Daňový volební kompas:

Poprvé v polistopadové éře může každý český občan volit i podle toho, jak výhodná by byla ta která vláda pro rozpočet jeho domácnosti. Tři z pěti hlavních stran totiž daly na stůl podrobné daňové recepty. ČSSD už od ledna pomohla lidem s nižšími příjmy a ODS chce nejvíce ulevit bohatším. Třetí vzadu, KDU-ČSL, dokonce přichází s reformou pro řadu rodin nejvýhodnější.

Jste rodina s velmi nízkými příjmy? Pak je skoro jedno, koho budete volit; klidně hlasujte pro ČSSD, protože žádná vláda po vás nebude chtít prakticky žádné daně. Jste svobodný nebo ženatý manažer? Pak vám největší úlevy na daních slibuje ODS. A pokud jste svobodná matka s průměrným platem, obere vás nejméně vláda, která by uskutečnila daňovou reformu KDU-ČSL.

V mnoha případech jde o rozdíly výrazné. Zatímco u chudších rodin se měsíční zdanění příjmu v podání tří zmíněných stran liší v řádu desetikorun, manažer svou volbou hraje o mnohem více. Jestliže třeba jeho čtyřčlenná rodina platí za vlády ČSSD měsíčně na dani z příjmu kolem čtrnácti tisíc korun, za vlády pravice by to byla ani ne polovina. U lidí s výrazně nadprůměrnými platy dokonce vyšplhá rozdíl až na desetitisíce korun měsíčně.

Podobně může jiná skupina lidí ušetřit s KDU-ČSL. I když kolem toho strana zatím dělá nejmenší povyk, přichází s reformou daní, která je pro mnoho rodin výhodnější než plány ČSSD i ODS. Třeba svobodná matka se dvěma dětmi a nižším příjmem zaplatí podle obou velkých stran měsíčně kolem tří stovek, podle lidovců ale nedá nic. Nebo jiný příklad: pětičlenná rodina zaplatí dnes za sociálnědemokratické vlády na daních měsíčně skoro šest tisíc, v případě panování ODS by to byly necelé dva tisíce, ale podle daňových plánů KDU-ČSL by jí na měsíční daň stačilo necelých pět stovek.

Kdo mi dá nejvíce?

Asi nejpečlivěji mohou zkoumat daňové plány politických stran rodiny s průměrnými příjmy. Mají volit ČSSD? Proč ne, od letošního ledna jim už její vláda na daních podstatně ulevila; strana ostatně nabízí další "prorodinné" dávky jako vyšší porodné nebo rodičovský příspěvek. Anebo hodit lístek ODS? Také to má logiku. Občanští demokraté přicházejí s ještě větším snížením daní a navíc slibují, že plošnou sociální dávkou bohatě vyrovnají zvýšení cen potravin či tepla, které by nastalo zavedením její rovné patnáctiprocentní daně.

O daňovém "černém koni" KDU-ČSL již byla řeč. Její reforma je nejvýhodnější pro nekompletní rodiny, domácnosti s nižšími a průměrnými příjmy i rodiny s více dětmi. Také však má slabiny. Zatímco třeba v modelu ČSSD má velký význam společné zdanění manželů s výrazně rozdílnými příjmy, takže rodinám se díky tomu při ročním zúčtování vrací až desetitisíce korun, v lidovecké reformě se výhodnost společného zdanění v mnoha případech úplně stírá. Jinou politickou slabinou plánu KDU-ČSL je, že strana s největší pravděpodobností neposílí ve volbách natolik, aby své plány mohla plně uskutečnit.

Zbytečně nedráždit

Kdo bude ve volbách volit jinou stranu než ČSSD, ODS nebo KDU-ČSL, měl by tak činit s vědomím, že o jejích daňových plánech nic neví. Jiné strany totiž před volbami o změnách v této oblasti vůbec nemluví anebo detaily svých reforem nezveřejnily.

Ze stran, které mají podle průzkumů reálnou šanci dostat se do sněmovny, o daních raději úplně mlčí komunisté. Před volbami v roce 2002 plánovali odstupňované zvyšování daní podle výše příjmu, nyní ale zřejmě usoudili, že by to mezi úspornými plány jiných stran nevypadalo dobře. KSČM jen opatrně mluví o zvýšení daňové progrese, tedy aby bohatší platili ještě větší procento z platů. "Představu o přesných číslech nemáme, to je věc diskuse," říká stranický expert na finance Jiří Dolejš. Ve volebním programu si proto komunisté vystačí s daní z luxusu, zaměřenou na "horních deset tisíc".

Podobně skoupá na slovo je i Strana zelených. Mluví sice o příliš vysokém zdanění práce a zjednodušení daňového systému, ale o sazbách, odečitatelných položkách a dalších podstatných detailech neříká nic. Sdílnější ostatně není, ani pokud jde o vlajkovou loď jejího programu, ekologickou daňovou reformu, která by přitom nutně rozhodila celý daňový systém. I když byl předseda strany Martin Bursík v čele týmu, který připravoval na ministerstvu životního prostředí plán reformy, do volebního programu zelených se dostaly jen obecné proklamace.

Mlčení stran o daních přitom není nic nového. Daně se až do těchto voleb v polistopadové éře nikdy nestaly zásadním tahákem voleb. Zejména proto, že i když už některá strana o změnách daní mluvila, nepředložila všechny detaily, podle nichž by si každá rodina mohla spočítat, co jí pohyb odvodů přinese. Třeba ODS o rovné dani mluví už ve třetích volbách, ale až letos doplnila potřebné parametry, zejména výši odečitatelných položek, tedy částek, které si občan může odepsat od svého daňového základu na sebe, vyživovaného partnera a děti.

Ve vyspělém světě se přitom voliči vcelku často rozhodují podle výše daní a sociálních kompenzací, které jim jednotlivé strany slibují. "Z odborného hlediska není ideální, když se daně příliš politizují. Ale jinak je to důkaz toho, že se začínáme chovat normálně - nehlasujeme jen srdcem, ale také přísně racionálně," říká vedoucí katedry veřejných financí z pražské VŠE Alena Vančurová.

Hrrr na (da)ně!

Stěžejní téma letošních voleb udělala z daní ODS. Na rovné dani, postupně konkretizované, postavila už v prosinci 2004 svůj program s názvem Modrá šance. To donutilo reagovat jejího hlavního rivala, vládní ČSSD. Loni na podzim se jí dočasně podařilo sebrat občanským demokratům téma nižších daní rovnou před nosem. V parlamentu socialisté prosadili vlastní plán poklesu daní, na němž od prvního ledna vydělali všichni, kdo berou měsíčně od minimální mzdy do 30 tisíc korun, tedy asi 90 procent všech pracujících.

Na tahu byla opět ODS. Koncem roku doplnila svůj plán o odečitatelné položky; původně sice předpokládala jejich výši zhruba poloviční, po hozené rukavici ČSSD ale musela výrazně přidat a zajistit tím, aby byl její plán pro občany výhodnější. "Nepsaným pravidlem při stanovení definitivních parametrů pro nás bylo, že náš systém musí vést u všech typů rodin ke zvýšení životní úrovně," přiznává hlavní autor rovné daně, poslanec ODS Vlastimil Tlustý.

Poslední přišli až na začátku letošního roku lidovci - i oni sepsali plán reformy tak, aby byl minimálně pro skupinu jejich voličů nejvýhodnější. "Naší prioritou byla podpora rodin s dětmi a odstranění diskriminace střední třídy," říká o modelu KDU-ČSL předseda strany Miroslav Kalousek. "Kdo vyleze s návrhem poslední, vyhrává. Není těžké nastavit parametry tak, aby váš návrh vycházel nejlépe, jen to není moc racionální postup," hodnotí to ekonomka Vančurová. V návrzích všech tří stran vidí velmi populistické prvky, přitom společným efektem všech je, že sníží příjmy státního rozpočtu.

Národohospodáři nejsou v názoru na možné ohrožení státních příjmů jednotní. "Žádné daně nejsou ideální, ale čím jsou nižší, tím méně to deformuje ekonomiku. A z hlediska dopadu na státní rozpočet není mezi návrhy ČSSD, ODS a KDU-ČSL velký rozdíl. Drobné odchylky mezi nimi se zveličují, aby se strany před volbami lépe prezentovaly," říká expert na veřejné finance Ondřej Schneider z Karlovy univerzity.

Hlavní ekonom Patria Finance David Marek je skeptičtější: "Obávám se, že ve snaze získat voliče zahnaly volby politické strany až za možnosti našich veřejných financí. Při nižších daních lze sice očekávat vyšší ekonomickou aktivitu, a tedy i zlepšení výběru daní. Otázkou ale je, zda by nedošlo k časovému nesouladu, zda by úvodní propad státních financí nebyl příliš hluboký." Sama ČSSD přiznává, že snížení daní od ledna připraví státní pokladnu jen letos až o 15 miliard korun. A také ODS připouští, že rovná daň a s ní svázaná opatření způsobí první rok výpadek příjmů státu kolem 18 miliard.

S kolečkem za masami

Udělat z daní hlavní téma voleb je dvojsečná zbraň. Obraz plné a prázdné peněženky se voličům dobře prodává, ale ne vždy musí nakonec v Česku zabrat. Souvisí to s tím, že na daně sice každý nadává, položka na výplatní pásce ale ve skutečnosti lidi nepálí tolik, jak by se zdálo. Podle dubnového průzkumu agentury CVVM považují lidé za největší problémy země zdravotnictví, důchody, deregulaci nájmů či výši sociálních dávek, naopak výše daní se krčí až na konci seznamu problémů ve společnosti.

Proč tomu tak je, průzkum rovněž naznačil: celé čtyři pětiny dotázaných se přiznaly, že systému daní vůbec nerozumějí. Odvody do státní pokladny jsou tedy pro naprostou většinu lidí nutným zlem, které ale podrobněji chápe jen hrstka odborníků. Tento pocit jistě posiluje i byrokratický způsob vyplňování daňových přiznání.

Ani politici lidem příliš nepomáhají. Daňové pasáže ve volebních programech stran jsou obvykle hodně zamlžené. Soustřeďují se hlavně na výši daňových sazeb, kterou lze považovat jen za menší část problému. Mnohem podstatnější je šíře daňového základu, tedy očištěné sumy, která se teprve příslušnou procentuální sazbou zdaňuje. V tom, co všechno se od celého balíku "vydělaných" peněz před zdaněním odečítá, se obvykle daňové recepty nejvíce liší. V programech se o tom ale občan mnoho nedozví. Lidovci třeba zcela nekonkrétně slibují, že umožní odečítat z daní náklady na dopravu nebo životní pojištění, ODS se stejně mlhavě zaručuje, že důchodové připojištění nebo hypotéky, dosud odečítané z daní, zvýhodní přímými dotacemi.

Ani v pasážích, kde strany čísla netají, běžný smrtelník příliš nepochodí. Když TÝDEN zjišťoval dopad daňových změn na různé modely rodin, narazil na problém. Lidovecký plán, zveřejněný v masově šířeném volebním programu, nebyla s to pochopit ani oslovená daňová poradkyně. Z toho, že lidé daním vůbec nerozumějí, vycházela i ODS v daňovém kolečku Vlastimila Tlustého; i laik si v něm zjistí, o kolik by si za vlády pravice polepšil. "Díky němu lze představit program ODS za dvě minuty," libuje si Tlustý.

Je ovšem otázka, jak "zázračné" kolečko zabere. Kombinuje totiž kromě daňových změn ještě několik dalších efektů a ani ekonomičtí experti příliš nerozumějí tomu, jak autor ke konečným číslům dospěl. Na průměrného voliče proto může působit spíše jako pomůcka iluzionisty. V takovém případě by měla větší šanci ČSSD, jejíž úřadující šéf, ministr financí Bohuslav Sobotka, slibuje: "Nenavrhujeme žádné radikální snížení daní, protože chceme dát více peněz na vědu, výzkum, školství a výstavbu silnic."

Daňové záměry u fyzických osob: zelení a komunisté nic

Plány všech uskupení, která mají podle průzkumů veřejného mínění šanci dostat se do sněmovny, podrobně srovnat nelze: přinejmenším dvě uskupení totiž hovoří o změnách mlhavě.

KSČM například slibuje pouze pokračování efektivní progresivity daně (to znamená, že bohatší jsou zdaňováni vyšší sazbou).

Ani Strana zelených nenavrhuje konkrétní novinky, hovoří pouze o zjednodušení systému, pravidelně valorizaci (zvyšování) odečitatelných položek ze základu daně a valorizaci daňových pásem podle růstu průměrné mzdy (jinak člověk, který bere reálně, vzhledem k inflaci, stále stejně, je zdaňován více, neboť se posune do nominálně vyššího pásma).

Srovnávat tedy lze pouze plány sociálních, občanských a křesťanských demokratů.

ČSSD nechystá výraznější změny než ty, které prosadila už k 1. lednu 2006. Poklesem dvou ze čtyř daňových sazeb (z 20 na 19 a z 15 na 12 procent) a zavedením slevy na dani ve výši 600 Kč měsíčně snížila daňové odvody asi čtyřem milionům zaměstnanců.

ODS navrhuje jednotnou patnáctiprocentní sazbu daně, odečitatelné položky na poplatníka a jím vyživovanou manželku (manžela) ve výši 6000 Kč měsíčně a odečitatelné položky na děti ve výši: 1. dítě 2400 Kč, 2. a 3. dítě 3600 Kč, 4. dítě 2400 Kč, 5. dítě 1200 Kč a 6. a další dítě 600 Kč.

KDU-ČSL navrhuje jednotnou dvacetiprocentní sazbu daně pro příjmy do 750 tisíc korun ročně. Nad tuto částku má být daňový základ zdaněn 25 procenty. Počítá s vysokými odečitatelnými položkami: základní činí ročně 100 tisíc Kč, na man-želku 30 tisíc a na rodinu s dětmi také 30 tisíc.

Foto: Archiv, Jan Šilpoch

Čtěte dále

další zprávy