Akce Klín a žongléři s ústavou

Už jen týden zbývá do hlasování o důvěře vládě a v ODS i v ČSSD přituhuje. U občanských demokratů vzal vyjednávací iniciativu do rukou Vlastimil Tlustý, Mirek Topolánek spíše zkoumá ústavní kličky, jak se co nejdéle udržet v křesle. U socialistů se zase nečekaně obnovila válka mezi vedením strany a nejznámějším penzistou dlícím na Vysočině.

Mezi politiky ODS se o ní mluví jako o akci Klín. Má to být snaha o rozdělení sociální demokracie, kterou Jiří Paroubek v minulých měsících proměnil v žulový monolit. Už nedlouho po volbách se ve straně diskutovalo, jak tuto jednotu nejlépe nahlodat. A už tehdy se zvažoval nápad zkusit to přes Miloše Zemana. Nakonec se po této cestě vydal na vlastní pěst ministr financí Vlastimil Tlustý. Když se po jeho dvou setkáních se Zemanem novináři ptali jeho stranického i vládního šéfa, zda o Tlustého sondážích věděl předem, reagoval Mirek Topolánek poněkud zmateně: „Ano i ne. Možná určitě.“

Tlustý i Zeman shodně tvrdí, že účelem jejich schůzek byla pouze debata o státním rozpočtu, v obou stranách tomu však nevěří snad nikdo. Vyrojilo se už mnoho verzí, o co přesně šlo, jak bezprostředně to souvisí s blížícím se hlasováním o důvěře vládě, jak to má ovlivnit půdorys příští vlády nebo do jaké míry jde o akci přímo koordinovanou s prezidentem. Ve výkladu motivací Tlustého i Zemana si dokonce protiřečí i vysocí funkcionáři téže strany, níže postavení činovníci pak přiznávají, že jsou úplně odříznuti od informací.

K nejčastější verzi, že se na Vysočině s posvěcením Hradu dojednává nová vláda, se přiklání i druhý muž ČSSD Bohuslav Sobotka, jehož vztahy se Zemanem jsou dlouhodobě velmi chladné. „Pokud tato vláda nedostane důvěru, bude se hledat někdo jiný, kdo bude pověřen sestavením příští vlády. A není tajemstvím, že Tlustý má s prezidentem lepší vztahy než Topolánek,“ říká. Proti verzi, že jde o vlastní hru Tlustého s cílem odstranit Topolánka a vytvořit velkou koalici ODS s ČSSD, však mluví reálná pozice ministra financí v ODS. Jako finanční expert je sice Tlustý respektován, jeho vliv ve straně je značný, ale v minulosti s železnou pravidelností propadal i při všech volbách místopředsedů strany. Jeho někdejší členství v KSČ totiž ODS nikdy úplně nestrávila - a Tlustý si je toho dobře vědom. V každém případě se Tlustý a Zeman, dva muži bez formálních stranických funkcí, ale s nemalým vlivem ve svých partajích a úzkou vazbou na prezidenta, pokusili o něco, čeho jejich znesváření straničtí šéfové zjevně nejsou schopni. A i kdyby si tím jen zvýšili prestiž ve vlastních partajích, v budoucích jednáních o nových vládních variantách může být schopnost spolu jednat ještě vysoce oceněna.

Jezevec versus buldozer

Ať už akce Klín byla sólovým počinem Tlustého nebo jel na Vysočinu s posvěcením ODS, účel splnila přímo geniálně. Vůbec poprvé totiž otevřeně postavila Paroubka proti Zemanovi, což byla věc, jíž se dnešní šéf ČSSD, poučený osudem Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse, snažil od počátku za každou cenu zabránit. Když se ale Zeman bez jeho vědomí sešel s Tlustým a bývalým šéfem lidovců Miroslavem Kalouskem, doporučil několik sociálních demokratů do týmu ministra financí a následně ještě zkritizoval minulé státní rozpočty z dílny ČSSD, Paroubek nevydržel. „Pan Zeman je v tuto chvíli důchodce. ČSSD má svého předsedu a své vedení - a to musí respektovat každý, i Miloš Zeman,“ reagoval podrážděně.

Vztah mezi Paroubkem a Zemanem ostatně už několik týdnů nebyl tak vřelý, jak oba důsledně demonstrovali před volbami. Zeman sice na jaře zastavil svou kritiku směrem k ČSSD, a dokonce jí aktivně pomáhal v kampani, jenže údajně to nebylo zadarmo. Z věcí, které mu měl Paroubek slíbit, se v každém případě nesplnilo upozadění stranických funkcionářů, kteří měli Zemana před třemi lety zradit v prezidentské volbě. Poté co se Lubomír Zaorálek stal místopředsedou sněmovny, Bohuslav Sobotka šéfem rozpočtového výboru a nejnověji Petra Buzková kandidátkou na pražskou primátorku, se Zemanovy vztahy k vedení ČSSD začaly opět ochlazovat.

Rostoucí napětí mezi Lidovým domem a nejznámější chalupou na Vysočině někteří funkcionáři ČSSD ani výrazně nepopírají. „Pro nás je důležité, že se povedlo zabránit Zemanovu negativnímu vlivu před jarními volbami. Tehdy měl šanci stranu výrazně poškodit, dnes už ne,“ domnívá se Zaorálek. První puklina v monolitu ČSSD po mnoha měsících nezůstává bez reakce. Zemanovi stoupenci nesou kritiku zasloužilého předsedy nelibě. „Paroubek by měl Zemanovy názory respektovat. A spíš by mu měl poděkovat za nezištnou účast ve volební kampani,“ říká třeba poslanec Karel Šplíchal.

Není však jisté, do jaké míry první rozkol v ČSSD pomůže ODS. Málo pravděpodobné je zejména to, že by mohl už příští týden něco změnit na očekávaném neúspěchu

Topolánkovy vlády při hlasování o důvěře. Spíše by ODS mohla nervozitu v ČSSD využít v dalších jednáních o nové vládě. Ani to ale není jisté, i Zemanovi stoupenci totiž očekávají, že roztržka s Paroubkem nebude mít dlouhého trvání. „Oba jsou pragmatici a oslabení strany není v zájmu ani jednoho z nich. Navíc Paroubek není na Zemanově seznamu zrádců,“ odhaduje exposlanec Jan Kavan.

ODS spoléhá na to, že by se o nové vládě mohlo začít jednat až po komunálních a senátních volbách, které se konají koncem října. A kdyby v nich ČSSD výrazněji propadla, Paroubkovu pozici ve straně by to podlomilo. „Další prohra už by snad měla pohnout situací v ČSSD, aby se Jiří Paroubek nestal brzdou pro řešení situace,“ doufá Topolánek.

Vylhat se z důvěry

Zatímco jeho vnitrostranický oponent Tlustý se pokouší o sondáže v ČSSD, premiér se před hlasováním o důvěře zaměřuje spíše na sérii právních kliček, které by mohly ODS zajistit vládní křesla alespoň o několik týdnů déle (viz Ústavní kličkování). Sám dokonce veřejně prezentoval tu z nich, která je vnímána nejkontroverzněji a počítá s možným vládnutím i bez získané důvěry. „Pokud dostaneme sto hlasů, je zde ústavní výklad, že nemusíme podat demisi,“ naznačil své plány v rozhovoru pro server Aktuálně.cz.

Výklad jednoho z ústavních článků, který odmítá řada právních kapacit v zemi, ale staví se za něj třeba šéf ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda (ODS), počítá s tím, že při poměru hlasů 100 : 100 není žádost vlády o důvěru ani schválena, ani zamítnuta. A ústava v takovém případě jednoznačně nenutí vládu, aby podala demisi. „Ústava v této situaci ponechává prostor, aby prezident hledal nové řešení, ale vláda zatím plnohodnotně vládla,“ tvrdí Benda. Ústavní fígl šokoval sociální demokraty. Hlavní opoziční strana podobné úvahy označila za ohrožení parlamentní demokracie a vyzvala prezidenta, ať se k věci vyjádří. Klaus však mlčí.

Jenže zmíněná právní klička asi ODS nebude k ničemu. Předpokládá rovnost hlasů, ale lidovci už avizovali, že vládu spíše nepodpoří a při hlasování pouze odejdou ze sálu. To početně zcela mění situaci, sněmovna by tak žádost o důvěru prokazatelně zamítla. Avšak ODS má v kapse kliček více. Například by mohla obstrukcemi i dlouhé týdny protahovat schůzi sněmovny, na níž by se mělo o důvěře rozhodnout. A balancovat na hraně ústavy by mohl i prezident: vláda by sice podala demisi, ale on by i mnoho měsíců mohl zdlouhavě hledat nové řešení. Minimálně chce ODS udržet moc do komunálních a senátních voleb. „Je otázka, kdy podáme demisi, kdy ji prezident přijme, jestli před nadcházejícími volbami nebo až po volbách,“ naznačuje Topolánek.

Bude zajímavé sledovat, zda bude mít ODS ruku v ruce s prezidentem odvahu se po diskutabilní cestě ústavních fíglů vydat. Mohli by tím ještě více znejistit sociální demokraty: vidina toho, že Klaus a Topolánek využijí všech existujících možností, by mohla ČSSD přivést k umírněnějšímu postoji v dalších jednáních. Zejména kdyby se říjnovými volbami Paroubkova pozice ve straně oslabila. I v ODS přitom panují nad možným ústavním kličkováním rozpaky, protože kontroverzní postup by zřejmě nesklidil velký potlesk veřejnosti. „Jsme v ringu a náš soupeř už od voleb hraje nefér, takže všechny zbraně jsou povoleny,“ vyhlašuje však ústavní expert ODS Benda.

Pokud strana odvahu k fíglům najde, nelze další vývoj vůbec odhadovat. Žádný arbitr pro výklad ústavy totiž v takové situaci neexistuje. I Ústavní soud má právo pouze rušit akty provedené v rozporu s Ústavou ČR. Jenže s případnou nečinností některého státního orgánu ani on nezmůže nic.

Foto: archiv, Karel Šanda

K TÉMATU:

Ústavní kličkování

Zeman by mohl pomoci s vládou

Čtěte dále

další zprávy