníci neodvolali," řekl advokát Zdeněk Weig, který Benu zastupuje.
Vinou neschopnosti celníků je zatím do jisté míry úspěšný i Tukový průmysl. V jeho případě soud některá rozhodnutí celních úřadů zrušil pro jejich totální nesrozumitelnost (i když nezkoumal podstatu kauzy). Celníci se odvolali k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud by obě firmy všechny správní spory vyhrály, měly by velkou šanci získat nakonec od státu odškodné za obstavená konta, majetek a ušlý zisk. A kdyby vyhráli celníci, naděje na získání tří miliard je i tak mizivá.
Společnosti jsou totiž dnes - čtyři roky po zahájení vyšetřování - nefunkční a prázdné, majetek i know-how se přesunuly jinam. Z ohromného pumpařského impéria, které vybudoval Milan Vomela, pomalu mizejí všechny hodnotné části. Poté co propukl skandál kolem Beny, se i další sesterské podniky ze skupiny rozutekly do světa. Dnes je vlastní firmy, v jejichž čele stojí najatí ředitelé z exotických zemí, jako je třeba ostrov Antigua v souostroví Malé Antily ve východním Karibiku (viz Kam a jak mizí Vomelovo impérium).
Milan Vomela tvrdí, že s přesunem majetku nemá nic společného a že byl vždy za většinového majitele konglomerátu považován neoprávněně (dlouholetí zaměstnanci firem jsou přesvědčeni o opaku). O své roli v případu tvrdí, že je pouhou obětí. Kolem společností se vznáší mnoho další otázek, na něž nikdo nedokáže nebo nechce odpovědět. Třeba kdo vlastně platí advokáta Zdeňka Weigla, který zastupuje Benu v současných soudních sporech. Číšník Václav Hybš, jenž o žádných přích netuší a navíc má hluboko do kapsy, to bude stěží.
Foto: Jan Šilpoch
K TÉMATU:
Vomelův první rozhovor: Jsem nevinný
Čtěte dále
Tmavé zobrazení
Přepnout na plnou verzi