Zásobování obchodů v Gaze je často na sběračích odpadků

15.06. 06:30 | Autor:

Mahmúd Mohamed Imád sedí před zástěnou vyrobenou z odpadků. Vstup do jeho obchodu v uprchlickém táboře Džabalija by mohl být dílem postmoderního umělce. Černá armádní bota visí vedle plastikových rour, svazků použitého provázku, fotbalových kopaček a řidítek z dětské tříkolky. S kusy odhozených a rozbitých věcí si pohrává vítr.

Opona ze starých krámů částečně schovává místnost, která leží za ní. Ta je plná hromad oblečení, které se jen zázrakem nevyvalí na ulici.

ČTĚTE TAKÉ: Sváry Hamasu s Fatahem stojí životy nemocných v Gaze
Izraelci a Palestinci se stále přou o oběti v Gaze

Imádovi chybí oko. Kolemjdoucí popisuje, jak prodavač přišel o oko i o syna během první intifády. Imád ale říká, že o něm kolují naprosté nesmysly. Oko prý ztratil jako nemluvně: „Mé matce říkali, jak jsem krásné miminko. Ale o dva týdny později se něco zvrtlo," říká Imád.

Lidé, kterým válka zničila domovy, prodávají často zbytky věcí. Obyvatelé tábora mu říkají „horlivec" a říkají, že je po něm pojmenovaná celá ulice. Část z jeho galerie trosek pochází z domů poškozených při izraelském útoku na Gazu na počátku roku. Většina krámů ale pochází z trhu ve Frásu v centru Gaza City, říká Ímád. Lidé si téměř nekupují nové věci, mohou si dovolit jen hodně použitou veteš. Inflace je totiž hrozivá a nezaměstnanost velice vysoká.

Ímád uvádí své ceny na kouscích papíru. Armádní boty stojí patnáct šekelů, řidítka tříkolky jeden, šest šekelů za plastikovou rouru.

Symbióza lidí a skládky

Fráská tržnice už na svém místě nestojí, píše korespondent britského Guardianu. Před dvěma měsíci se na příkaz Hamásu přesunula z centra města na písčitý plácek vedle skládky ve čtvrti Jarmúk. Skládka a tržnice fungují v symbióze, povoz tažený koňmi odpadky shodí na hromadu a sběrači je ihned prohledají. Nalezené věci zařadí do svého sortimentu.

Nové umístění jim ale přesto moc nevyhovuje, ve Frásu bylo mnohem víc obchodníků, kteří od nich kupovali zboží.

Tyto motorky doputovaly do Gazy tunely z Egypta. Na pultech a plachtách leží orezlé části krumpáčů či součástky plynových vařičů.

Stánek Mohameda Ahmeda prodvá rozbité mixéry značky Moulinex, stroje na falafel a části mlýnků na maso. Některé věci získal od lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou, ale většina pochází z Izraele, z dob před rokem 2007, kdy byly hranice po nástupu Hamasu uzavřeny.

Nyní se do Gazy, nestátního útvaru uvnitř bohatého státu, nedostanou ani izraelské odpadky. Co se nedostane do Gazy tunely z Egypta, je většinou extrémně drahé. Kdo si takové zboží nemůže dovolit, musí rozbité věci vyspravit a doplnit náhradními díly vyhrabanými z odpadků.

Celodenní shánění

Shánění čehokoli tak zabírá velkou část každodenního života. Pokud se Vám rozbije auto, můžete trávit den i několik dní obíháním různých vetešnictví a doufat, že někde natrefíte na správný náhradní díl. Vyhodit jen tak jakoukoli rozbitou věc je vyloučené.

Problém s odpadky je výhodou pro některé podnikavce. Abduláh Idžnád pracuje na troskách mešity na severu Gazy, kterou izraelská armáda vyhodila do povětří v lednu. Zbytky železobetonové konstrukce buldozery převezly na místo, kde z nich dělníci jako je Abduláh mohou vytahovat železné pruty, aniž by urazili bývalé návštěvníky svatostánku.

Dělníci rozbíjejí jednotlivé sloupy a vytahují kusy pokrouceného železa. To ale zdaleka není všechno. Idžnádův zaměstnavatel Awni Sultán pracuje na použitých železných prutech, které narovnává a opracovává, dokud nevypadají jako nové.

Podobně fungují v Gaze například nábytkářské dílny, kde se opravují částečně zničené kusy. Po rekonstrukci je možné je prodat jako nové. V Gaze jsou takové podniky nutné. Lidé jako „horlivec" udržují pásmo v chodu.

Foto: ČTK/AP, Reuters