Boží dopuštění na Zelený čtvrtek

Od rána svítilo slunce, byl první jarní den. Kolem desáté se prudce zatáhlo a spustila hustá vánice. Dálnici pokrylo několik centimetrů čerstvého sněhu. První bouračka se stala ve směru na Brno, následovaly další v protisměru.

Celkem havarovalo 116 aut. Tak velká kolize se opakovala přesně po roce: tehdy zůstali cestující uvězněni na dálnici celou noc. Letos však bylo více zraněných. Mrtvý naštěstí žádný.

Do nemocnic byly evakuovány tři desítky zraněných, z toho šest těžce. Na pomoc přijelo sto padesát záchranářů, vznikla speciální telefonní linka. Hasiči poskytli dvacet várnic s čajem, autobus s dekami, padesát kanystrů s palivem.

Dohromady nabouralo 116 aut, v třicetikilometrové koloně uvázlo dvacet tisíc lidí. Dálnice byla  obou směrech průjezdná až po devíti hodinách.



Kdo zaplatí škodu? Řidič může být v hromadné havárii poškozeným i viníkem současně. Policie totiž vyšetřuje každou nehodu zvlášť a škoda se dělí mezi havarijní pojištění a povinné ručení.

Mohl nehodě zabránit větší počet informačních tabulí, případně značka, která přikazuje zimní pneumatiky (bude platit od příštího roku)? "Čeští řidiči nejsou zvyklí přizpůsobit jízdu aktuálním podmínkám. Ani tisíc tabulí na tom nic nezmění," říká Jaroslav Zvára, koordinátor Jednotného systému dopravních informací.

"Takovou spoušť jsme ještě nezažili," shodli se lidé, kteří se k dálnici přišli podívat z okolních vesnic. Obdobnou nehodu, také v první jarní den, zažili i loni – tehdy byli dva zranění.

Petr Pazourek se nejdříve těsně vyhnul havarovaným vozům stojícím před ním. "Pak jsem viděl, jak ke mně doklouzal jiný vůz, načež mě odhodil pod kola kamionu," vzpomíná. Než přišla další série nárazů zepředu i zezadu, stačil auto opustit. "Kdyby se mi nevysypalo čelní sklo, neměl bych kudy utéct. Kdo ví, jak by to dopadlo."

Mazda Petra Pazourka skončila vklíněna mezi kamiony, z jednoho na ni padl sud s řepkovým olejem. Na vyproštění vozidla Pazourek čekal pět hodin, v mrazu a bez jídla. "V autě jsem nechal telefon a bundu, vrátil jsem se tam, až když bylo všechno seštosované." 

Foto: Karel Šanda, Jan Schejbal

Čtěte dále

další zprávy