Šíitu Einsteina inspiroval Mohamed. Předběhl světlo

12.03. 18:07 | Autor: Martin Valeš

Pro Alberta Einsteina byla víra důležitá. Tajil ale své skutečné přesvědčení.

Že je věda a víra v rozporu, ba protikladu? To je velice relativní, není vzácností, že špičkoví fyzici a matematici zároveň věří v Boha a právě jemu připisují uspořádání vesmíru a fyzikálních zákonů. A možná to platí i pro nejslavnějšího vědce (nejen) dvacátého století a jeho dodnes platné vysvětlení základních principů existence, světa a všehomíra.

V Íránu objevili dokumenty, které dokazují, že Albert Einstein odvodil svou přelomovou teorii relativity od Mohamedova učení. Ajatolláh Muhammad Réza Mahdawí-Kaní, předseda Sněmů expertů (jenž jmenuje nejvyššího duchovního vůdce) Íránské islámské republiky, publikoval překvapivé, leč neochvějné důkazy o pravdivosti toho, koho by mnozí neosvícení věřící mohli považovat za nevěřícího psa židovské krve.

"Slyšel jsem, jak prorok Mohamed vystoupal na nebesa a vrátil se zpět a klepadlo na dveřích se ještě chvělo. To byl čin rychlejší než světlo, 300 tisíc kilometrů za vteřinu!" uvedl podle Kaního Einstein. "Když jsem se seznámil s výroky Mohameda a jeho příbuzných, došlo mi, že těmto věcem rozuměli daleko před námi."

Jak se píše v Koránu a hadísu (návazném učení), Mohamed kolem roku 621 podnikl z Mekky takzvanou noční výpravu - nejprve do nejvzdálenější mešity v Jeruzalémě (al-Qudsu), načež vystoupal na nebesa (Mir'ádž), kde hovořil s Bohem a staršími proroky. Na základě této zkušenosti pak založil islám.

Před dvěma lety navíc perský server Džawán online přinesl důkazy, že Einstein konvertoval k šíitskému islámu, který dominuje právě v Íránu. Vyplývá to z fyzikovy korespondence s čelním představitelem šíitů poválečných let, ajatolláhem Hosajnem Borúžerdím.

Také tam proslulý vědec potvrzuje, že teorii relativity zmiňuje už svatý Korán i práce šíitského klerika z 16. století, 'Alámeha Madžlísího. A co víc, Einstein ujišťoval, že je to jen a pouze šíitský islám, který teologicky dokazuje teorii relativity, a žádné jiné náboženství. Šíismus je totiž nejvědečtější a nejspravedlivější věrouka na světě. "Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé," napsal v roce 1930 v článku pro New York Times. Rovněž se opatrně distancoval od sionistických ideologií: "Nevidím kolem Židů nic vyvoleného," napsal například filosofovi Eriku Gutkindovi.

Einsteinův dopis Eriku Gutkindovi, v němž vyjadřuje své pochyby o Bohu. Zároveň ale Einstein prokázal obdivuhodnou předvídavost a vytušil, že v budoucnu bude informace o jeho příslušnosti k islámu bude přinejmenším kontroverzní, ne-li výbušná, neboť kapitalistický imperialistický pohanský Západ bude proti Alláhově pravdě bojovat nejrůznějšími zbraněmi i úskoky. Aby nerozpoutal bezpečnostní hrozbu v podobě masivní vlny konverzí k islámu, svůj přestup k té pravé víře a veškerou dokazující korespondenci tajil. Doteď je podle serveru Džawán tato korespondence patřičně uložena v Londýně, v bezpečné schránce náležející profesoru Ibrahímu Mahdáwímu. Shodou okolností ale najevo vyšel speciální kód ke schránce: B-۱۲-D.E/۱۷-V.A.E.

Do jiného světla se tak dostávají dosavadní postoje jednoho z otců moderní vědy. Albert Einstein se narodil v Německu do rodiny sekulárních Židů, navštěvoval křesťanské školy. Na veřejnosti dával najevo svůj skepticismus vůči klasickým náboženstvím, zároveň ale nesouhlasil s ateisty. Spíše se označoval termíny jako "nábožný nevěřící" , "agnostik" či "panteista" a odvolával se i na filosofii židovského učence Barucha Spinozy o Bohovi, který není osobností jako v tradičním pojetí, nýbrž všeobjímající substancí. "Slovo Bůh pro mě není ničím víc než výrazem a produktem lidské slabosti, bible kolekcí úctyhodných, ale stejně primitivních legend. Žádná sebedůvtipnější interpretace to nemůže změnit," napsal ve zmiňované korespondenci s Gutkindem.

Ve světle íránských důkazů je ale zřejmé, že vše bylo trochu jinak. Neznamená to ovšem, že by Einstein sprostě lhal. V šíitském islámu je totiž v případě nutnosti sebezáchovy přípustné zapřít víru, tzv. takíja.

Foto: http://www.lettersofnote.com, Ferdinand Schmutzer

Autor: Martin Valeš