Bláznivá zima a možná něco víc

Čtyřikrát v prvních deseti lednových dnech vystoupaly teploty nad třináct stupňů. Přitom lednový průměr činí -2,5 stupně. Z dlouhodobého modelování vyplývá, že podobně teplé zimy budou čím dál častější. Bezprostřední záhuba Čechům nehrozí, čekají nás však dalekosáhlé změny.

Dětí je mi líto. Neužijou si sáňkování, koulování, bruslení, stavění sněhuláka. Ale já jsem ráda: loni jsem na zmrzlém chodníku upadla a letos jsem se děsila, co mě zase čeká. Hlas sedmdesátileté babičky čekající minulý týden na prvňáka před školou v pražském Břevnově docela vystihuje pohled dospělých Čechů na letošní zimu. Víme ještě, že sníh a mráz k zimě (přesněji řečeno: k dětství) patří, ale v teplém lednovém počasí hledáme spíše výhody a dovedeme se z něho radovat - pokud nejsme náruživí lyžaři či snowboardisté.

Počasí v peněženkách

Nehrozí, že si přerazíme záda na nepečlivě uklizeném chodníku, nemusíme oškrabávat námrazu ze skel automobilu, bezpečněji se můžeme cítit i za volantem. Ušetříme tisíce korun za vytápění. Podle statistik společnosti ČEZ klesla v listopadu spotřeba elektřiny v domácnostech oproti loňsku o devět procent, v prosinci byla odchylka ještě vyšší - přesná čísla dosud nejsou k dispozici. Plynaři uvádějí za prosinec devatenáctiprocentní pokles ve srovnání s rokem 2006, propad za první dva lednové týdny dosahuje třiceti procent (loňský leden však provázely ostré mrazy). Pragmatik najde jistě dost dalších důvodů, proč vítat letošní teplou zimu.

Nebýt hrozby, že všechno živé v nejbližších dnech pomrzne nebo pojde hlady, mohla by se radovat i romantická část duše. Uprostřed ledna se budíme za sebejistého vyzpěvování kosů a sýkorek. A spousta ptáků, kteří jinak odlétají na jih, si to letos rozmyslela: zůstává zde mnoho konipasů, rehků a čejek, ornitologové napočítali na přelomu roku v Praze třináct skřivanů. Rozjely se námluvy brhlíků. Na soutoku Otavy a Volyňky vyvedly divoké kachny mláďata, čerstvá ptačí vejce se objevila v městských křovinách. Natrhat na lednové louce svazek sedmikrásek je snadné, pučí květiny a keře, rozkvetly stromy, hlavně třešně. Rostou houby, vzduchem poletují babočky, jindy zimující žáby posedávají u vody.

Vrtoch, nebo trend?

Rovněž milovníci čísel musejí nad letošní zimou strnout úžasem. Dlouhodobý lednový průměr činí -2,5 stupně. Začátkem letošního roku se teploty pohybovaly šest stupňů nad normálem, minulý týden bylo o sedm až dvanáct stupňů tepleji než jindy. A hned čtyřikrát v prvních deseti lednových dnech vystoupila teplota na některých meteorologických stanicích nad třináct stupňů. Co se to děje? „Nadprůměrné teploty sem přináší západní oceánské proudění způsobené tlakovými nížemi, které se již několik týdnů obnovují nad severovýchodním Atlantikem,“ zní vysvětlení Luboše Moravčíka, vedoucího odboru klimatologie z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ); jindy touto dobou sem fouká spíše od Severního ledového oceánu či ze Sibiře.

Nejde o krátkodobý vrtoch, podivuhodná úchylka trvá již několik týdnů. Průměrné prosincové teploty se v Česku odchýlily o 3,4 stupně, v Osoblažském výběžku dokonce o 5,7 stupně; teploměry v prosinci pětkrát ukázaly patnáct a více stupňů nad nulou (!).
V New Yorku, kde v lednu často řádí sněhové vichřice, naměřili minulý týden dvaadvacet stupňů nad nulou. Moskvané ploužící se v loužích a blátě propadají ještě větším depresím než obvykle a ruští psychologové nabádají rodiče, aby nečetli dětem pohádky popisující zimní radovánky. Vůbec největší teplotní blázinec hlásí Skandinávie, kde se lednové teploty pohybují kolem nuly, což je devět stupňů nad normálem. Finští ornitologové oznámili, že se ptáci vracejí ze svých tahů (otáčejí to v půli cesty), medvědi vylézají z pelechů. Norští meteorologové obnovili službu pro alergiky, které trápí pyly z náhle rozkvetlých ořešáků. V Alpách kvetou až do výše 1100 metrů nad mořem hořce, v některých údolích vyrašily typické jarní květiny - forzýtie. A podle dlouhodobé předpovědi ČHMÚ by teplo mělo pokračovat. V právě probíhající dekádě dosáhnou nejvyšší tuzemské teploty pěti až jedenácti stupňů, ve třetí dekádě dvou až osmi stupňů, začátkem února prý bude mezi nulou a šesti stupni.

Blažení tlachalové

„Podnebí a klima je ideální téma pro všemožné plytké tlachaly - můžete v podstatě říkat cokoli, modelovat a posléze varovat dle libosti,“ napsal ekonom a konzultant Karel Kříž, bývalý zástupce šéfredaktora Lidových novin, do časopisu 51 Pro, který má v záhlaví slogan „Měsíčník pravicové většiny“. Článku dal titulek Globální oteplování jako karneval blbosti. Jenomže referovat o letošní zimě a nedotknout se možných klimatických změn už dosti dobře nejde. Šest nejteplejších roků na zeměkouli od letopočtu 1880 zaznamenaly teploměry v období 1998-2006. Od začátku dvacátého století vzrostla teplota vzduchu při zemském povrchu o jeden stupeň, přičemž nárůst je čím dále strmější: tři pětiny z uvedeného skoku se odehrály během posledních třiceti let. Konkrétní stopy oteplování zaznamenávají vědci i na českém území. Nárůst teplot je nejvýraznější v zimě, která je už dnes o dva stupně teplejší než v šedesátých letech.

Klima se ovšem mění odjakživa, například v Evropě se v uplynulých staletích střídaly „malé doby ledové“ a „malá klimatická optima“. Bývaly časy, kdy se na českém území rozprostíraly četné mandloňové sady, vzpomínky na pěstování šafránu dodnes zůstávají v názvech ulic (Na Šafránici). Měnící se podnebí lze dokumentovat i soudobými novinkami ve způsobu života.

Například druhá polovina malé doby ledové, čili závěr 18. a začátek 19. století, vedla k rozšíření krbů a pecí opatřených komínem. Místo jedné obytné „ratejny“ bylo náhle možné vytápět více místností a Češi, kteří do té doby zimu z valné části prospali pod přikrývkami všeho druhu, najednou mohli muzicírovat, psát a jinak se zabavovat.

„Dne 31. ledna a jiných i potom mimo vlastnost a povahu času toho, tak neobyčejně teplo bylo, že i byliny některé rostly a místy stromoví se pupenilo a kvetlo.“ Tuto citaci z letopisů Daniela Adama z Veleslavína z roku 1480 uvádí Velká kniha o klimatu zemí Koruny české (2003). O Vánocích v roce 1290 podle kronikáře Henniga „...dívky přinášely čerstvé květy z kvetoucích třešní a chlapci se brouzdali v řekách. Na den 6. ledna přiletěli ptáci a dne 14. ledna se již nacházely jahody a vinné keře začaly kvést.“ Jinde Hennig uvádí: „Neslýchaně mírná zima: po celé střední Evropě panovalo příjemné blaho. V únoru bylo možno nalézti jablka velká jako lískové oříšky. V květnu dozrávalo ovoce a obilí.“ A konečně roku 1625 prý byla „velice teplá zima, že se vorati mohlo, tráva rostla i kvítí rozkvétalo. Též zezulku i slavíčka tu zimu slyšeti zpívat.“

Nekorektní rovnítko

Důraz na katastrofy vytýká debatám o klimatických změnách docentka Jaroslava Kalvová z katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty UK. Spoluautorka zprávy Scénáře změny klimatu na území ČR (2002) se domnívá, že zevšeobecňovat jednotlivé epizody měnícího se počasí a tvrdit, že „tohle tady ještě nikdy nebylo“, je zavádějící. „Existuje přirozené kolísání klimatického systému a je obtížné určit, co je způsobeno tímto ,chaosem‘, a co je následek lidské činnosti. Na druhou stranu je pravda, že abnormalit přibývá a teplota se zvyšuje,“ říká Kalvová na základě analýz mnohaletých pozorování.

Globální oteplování připouští i aktuálně nejslavnější kritik „katastrofistů“, dánský statistik Bjo/rn Lomborg, kterého časopis Time v roce 2004 zařadil na seznam stovky nejvlivnějších lidí světa. V knize Skeptický ekolog polemizuje s ochránci přírody v něčem jiném. Zabývá se otázkou, do jaké míry ke změně klimatu přispívá člověk a jakým způsobem jí čelit. Rozebírá jednotlivé možnosti z hlediska ekonomické a politické průchodnosti, doporučuje se zamyslet nad tím, zda má cenu investovat astronomické sumy a tolik vědeckého úsilí na tažení za snížení emisí skleníkových plynů, když existují akutnější hrozby: třeba tragický nedostatek vody v zemích třetího světa a související epidemie i války.

„Z mé zkušenostmi se mezi těmi, kdo na globální oteplování ,nevěří‘, neobjevuje nikdo s alespoň elementárním fyzikálním vzděláním, natož s přehledem ve fyzice atmosféry nebo klimatologii,“ říká doktor Petr Pišoft, kolega docentky Kalvové z Matematickofyzikální fakulty (viz Zasáhne nás to všechny), který ovšem doporučuje rozlišovat pojmy „počasí“ a „klima“. „Zatímco klima modelujeme v horizontu sta let, počasí stále nedokážeme předpovědět na více než čtyři dny dopředu,“ připomíná. „Souvislost letošní zimy s globálním oteplováním je možná, ale z mé pozice by bylo nekorektní pokládat mezi ně rovnítko.“

Evropa to zvládne

Čeští vědci nicméně dokončili studii, která se zabývá specifickými dopady oteplování na území České republiky. Vycházejí přitom z následujícího konstatování: „Změny maximálních denních teplot, počtu dnů s extrémními teplotami a střídání mimořádně teplých, respektive chladných období jsou zejména v letním období statisticky významné.“

Tuzemští zemědělci se mohou radovat, neboť vědci avizují prodloužení bezmrazového období o 20-30 dnů a rozšíření vegetačního období v nejteplejších oblastech od začátku března do konce října. Dvě sklizně by na jižní Moravě či v Polabí nemusely být příliš velkou utopií. V důsledku nárůstu koncentrací CO2 a zvýšení rychlosti fotosyntézy se dá očekávat i vyšší úroda, vzniknou rovněž vhodné podmínky pro pěstování teplomilných kultur. Čáru přes rozpočet však může těmto úvahám udělat drastické rozšíření škůdců, jako je zavíječ kukuřičný či mandelinka bramborová, a hlavně nedostatek vody: „vlhkostní režim“ se může ocitnout na úrovni dnešního jižního Slovenska či maďarských pust.

Hydrologické modely ukazují pokles průměrných průtoků včetně podzemních vod v rozpětí 15-40 procent. Krajina bez sněhu nestačí dostatečně nasáknout vodou a připravit se na letní vedra, případné letní průtrže způsobí více škody než užitku: přívaly s sebou strhnou úrodnou půdu a rychle zmizí v řekách. Sucha v kombinaci s povodněmi - ač to zní absurdně - se mohou stát pravidlem. Vyšší teplota vody povede k její eutrofizaci (přebytek dusíku a fosforu) a vyššímu rozvoji fytoplanktonu (vodního květu sinic). Ve vodních nádržích bude patrný nedostatek kyslíku (odnesou to ryby žijící u dna), vzroste toxicita a pachy.

Velké změny mohou nastat v lesích. Není vyloučeno, že stromy začnou zběsile růst, což může výrazně zkrátit obmýtí (dřívější „zralost“ povede k rychlejšímu kácení). Posunou se vegetační stupně a změní se druhová skladba: smrky ve středních a hlavně nižších polohách napříště neobstojí. Sucho a škůdci, jako je lýkožrout, jim dají tak zabrat, že se brzy rozpadnou, zkázu ještě urychlí destrukce kořenového systému dřevokaznými houbami a červenou hnilobou. Ekonomickému užitku zřejmě začne konkurovat funkce lesa jako spolehlivého lapače uhlíku, což může poněkud zpomalit oteplování.

Odhadnout se dá i tuzemský dopad klimatických změn na lidské zdraví. Logicky se sníží počet úmrtí způsobených zimou, od „prostého“ umrznutí po následky uklouznutí a pádů. Naproti tomu se prodlouží pylová sezona, přičemž účinky pylů zesílí a navíc ještě přibudou nové druhy, což dá pochopitelně zabrat alergikům, kterých přibývá už dnes. „Evropa je oblastí s vysokým adaptačním potenciálem společnosti, a to i díky příznivým ekonomickým faktorům a rozvinuté institucionální a technologické podpoře,“ zní však optimistický závěr vědců ke zdravotní kapitole.

Sejdeme se v Praze

Zatímco nadšenci se mohou těšit na teplejší zimy, zralejší víno nebo české melouny, skeptici vidí krajinu týranou povodněmi, suchem, neúrodou a dosud neznámými epidemiemi. Běžnému čtenáři se po přečtení stovek stránek vědeckých zpráv zdá, že tuzemcům záhuba nehrozí; jen se budou muset připravit na nedozírné změny a přizpůsobit mnohým novinkám. Důležitější pro Středoevropany zřejmě bude, co budoucí podnebí uchystá zbytku světa. „Když bylo naposledy na zeměkouli o tři stupně tepleji než dnes, dosahovala hladina moře o pětadvacet metrů výše. Přitom polovina lidí na světě žije do patnácti mil od pobřeží,“ nechal se začátkem ledna slyšet britský klimatolog Jim Hansen. Český liberál Karel Kříž však zůstává v klidu: „Všech šest miliard obyvatel naší planety se pohodlně vejde do čtverce o straně dlouhé pouhých čtyřicet kilometrů. To není území o mnoho větší než Praha.“

Bez ohledu na mudrování intelektuálů všeho druhu se mezitím v jižní Anglii začala pěstovat vinná réva a na stránkách „hobby časopisů“ se vážně debatuje o tom, že britští zahrádkáři by se měli přeškolit z rostlin snášejících hodně dešťů a sychravou zimu (třeba trávník či rododendrony) na subtropickou vegetaci, jako je heřmánek a olivy.

Čtěte dále

další zprávy