Veliké plány malých Nepálců. Třebaže žijí z pomoci

20.06. 06:12 | Autor:

Čtrnáctiletý Phursang už má o světě a svém místě v něm jasno. Nepál byl, je a vždycky bude zemí ztracenou a Phursang v ní zůstane utopený do konce svých dní. Na dospívajícího kluka, který sotva začal sbírat životní zkušenosti, je to docela těžký kalibr.

Ve srovnání s okolní realitou jedné z nejchudších zemí světa má přitom tenhle snědý mladík s šibalským úsměvemcelkem slušné startovní podmínky.

Už nepracuje na poli, starost o jeho budoucnost převzala z beder rodiny humanitárni organizace, která na okraji Kathmándú provozuje skromný hostel pro dvacet osm deti. Phursang chodí do jedné z lepších soukromých škol vyžadujícich od svých svěřenců náročnou přípravu, výuka probíha v angličtine a na rozdíl od vládních škol se tu nepraktikují jinak běžné tělesné tresty.

A Phursang je natolik chytrý, že dosáhnout univerzitního titulu pro něj nebude velký problém. Tak proč ta skepse, dívám se zkoumavěe do jeho oči, vytvarovaných do úzkých štěrbin typických po etnickou skupinu Lamu.

Jiné děti v hostelu se totiž do budoucna dívaji s mnohem větším očekáváním. Patnáctiletá Shanti chce v rodné vesnici založit nemocnici a posléze v ní jako lékarřa pomáhat na svět místním dětem.

Podobně hodlá zlepšit život svých bývalých sousedů i osmnáctilety Rajkumar. Hoch, který od malička okopával kukuřičné pole, by bez šťastné náahody, jež ho přivedla do Káthmándú, zřejme dodnes neuměl číst. Teď se v jeho hlavě rodí velkolepý plán na rekonstrukci celé vesnice včetně stavby nemocnice a školy. Obě zatím v jeho původním bydlišti citelně chybí.

Zajíma mě, jak chce tenhle sen prakticky zrealizovat. "Nejdřiv musím sehnat sponzora z Evropy nebo Ameriky," usměje se Rajkumar. Jeho odpověd mě nepřekvapí, spoléhání se na zahraniční pomoc je v Nepálu něco tak přirozeného jako dýchaní.

Do růžova barví budoucnost ještě jedna okolnost. A jen stěží by kdo hádal, že dětským snů daly impulz samy politické elity. Odvolái krále a vyhlášení republiky, které následovalo po dubnovém volebním vitězství maoistů, naplnilo spoustu mladých Nepálců nesmírným optimismem. Lidé si přejí mír a předat zodpovědnost za správu země rebelům se po desetiletí krvavých bojů jeví jako šikovné řešení. Tisíce mrtvých civilistů a rozvrácené rodiny vesničanů, jejichž potomky si maoistické kádry odvedly do výcvikových táborů v horách, tu paradoxně působí jako silný argument.

Buď jak buď, Nepálci se přiležitosti ke změne chopili s vášní. Zatímco dosud v sobě živili deziluzi z korupcí prolezlé politiky a nespokojenost vyjadřovali maximálne během nesčetných stávek pravidelně ochromujících život v zemi, dnes zní horským státem hrdé heslo „Novy Nepál".

Školní kresby s republikovou tématikou si témeř nezadají s Dantovým rajem a děti už několik týdnů začínají vyučování zpěvem zbrusu nové hymny. Tu mimochodem uměli ještě dřív, než jim vydali učebnice - kvůli tisku volebních lístků s měsíčním zpožděním.

"Do deseti let se Nepál stane druhým Švýcarskem," opakuje Rajkumar oblíbenou úlitbu maoistického lídra Prachandy a myslí přitom na svou vesnici.

Malý Phursang se do původního domova vracet nechce. Po absolvování deseti tříd se nechá naverbovat britskou armádou, která mladé Nepálce láká do svých řad prostřednictvím letáčků na pouličních sloupech vedení. Jako alternativu si dokáže představit ještě armádu nepálskou, jež by Phursangovi zajistila finanční podporu při studiich medicíny a posléze jistý job ve vojenské nemocnici.

O paktováni s maoisty ani za mák nestoji. Jeho otec, výše postavený velitel maoistické lidové armády, doplatil na vnitrostranické intriky a před pár lety skončil s kulkou v zádech. Phursang tehdy ztratil oba rodiče - matka založila novou rodinu a chlapce se vzdala.

Život v Nepálu jde ale dál. Monzumová sezóna nabíra sílu, rýžová pole se pomalu plní zelenými výhonky a politické strany se mezitím dlouze dohadují na uspořádání příští vlády. "Všichni víme, že život je plný starostí a smutku. Ale teprve až se přestaneme bát problémů, dostaví se úspěch. Díky, že pomáháte chudýym lidem jako jsme my," napsala dnes Shanti donátorům z Evropy. Nezbývá než doufat, že touha pomáhat vydrží i jí.