Budete žít. Nevíme, jak dlouho...

Každý třetí z nás jednou uslyší tu zprávu. Jenže jak říct pacientovi, že má rakovinu, a případně, že léčba selhala a on zemře? Pro mnoho lékařů je to těžší než nejkomplikovanější operace. Pravdu se řada lidí doví dříve od příbuzných nebo od nervózního doktora – ve spěchu někde na chodbě. A chceme ji vůbec slyšet?

Je jí něco přes třicet. Zatím se s tím setkala jen v knihách a filmech. Teď slyší tu špatnou zprávu na vlastní uši: „Vypadají vám vlasy,“ říká klidným hlasem onkolog, který sedí v křesle naproti ní. Před chvílí ženě v nemocničním županu oznámil, že má nádor. Nyní popisuje vedlejší účinky agresivní chemoterapie, kterou ještě dnes nastoupí. Oči pacientky těkají nepřítomně po místnosti vyzdobené kolážemi pacientů. Nakonec se ale usměje – po této lékařově větě: „Nebojte se, vlasy vám zase narostou a někdy jsou pak silnější a kudrnatější.“

Oddělení hematoonkologie funguje v nejvyšším, sedmnáctém patře brněnské fakultní nemocnice. Z okna je výhled na staveniště obchodní zóny, hektary bláta se lesknou v předjarním slunci. V místnosti sedí ještě staniční sestra, dále psycholožka a – po předchozím souhlasu pacientky (pod podmínkou zachování její anonymity) – trochu stranou i novinář. Primář Jiří Vorlíček pro informování pacientů stanovil jakési interní desatero. „Pacientům říkáme: ‚Víme, co vám je, a nabízíme, že vám to řekneme. Je teď na vás, co všechno chcete slyšet.‘“

Vlasy na polštáři

Pacientka, která pracuje jako asistentka na vysoké škole, přišla na vyšetření poměrně pozdě. Lékař jí říká, že její nemoc je v pokročilém stadiu, ale vyléčení je „velmi pravděpodobné“. Jde o Hodgkinův lymfom, zhoubný nádor, který napadá převážně mladé lidi – ti ve většině případů (asi 90 procent) nad tímto druhem nádoru vítězí. Doktor mluví asi deset minut. Sestra potom nabízí pomoc s výběrem paruky a ujišťuje, že je tu pro pacienty „24 hodin denně“.
  
Psycholožka Libuše Kalvodová se ženy ptá, jak se cítí. „Je to zvláštní pocit,“ zní její odpověď. Působí vyrovnaně, otázky nemá, pokračuje tedy terapeutka.
   
Některé projevy chemoterapie z filmů prý neodpovídají realitě (třeba časté zvracení). Jde o psychosomatickou nemoc s možným původem ve stresu. Po počátečním šoku přijde vztek na lékaře, na zdravé lidi. Řeč se opět stočí na vlasy. „Nechcete ostříhat už teď? Vidět pak padat vaše dlouhé vlasy na polštář nebude nic příjemného.“ Žena souhlasí. Nakonec i psycholožka zdůrazňuje, že její dveře jsou stále otevřené, a přeje odcházející pacientce, aby všechno zvládla. Týdně zde sdělí špatnou zprávu pěti až deseti lidem.

Větu „máte rakovinu“ uslyší dříve nebo později každý třetí člověk.

Celý článek přináší nové vydání časopisu Týden. 

Foto: archiv FN Motol

Čtěte dále

další zprávy