Američtí ilegálové v Česku

Většinou učí angličtinu nebo roznášejí pivo v barech. Jednou za tři měsíce vyjedou na den nebo na několik hodin do ciziny a zase se vrátí. Pravidla bezvízového pobytu Američanů v Česku tak nejsou porušena; a stovky z nich mohou dál pracovat v zemi načerno.

Osmadvacetiletý Američan Nicholas Morelli žije v Česku už dva roky. Nemá povolení k dlouhodobému ani trvalému pobytu. Oficiálně je turista; jakmile se blíží konec tříměsíčního období, po něž nepotřebuje vízum, vyjede na chvíli do ciziny - po návratu začnou tři měsíce běžet nanovo. „Když mi končí turistický pobyt, prostě přejedu hranice a vrátím se,“ směje se. Na letišti byl prý jen jednou: když v roce 2003 přiletěl z Hollywoodu. Tehdy přicestoval společně s přítelem, kuchařem z Ostravy; po pár měsících se rozešli, Nicholas však v Česku zůstal. „Vedl jsem restauraci v Olomouci. Teď prodávám v butiku a dělám v baru.“ Má pracovní povolení? „Ne!“ vzkřikne s předstíraným údivem a odejde se věnovat zákazníkům lepšího pražského second handu.

Učitelky z kavárny

Podobně jako Nicholas to dělají i pětadvacetileté Američanky Jackie a Pam z Colorada, které žijí od loňského července v Praze. „Doma jsme dodělaly vysokou školu a přemýšlely, co dál,“ vzpomíná Jackie. Kamarádka Pam byla v roce 2003 na dovolené ve střední Evropě a Prahu si tehdy vyhlédla jako místo, kde by chtěla na čas žít. Metropole * je pro ně stále relativně levná a zároveň plná lidí, kteří se chtějí učit anglicky. Američanky bydlí v centru a živí se výukou své mateřštiny.

Načerno. „Klienty jsme sehnaly úplně bez problému. Stačilo říci několika známým, že vyučujeme angličtinu, a hned jsme měly plno zájemců.

Konverzace většinou probíhají někde v kavárně. Měsíčně si vyděláme kolem třiceti tisíc,“ říká Jackie. Obě se chtěly letos na jaře vrátit domů, nakonec ale zůstanou v Česku o rok déle. S devadesátidenní turistickou lhůtou si nedělají těžkou hlavu: „Rády cestujeme. Když se blíží konec doby, po niž můžeme být v republice bez víza, vyjedeme třeba do Německa. Po návratu před sebou máme další tři měsíce.“

Na konci roku 2005 žilo podle statistického úřadu v Česku 3952 Američanů s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Jsou mezi nimi manažeři, diplomaté, zástupci firem, rodinní příslušníci. Současně jsou v Česku stovky, možná tisíce Američanů, kteří zde žijí a pracují jen s turistickým vízem. Přivydělávají si nelegálně jako učitelé angličtiny nebo číšníci v barech.

Praha jako Las Vegas

Na chodbě malostranského klubu U Malého Glena jsou podél zdí * vyskládané bedny s hudebními nástroji. Mezi nimi nervózně přechází s cigaretou v ruce americký harmonikář JT Ross.

O návrzích českého ministra zahraničí zpřísnit kontroly Američanů na hranicích ví od kamarádů, něco málo pochopil z médií. „Do Česka jezdím často. Jsem muzikant, takže mě nechají celníci být, i když na hranicích vůči Američanům přitvrdíte,“ myslí si. Losangeleský rodák se během vyprávění svěří, že ho Svobodovy plány trápí. „Lidem z Ameriky je to ale jedno. Ty to nezajímá, mají hlavy v oblacích a uvědomí si to až tehdy, když se něco změní,“ rozčiluje se při vzpomínce na americké turisty, které v Praze potkává.

Za chvíli proběhne vstupní halou klubu zarostlý čtyřicátník. Je to hudební manažer z USA, který, jak alespoň sám tvrdí, strávil z posledních dvanácti let deset v Česku. Nejdříve se mu mluvit nechce, za několik minut se ale rozpovídá. „Teď si zrovna žádám o prodloužení víza, je to na dobré cestě, nerad bych to pokazil,“ odmítá uvést jméno. S českou cizineckou policií má prý bohaté zkušenosti: „Ať si politici říkají, co chtějí, vždycky jde o lidi. Když narazíš na někoho, kdo se blbě vyspal, máš smůlu.“ Žádat si o povolení k dlouhodobému pobytu je podle něho jako loterie. „Je to takové Las Vegas,“ pokřikuje na odchodu.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Neudržitelné argumenty za oceánem šikany

Je prostě před volbami...

Čtěte dále

další zprávy