Cítí se jako nadčlověk

Podle Zdeňka Bašného, předního českého psychiatra a bývalého ředitele bohnické léčebny, Zelenku nejvíc vzrušovala moc rozhodovat o životě a smrti jiných lidí.

Jak se díváte z psychiatrického hlediska na Petra Zelenku?

Podle informací, které mám z médií, je podle mě psychopat. Opájí se pocitem, že se může pohybovat na hranici života a smrti pacientů a svévolně o ní rozhodovat.

Je dispozice k takovému chování vrozená, nebo je více ovlivňována životními okolnostmi?

Nějaká vloha tam určitě být musí. Navíc jsem neslyšel, že by prožíval něco vyloženě výjimečného. Někdy se o takto bezcitných vrazích píše jako o lidech, kteří to měli v životě extrémně těžké, udělá se z toho melodrama s hrůzným koncem. Většinou však bývá příběh takových vrahů daleko prostší: mají k brutálnímu chování dispozici a v nějaké životní situaci ji využijí.

Petr Zelenka byl homosexuál a jeho rodina se s tím špatně vyrovnávala. Mohla by tato skutečnost mít vliv na jeho činy?

Podle mě to vliv nemá. Z jeho života, tak jak byl popisován v médiích, nevyplývá, že by svoji sexuální orientaci nesl nějak těžce nebo byl kvůli ní zavrhován. Je nepravděpodobné, že by chtěl sérií vražd upozornit na nějaké bezpráví, které se mu kvůli tomu děje.

Myslíte, že jeho dlouholeté přání stát se záchranářem mohlo souviset s touhou zabíjet?

Myslím, že ano. Pro něho bylo zkrátka odjakživa vzrušující být v přítomnosti zraněných a zranitelných lidí. Tato myšlenka ho na té práci lákala více než to, co je vlastní záchranářům, tedy dělat akční povolání, při němž se zachraňují lidé.

Vyšetřovatelé o něm hovoří jako o inteligentním člověku. Má míra inteligence na provedení činu nějaký vliv?

Nejsem si jist, zda je skutečně nadmíru inteligentní. Vyšetřovatelé to tvrdili už u několika jiných hromadných vrahů a později se ukázalo, že to není tak úplně pravda. On může být jen schopen chladně a dobře formulovat a může být dobře zapojován do sociálních struktur v kolektivu pracovníků, přesto jeho intelekt nemusí být zase tak vysoký, jak je někdy prezentováno na základě průběhu vyšetřování.

Ale kdyby přece jen byl...

To se vůbec nevylučuje, v minulosti se podobných činů dopouštěli velmi inteligentní lidé. Vzpomeňte si třeba na události v Jugoslávii a psychiatra Karadžiče. Nebo třeba doktor Mengele za druhé světové války. Jeho také uspokojoval pocit, že stojí na rampě, před sebou má řadu lidí a jen on sám namířením ukazováčku rozhodne, koho pošle na smrt a koho nechá přežít.

Mnozí pacienti, kteří se se Zelenkou v nemocnici setkali, na něho vzpomínají jako na milého člověka, který se o ně dobře staral. Jak si to vysvětlujete?

Právě ten kontrast ho asi bavil, vyvolával v něm příjemné pocity: je s pacientem, jeho příbuznými i lékaři v kontaktu, hraje s nimi určitou hru a jedině on ví, co bude následovat. Tím pádem se vlastně jakoby staví nad ně a pasuje se do pozice nadčlověka.

Dalo se sérii vražd nějakým způsobem předejít, odhalit jeho sklony třeba pomocí psychologických testů?

Psychologickým testem nebo vyšetřením to nezjistíte. On ve svém životě neprojevoval žádné výrazné agresivní rysy a v psychologickém testu by se také žádné neukázaly.

Dá se nějak popsat, co se takovému člověku odehrává v hlavě, když se rozhodne vraždit? Má předtím, než zabije, nějaký zkrat?

O zkrat rozhodně nejde. Nejen že nad svými činy přemýšlí a má celou vraždu chladně vykalkulovanou, on si s tou myšlenkou přímo pohrává a užívá si ji.

Myslíte si, že by ve vraždění pokračoval?

To je velmi pravděpodobné. S jídlem roste chuť.

Je pro něho podle vás zklamáním, že ho chytili?

Myslím, že pro něj je důležitý ten pocit jedinečnosti, který měl předtím a má ho vlastně i teď. Čím více se o něm píše, tím větší je jeho uspokojení, protože ho všichni znají, a on si tak připadá mnohem výjimečnější, než kdyby žil normální život a byl byť třeba dobrým záchranářem.

K TÉMATU:

Touha rozhodovat o životě a smrti

Josef Pejchl: Až na tu kaňku

Čtěte dále

další zprávy