Bez hranic

Česko bude mít od 21. prosince moře. A ne jedno. Díky historické události jménem rozšíření schengenského prostoru budou Češi moci volně cestovat po dalších 23 evropských státech. Bez hraničních kontrol, bez omezení. Reportéři TÝDNE vyrazili do pohraničí a zjišťovali, co „zánik“ státních hranic přinese.

Jako kluci jsme vždycky vylezli za Bystřicí na kopec a poslouchali rakouské zvony. Nebo traktory. Jakýkoli zvuk ze Západu nám připadal magický. Slova novobystřického starosty Jiřího Zimoly, který se narodil v roce 1971, znějí povědomě snad všem třicátníkům stejně jako generaci narozené v šedesátých i padesátých letech.

Na území nazývaném pro svoji drsnou krásu Česká Kanada leží dvoutisícové městečko Nová Bystřice. Většinu obyvatel tvořili po staletí potomci německých osadníků, po druhé světové válce jejich domy, lesy a pole zabrali čeští dosídlenci. Hranici komunisti zamkli, vznikla tady železná opona. „Když mi bylo deset, napálil jsem to na kole do signálního drátu. Hned vylítla světlice a v mžiku dorazila rota s psovody,“ vypráví muž, který zdejší radnici šéfuje od svých sedmadvaceti.

„Pořád to tady vnímáme jako půlkruh – tam a tady. Doufám, že tohle už zmizí,“ říká starosta a důchodci u kašny na náměstí přikyvují. Způsobí však „zrušení“ hranic i něco jiného než vzedmutí emocí a chvilkovou euforii? Není to jen symbolické dovršení praxe, jejíž výhody už Češi mají zažité od vstupu do Evropské unie v květnu 2004?

Uniformy pryč z roští
Nová Bystřice/Grametten (Rakousko)
„Spousta věcí se ještě více zjednoduší, je to vlastně návrat do doby před sedmdesáti lety,“ říká starosta Zimola, který v mládí hltal vyprávění babičky o tom, jak místní děvčata chodívala přes les do Rakouska na tancovačky. „Tohle všechno bude zase možné, od sbírání hub až po možnost vybrat si, kam posílat děti do školy.“ Už dnes ale hrstka novobystřických prťat navštěvuje mateřskou školku v deset kilometrů vzdáleném Heidenreichsteinu kvůli snaze rodičů o dvojjazyčnou výchovu. Jsou tu i desítky pendlerů: ti čeští pracují v pohostinských službách, Rakušané farmaří na pronajatých pozemcích. A Češi si ukládají peníze v rakouských bankách – hlavně kvůli nižším poplatkům, zatímco Rakušané se jezdí do Čech najíst a napít - byť v míře klesající s posilováním koruny. Najít změny, které přinese až jedenadvacátý prosinec, není snadné.

„Žádný problém. Část lidí přejde k pořádkové službě, část odešla do předčasné penze. Zbytek stáhneme sem, místo třiceti nás tady bude sedmdesát. Lidi na tom vydělají, bude nás víc vidět,“ říká nadporučík Vladislav Sotona, vedoucí zdejšího referátu cizinecké a pohraniční policie. Zátarasy na přechodech se zlikvidují, o závory na lesních cestách požádalo město – zůstanou zachovány, aby do lesa nemohla auta. Místo služby v kukani čekají policisty kontroly ve větším teritoriu: na tržištích, nádražích, u nákupních center, továren, skladišť, nočních klubů, ubytoven i erotických klubů. „Opravdu se těším, až uniformy od hranic zmizí,“ říká starosta Zimola a dodává: „Pěší přechody měly jen omezenou otevírací dobu: v létě do osmi, v zimě do šesti. Když jsem se zdržel za čárou na pivu, měl jsem při návratu pocit, že dělám něco ilegálního.“

Výletníci si budou moci beztrestně a nonstop vykračovat přes „zelenou hranici“ a letos poprvé propojí obě země běžkařské okruhy s upravenými stopami.

Celý článek si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.

Foto: archiv Týdne

Čtěte dále

další zprávy