Dětství ve zlaté kleci

Zůstat venku až do tmy. Scházet se v tajuplných zahradách. Hrát fotbal na ulici. Dnešním městským dětem to zní exoticky. Přitom ještě jejich rodiče takové dětství měli. Dnešní malí Češi nechodí ven, takřka nepoznají pořádné dobrodružství. Sedí u počítačů a televizorů. Podobnou změnu prožívají ve všech bohatých zemích.

Všichni věděli, kde je to „tajné“ místo. Stačilo přijít v určitou hodinu po škole ke košatému javoru na louce za sídlištěm a ostatní z party už tam byli – většinou usazeni v koruně stromu. Odtud se vyráželo na další výpravy. „Dnes už tam není ani ten strom, ani ta louka. Stojí tam autosalon,“ říká zdravotní sestra Radka Cisová (33), která v pražských Řepích v osmdesátých letech prožila část dětství.
   
Obchodník Marek Pasler (39) pořádal o desetiletí dříve s kamarády z vysočanských činžovních domů dobrodružné výpravy do zarostlého údolí pražského potoka Rokytka. V devadesátých letech džungle ustoupila bytovému areálu. Na dvorku mezi starými činžáky, kde děti kdysi hrály hokej, mají brzy stát garáže. „V Dejvicích jsme ještě těsně před revolucí hráli vybíjenou na silnici. Dnes by to kvůli autům nešlo,“ vzpomíná biolog Daniel Svoboda (29).

Na začátku třetího tisíciletí to vypadá, jako kdyby na pražských sídlištích i v mnoha dalších čtvrtích ani žádné děti nežily. Podobné je to i v jiných větších českých městech. Děti někde jsou, jenomže venku je není příliš vidět. Baví se jinak – uvnitř. Nemají totiž vlastně kam jít. Když už vyrazí ven, hrají si na pečlivě oplocených hřištích podle evropských norem, která tak trochu připomínají klece.

Chodit ven? To se nedělá
Lidé se často stěhují pryč z velkoměsta a zdůvodňují to právě dětmi. Do nové čtvrti rodinných vilek v Říčanech u Prahy přesídlil i zmíněný vysočanský rodák Marek Pasler, který tu bydlí s manželkou a synem. „Chodit ven? To se tady nedělá,“ usmívá se Andrea Paslerová. Devítiletý syn Samuel přikyvuje, výpravy do okolí ho prý vůbec nelákají, na strom ještě nikdy nelezl. Venku nejsou ani chodníky, z branky se vstupuje rovnou do vozovky. Většinu volného času Samuel prosedí u počítače, a kdyby ho to přestalo bavit, pískoviště má na zahradě. Jako každé dítě v sousedství. Dětství se tu odehrává za soukromými zdmi.
   
V únoru zveřejněná studie University of Illinois ukázala, že za poslední tři desetiletí klesl ve vyspělých zemích počet lidí – a tedy i dětí – trávících volný čas v přírodě zhruba o třetinu.

Celý článek přináší nové vydání časopisu Týden.

Foto: Petra Mášová

Čtěte dále

další zprávy