Bezvládí! Vadí nevadí?

Říká se, že půl roku před volbami už žádná vláda nevládne. Letos poprvé se ale v Česku fakticky nevládne ani půl roku po volbách. Vadí to ale někomu? Starostové a hejtmani nadávají, ovšem někteří ekonomové a právníci si mnou ruce. Ničí tedy dlouhé bezvládí zemi, anebo jí v něčem paradoxně spíše pomáhá?

Oldřich Petrášek je už dvanáct let starostou Netolic na Prachaticku. V minulosti si město postavilo domov důchodců a stát slíbil, že bude náklady na jeho provoz každý rok dorovnávat. Když letos v době vládnutínevládnutí začal starosta peníze urgovat, narazil jen na krčení rameny. „Odpovědi byly, že nikdo nic neví a nejsou peníze. Od státu asi nedostaneme nic, snad nám ale pomůže kraj,“ říká Petrášek.

Pražský advokát Václav Vlk si naopak nemůže půlrok politického chaosu vynachválit. A úplně nejspokojenější byl, když nebyla schopna začít schůzovat ani Poslanecká sněmovna. „Byly to nádherné měsíce, kdy nevycházely žádné zákony. Nebyl jsem nucen při čtení stohů nesmyslů přemýšlet, co platí, co neplatí, co se navzájem vylučuje a co nemá smysl se ani učit, protože to zase někdo za týden změní,“ tvrdí.

Oba názory nejsou ojedinělé. Zdaleka nejen v oblasti práva a legislativy si mnozí bezvládí pochvalují. Politici nechrlí zbytečné zákony a vyhlášky. Ale také méně překrucují svobodný trh a sporadičtěji se pletou do racionálního rozhodování firem a podniků. Opačně se ale bezvládí jeví obcím a krajům. Hlavně proto, že nikdo neví, co bude zítra. „Jak můžeme třeba počítat s penězi z evropských fondů, když nikdo netuší, kdo bude za Česko v Bruselu vyjednávat a co tam bude prosazovat?“ rozčiluje se moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský.

Zlaté nevládnutí?

Veřejné mínění vidí půlrok nevládnutí velmi kriticky. Podle průzkumů agentury CVVM je s politickou situací nespokojeno 60 procent lidí. To je dokonce o jeden procentní bod více než loni v květnu, kdy vrcholila vládní krize kolem bytu Stanislava Grosse. Topolánkově vládě dnes věří 28 procent lidí, přičemž Grossovu rozpadajícímu se kabinetu loni v březnu věřilo 27 procent. A sněmovna dokonce zaznamenala smutný rekord: má podporu jen 21 procent lidí, méně než otloukánek Senát.

Něco jiného ale říkají ekonomická čísla. Kursu koruny třeba půlrok zmatků vysloveně pomáhá. Měna dlouhodobě posiluje a jen od červových voleb zpevnila z 28,26 na 28,06 za euro. Na slušné úrovni necelých osmi procent, tedy o procentní bod méně než loni, se drží také míra nezaměstnanosti. Inflace dokonce v září klesla vlivem zlevnění benzinu na 2,7 procenta, což je zřetelně pod dlouhodobými odhady centrální banky.

Co to znamená? Češi sice na bezvládí nadávají, ale zatím se jim v něm fakticky daří čím dále lépe. „Půlroční nečinnost vlády se neprojeví okamžitě. Vláda hospodářství neřídí. To, že se nepřijímaly zákony a nedělaly se kampaňovité legislativní akce, bylo pro ekonomiku vlastně dobře,“ říká šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.

Neplatí to ale neomezeně. Tomáš Hruda, generální ředitel vládní agentury pro podporu podnikání CzechInvest, přiznává, že se ho zahraniční manažeři na domácí politiku často vyptávají. Díky tomu, že je republika již dva roky členem EU, již ale nejsou tak opatrní jako dříve. Jestli je něco trápí, pak je to stav ekonomiky a podmínky pro podnikání. „Česko potřebuje některé zásadní systémové změny, které vláda se slabým mandátem nedokáže prosadit. Důvěra investorů teď není zásadně otřesena, musejí ale vědět, že se brzo podaří sestavit silnou vládu ochotnou a schopnou tyto změny uskutečnit,“ tvrdí Hruda.

Nad stabilitou vlády přemítají i ve firmách, které v Česku už působí. Zástupci Škody Auto, Siemensu nebo kolínské automobilky TPCA shodně tvrdí, že pro podnikání potřebují předvídatelné prostředí. Chtěli by znát, jaké zákony se budou rušit a které psát znovu, aby se na změny mohli připravit. „Firmy připravují své podnikatelské plány na další rok. Těžko mohou plánovat, když není jasné, v jakých podmínkách budou fungovat,“ soudí prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Politická nestabilita může totiž přijít na pěkné peníze - třeba se kvůli ní dá propásnout miliardový kontrakt. Ukázalo se to i minulé pondělí, kdy finská společnost Myllykoski zrušila plán na stavbu papírny v Opatovicích nad Labem. Továrnu za 13 miliard korun s 250 pracovními místy raději vybuduje v německém Plattlingu. Tentokrát nenese vinu nefunkční vláda, nýbrž rozkolísaná místní samospráva. „Jakákoli nestabilita neprospívá, zvláště když je před volbami. Investor potřebuje jistotu, nikoli nepřátelské prostředí,“ říká Tomáš Šabatka z firmy Myllykoski. Spolupráci s Topolánkovou vládou si pochvaluje, se samosprávou je to prý horší. V nejistém období před komunálními volbami se prý lokální politici zdráhali udělat zásadní rozhodnutí; řízení s povolením stavby se vleklo - a to firmu odradilo.

Pohled na vládu bez podpory může přitom na zahraniční byznysmeny působit podobně jako na obec před komunálními volbami. Veřejnost se už ale nedoví, o kolik investičních miliard republika přišla: investoři prostě vyřadí republiku ze svých plánů (viz Zapláčeme za pět let).

Právní prázdniny

Když vláda nevládne nebo vládne jen naoko, projevuje se to také tím, že parlamentní podatelna nemusí denně přijímat desítky nových zákonů a ministerských vyhlášek. Od červnových voleb přišlo do sněmovny jen několik poslaneckých návrhů. Z vládní továrny na zákony zatím nic, pár prvních předpisů Topolánkova kabinetu teprve leží ve vládní legislativní radě.

Šéf ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda dlouho nepamatuje dobu, která by tak přála českému právu: „My i lidi z praxe jsme nadšeni, protože v legislativě méně vždy znamená více.“ I když by si třeba oblast odposlechů nebo odvolávání předsedů soudů žádala nové právní úpravy, ani další nečinnost vlády by na poli legislativy určitě katastrofu neznamenala. Ohroženy nejsou dokonce ani velké kodexy, nový trestní zákon a občanský zákoník; práce na nich běží i přes politickou krizi a definitivní schvalování je stejně zatím v nedohlednu. Jediný problém by mohl nastat s evropskými normami, kdyby je vláda a parlament nebyly schopny převádět do českého práva.

Úředníci: Počkáme si

Ekonomové i právníci se shodují: než slabá vláda, která by stejně byla jen vládou udržovací, to si radši déle počkat na kabinet s přesvědčivým mandátem k potřebným reformám.

Další odsouvání reforem je asi největší problém půlročního nevládnutí v Česku. „Vláda normálně vládne, potíž je ale v tom, že nemá mandát k tomu, aby prováděla zásadní reformy ve všech oblastech,“ přiznává i premiér Mirek Topolánek. I když totiž ministr práce Petr Nečas plánuje penzijní reformu a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek představuje plány v resortu na léta dopředu, šance prosadit reformy v dnešním politickém chaosu je téměř nulová. Kromě penzijní a zdravotnické začínají být přitom akutní také reformy sociální, daňová, rozpočtová nebo obecně reforma veřejných výdajů a státní správy.

Ostatně ani Topolánkovo přesvědčení, že vláda jinak standardně spravuje zemi, neplatí tak úplně. I mnozí vysocí úředníci totiž neoficiálně přiznávají, že práce státní správy je už dlouho více než mizerná. Před parlamentními volbami úřady tradičně poleví a vyčkávají, letos ovšem vyčkávání trvá dodnes. „Na mnoha úřednících je vidět, že zvažují, zda se teď vůbec o něco snažit, když za týden může přijít úplně jiný ministr. A dostat na nějakou funkci kvalitního člověka zvenčí je dnes zázrak, protože mu nemůžete slíbit, zda je to na čtyři roky nebo na měsíc,“ shrnuje své dojmy z ministerstva financí šéf kabinetu ministra Tomáš Vrbík.

Němá ministerstva

Denní administrativa a chod úřadů jsou také tím, co nejvíce trápí kraje a obce. Asociace krajů už před měsícem vyzvala politické špičky, aby ukončily „dlouhodobě neudržitelný a zemi škodlivý“ vládní pat, a to i za cenu úřednické vlády a předčasných voleb. „Jednat s ministry o čemkoli se dnes prakticky nedá. Ministr financí vám při jednání o rozpočtu říká, že nic z toho, co je pro nás životně důležité, nemůže garantovat, protože neví, jak dlouho ve svém křesle bude. A ministr Gandalovič při veškeré snaze nemůže dát ani ústní příslib, co mohou kraje čekat z evropských fondů,“ líčí šéf asociace krajů a současně hejtman Tošenovský.

Ve svém Moravskoslezském kraji aktuálně bojuje s bezhlavými úřady třeba v otázce sociálních služeb. Nový systém, který má začít platit od ledna, může v krajích znamenat stamilionové výpadky v hrazení těchto služeb. Z čeho se chybějící peníze doplatí, ale dnes nikdo neví. „Ministerstvo financí sice vytvořilo nějaký finanční polštář, ale dodnes není nikdo schopen říct, zda s tím regiony mohou počítat. Přitom jen v našem kraji ten výpadek může znamenat až 200 milionů korun,“ děsí se Tošenovský.

Podobné je to na úrovni obcí. Ovšem s tím rozdílem, že starostové nejednají s ministry, ale nižšími úředníky, kteří jsou samozřejmě ještě opatrnější. „Někdy si ale nejsem jistý, jestli nulová odezva ministerstev na naše dopisy a žádosti je opravdu důsledkem bezvládí a chaosu, anebo je to už běžný standard české státní správy,“ váhá starosta Netolic Petrášek.

Foto: Petra Mášová, Karel Šanda

K TÉMATU:

Neradujme se z nevládnutí

Zapláčeme za pět let

Čtěte dále

další zprávy