Trable třetího pohlaví. Změní se všichni v gaye?

26.10. 09:03 | Autor:

Nikdy o tom neslyšeli. Když jim vysvětlíte, co láska mezi lidmi stejného pohlaví v praxi znamená, nechápavě kroutí hlavou. V Nepálu homosexualita prostě neexistuje, řekne vám většina jeho obyvatel. Paradoxem je, že právě rigidní Nepál je ve svém boji za práva gayů doslova unikátní.

A sice díky rozhodnutí Nejvyššího soudu si Nepálci mohou od letoška do pasu v kolonce pohlaví nechat místo "muže" či "ženy" zapsat "třetí pohlaví".

Život se ovšem jedním oficiálním stanoviskem tak snadno kočírovat nedá, a byť se lidská práva stala během letošních voleb účinným tahákem politiků, v soukromí rodin, kde manželství představuje nejdůležitější hodnotu a diskuse o sexu je jednoduše tabu, svádí čtyřprocentní menšina stále těžké bitvy.

Sumal, 24 let, student sociologie, vírou hinduista. Svou sexuálni orientaci před rodinou úzkostlivě tají a otázky o potenciální nevěstě zatím úspěšně odráží výmluvou na nedostatek času. Sumalův o dva roky mladší bratr, který už netrpělivě promýšlí organizaci vlastní svatby, ovšem pochopení rodičů nesdílí - podle hinduistické tradice totiž požehnají nejdříve prvorozenému. Přesto je pro Sumala stále snesitelnějšíi bratrův nátlak než představa, že před svými blízkými přizná barvu.

Alex, 25 let, student anglistiky, vírou katolík. Osobní život s milenci a nočním korzovaním v turistické čtvrti Káthmándú, Thamelu, před rodinou tajil do svých třiadvaceti let. Teprve během setkáni s lidmi ze společnosti Blue Diamond Society (BDS), která se snaží zrovnoprávnit postavení homosexuálů v Nepálu, si na pohled sebevědomý mladík uvědomil, že "v tom" není úplně sám. Stejně jako skutečnost, že jeho sexuální orientace je dokonce úplně v pořádku.

Totéž si však odmítl uvědomit jeho otec a nejmladšího syna po jeho doznání vydědil. "V Nepálu platí, že bez snubního prstýnku jsi prostě zbytečný. Nejsi ženatý, nepotřebuješ majetek," parafrázuje Alex argument svých rodičů. Pochopení nenašel ani u svého kněze, k němuž pravidelně chodil ke zpovědi. "Doslova mě požádal, abych přestal být gay. Ale milovat druhé lidi přece není hřích. Bibli napsali lidé, ne Bůh, a časy se od té doby změnily. A s tím i pohled na určité věci," vysvětluje, jak se vypořadal se svým dilematem.

Sunil Babu Pant, 31 let, ředitel BDS a od letoška člen nepálského parlamentu, vírou buddhista. Své dospívání na vesnici popisuje jako klid před bouří. O tom, že je gay, prý věděl "odjakživa", a navíc věřil, že takoví jsou všichni - v Nepálu se mladíci běžně drží za ruce. To, že je jiný a že tahle jinakost znamená velký problém, se dovtípil v 19 letech na univerzitě v Bělorusku. "Na nástěnce před ordinací školního lékaře visel tehdy slogan Vyhněte se drogám a homosexuálům," popisuje Sunil své prozření.

Dalši ho čekalo o pár let později v Japonsku, kam se po studiích vydal za prací. Gay bary, knihkupectví zaměřené výhradně na literaturu pro homosexuály a otevřené diskuse s novými přáteli mu otevřely úplně jiný svět. Domů se vrátil po osmi letech. A zjistil, že jeho Nepál se nezměnil - nulová informovanost veřejnosti, rodiny lpíci na tradičních hodnotách hinduismu, nepřátelská média, diskriminace ze strany potenciálních zaměstnavatelů a tvrdé zásahy policie proti gay komunitě v hlavním městě.

Homosexualita v Nepálu není ilegální, za "nepřirozené sexuální chování" ovšem hrozí až jednoleté vězení. Co se přitom onou nepřirozeností myslí, už zákon nerozvádí. Není divu, že většina gayů a leseb raději popře svou identitu a uzavře běžný sňatek.

Naboženství v převážně hinduistické zemi přitom, kupodivu, nehraje a priori negativní roli, jak se na první pohled zdá. V jistých případech je tomu dokonce naopak: stovky let staré chrámy vás ohromí výzdobou s otevřeně homosexuálnimi motivy, a v některých oblastech Nepálu je dodnes zvykem přizvat na svatbu coby svědka feminního muže, zvaného mitni, který se podle dávné tradice obléká a chová jako žena a bez vedlejších úmyslů sdílí lože se sobě podobnými případy.

Na ně, mimochodem, narazíte i v Ratna Parku v centru Káthmándú, oblíbeném to místě korzujícich gayů. Snaží se tu přitáhnout pozornost tas, maskulinních mužů, kteří jsou rovněž "na kluky". Anonymita velkoměsta láká i heterosexuálni mladíky z vesnic, kteři prodejem rozkoše turistům plní rodinnou kasičku. Nakonec přijde láska draho i je a klidný spánek rodiny se změní v noční můru.

Předchozí, potají nabyté sexuálni zkušenosi, jsou totiž hlavní příčinou přenosu viru HIV. Nakaženo je podle údajů OSN už jedno procento Nepálců a další rychle přibývají.
S tímhle vědomím založil Sunil s pomocí Červeného kříže organizaci, která lobbuje za práva gayů na vyšších místech, vzdělává veřejnost i prakticky usnadňuje život všem, co dosud žijí svůj "double life". V horním patře domu, kde BDS sídlí, procházím labyrintem krabic napěchovaných kondomy. Co nevidět je navléknou vesničané ve dvaceti z pětatřiceti okresů Nepálu, kde ma organizace své pobočky.

"Za osm let existence BDS nás kontaktovalo už 120 tisíc lidí. Přestávají se bát hájit svá práva - po několika excesech se soudní dohrou polevila v honu na gaye i policie," vypočítává Sunil úspěchy, loni v prosinci korunované rozhodnutim Nejvyššího soudu.
"Diskriminace vůči sexuálnim menšinám je aspoň podle práva minulostí," dodá vítězně a hned nato mi pobaveně líčí reakce politiků během parlamentních debat: "Občas se diví, proč se někdo stal gayem, jiní se dokonce obávají, co bude, až se všichni promění v homosexuály."

Zůstávám mírně skeptická. Podle Sunila se to však časem "poddá" - podobně, jako před třiceti lety, kdy se nepálská společnost musela vypořádat s tím, že i ženy smějí cestovat na vlastní pas. "Pravda," uznám. Proč potom ne příslušníci "třetího pohlaví"?