The Washington Post: Velké solné jezero nejen vysychá, ale také otepluje planetu

27.07. 09:35 | Autor: ČTK

Jako nějaká dystopická astronautka se Melissa Coboová každých pár týdnů vydávala na túru po rozpálených pláních vyschlého Velkého solného jezera a táhla těžký batoh připevněný hadicí k něčemu, co vypadalo jako kopulovitý poklop na dort. To, co z jezera zbylo, se jí často zdálo nedosažitelné, když se prodírala vyschlou krustou, hlínou a podivnou krystalickou vrstvou, která se pod jejími kroky rozpadala na nazelenalé bahno, napsal server The Washington Post.

"Vodu vidíte, ale nikdy se k ní vlastně nedostanete, bez ohledu na to, kolik hodin jdete," řekla Coboová. Ovšem díky svým vyčerpávajícím túrám objevila tehdejší postgraduální studentka Státní univerzity v Utahu a její poradce Soren Brothers další znepokojivé důkazy o tom, že vyschlá jezera jsou významným zdrojem emisí oxidu uhličitého - zdrojem, který dosud nikdo nezahrnuje do oficiálního přehledu toho, kolik uhlíku svět vypouští do oteplující se atmosféry.

V nové studii v časopise One Earth vědci spočítali, že v roce 2020, kdy Coboová a další odborníci odebírali vzorky, se z vysychajícího dna Velkého solného jezera uvolnilo 4,1 milionu tun oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. To by znamenalo přibližně sedmiprocentní nárůst emisí v Utahu způsobených lidskou činností, zjistili autoři.

Zatímco jiní vědci zdokumentovali emise uhlíku z dalších vysychajících jezer - včetně Aralského moře ve Střední Asii - Brothers uvedl, že jeho studie se snažila vypočítat, jakou část emisí uvolněných z tohoto jezera lze připsat na vrub člověku, protože Velké slané jezero bylo vyčerpáno pro lidské účely, což se ještě zhoršilo v důsledku změny klimatu a megasucha na Západě v posledních dvou desetiletích. "Je to poprvé, co říkáme: 'Tohle je něco, co je naše vina'," řekl Brothers.

Jezera po celém světě běžně ukládají uhlík. Rostliny a živočichové se na dně usazují po tisíce let ve formě sedimentů, z nichž většina leží ve vrstvách s nízkým obsahem kyslíku, které se pomalu rozkládají.

"Když jsou jezera zaplavena vodou, tedy řekněme ve svém užitném stavu, jsou tak trochu našimi spojenci v boji za odstranění CO2 z atmosféry," řekl Rafael Marcé, vědecký pracovník Centra pokročilých studií ve Španělsku, který s Brothersem spolupracoval na předchozích pracích, ale na této studii se nepodílel.

Když jezera vysychají, kyslík může proniknout hluboko do sedimentů, probudit mikroorganismy, které začnou hodovat na organických látkách a uvolňovat oxid uhličitý, dodal Marcé. "První věc, kterou uděláte, když se probudíte, je snídaně, že?" řekl. "A to samé platí i pro ně," dodal.

Velké solné jezero v Utahu - největší slané jezero na západní polokouli - se v posledních letech stalo doslova otevřeným bufetem pro mikroorganismy. Před dvěma lety klesla hladina jezera na rekordně nízkou úroveň. Po posledních dvou srážkově příznivých zimách se sice trochu zvedla, ale stále zůstávají rozsáhlé úseky jezerního dna vyschlé a hladina se pohybuje pod úrovní, kterou státní úřady považují za zdravou.

Snížený stav jezera představuje mnoho nebezpečí, včetně toxického prachu, ztráty biotopu pro ptáky, dopadu na žábronožky i různá průmyslová odvětví. Brothers a jeho kolegové použili přenosný analyzátor skleníkových plynů k měření množství oxidu uhličitého a metanu vystupujícího z různých oblastí vyschlého dna jezera nebo zbytkové vody.

"Jakmile umístíte kopuli na písek nebo obnažené dno jezera, začnete pozorovat, že CO2 stoupá," řekl Brothers. Emise byly vyšší v létě než v zimě a měly tendenci být nižší v místech, která existovala jako souš delší dobu.

Marcé, který studoval dno Aralského moře, uvedl, že některé části bývalého jezerního dna, jež jsou obnažené už 60 let, stále emitují oxid uhličitý. Očekává, že to bude pokračovat. "Pravděpodobně se to pohybuje na úrovni století," řekl Marcé, který spolupracuje se skupinou vědců dokumentujících tyto emise po celém světě.

Brothers i Marcé uvedli, že chtějí získat dostatek důkazů, aby přesvědčili Organizaci spojených národů, aby tyto typy emisí zahrnula do výpočtu uhlíkových souhrnů jednotlivých zemí. "Musí do nich zahrnout vysychající jezera," řekl Marcé. "Protože v případě velmi velkých jezer by jim mohlo uniknout něco, co je velmi důležité," dodal.

Foto: Autor/Depositphotos , elisalocci

Autor: ČTK