S rudou hvězdou a Alláhem na vlajce. XXXVIII. díl

Fronty iráckého protiamerického odboje a domácí náboženské války nebyly přesně vymezené. Nejasné poměry v podzemí umocňovaly celoirácký chaos.

Od léta roku 2003 krystalizoval odpor vůči Američanům, ale také vůči domácím skupinám jiného islámského vyznání. O pět let později, na jaře 2008 představovalo hlavní sílu sunnitského odboje nebo přesněji irácké občanské války několik skupin.

Islámská armáda Iráku (IAI; al-Džajš al-islámí fí´l-Iráq) funguje od roku 2003. Vedou ji důstojníci Husajnovy armády nábožensky zaměření: chtějí se domoci podobných konzervativních poměrů jako ve wahhábitské Saúdské Arábii.

Nejsou přímo napojeni na al-Kajdu, ale do smrti Abú Musaba az-Zarkávího v červnu 2006 s kajdisty spolupracoval celý sunnitský protiamerický a protišíitský odboj. Jeho nástupce Abú Hamzá al-Muhadžir ("Emigrant") alias Abú Ajjúb al-Masrí ("Egypťan") ani zdaleka Zarkávího autoritu neměl a často řádil ve vlastních řadách.

IAI spolupracovala podle iráckých zdrojů listu Christian Science Monitor se skupinami jako Muhammadova armáda (Džajš al-Muhammad/Džajš-e Muhammad), Armáda rašídovců (Džajš ar-rašídín), která funguje od poloviny roku 2003, Armáda mudžáhidů (Džajš al-mudžáhidín), Armáda muslimů (Džajš al-muslimín) a částečně s Pomocníky sunny (Ansár as-sunna), kteří dříve spolupracovali s kajdisty.

Kteří jsou hodní a kteří zlí?

Rašídovci podporují Ahmada ad-Dúrího, syna jednoho z významných husajnovců, který se skrývá údajně v Jemenu.

Sunnitská Irácká islámská strana (IIP; Hizb al-islámí al-irákí) viceprezidenta republiky Tárika al-Hášimího (v úřadu od roku 2006), je sice v koaliční vládě uznávané Američany, ale označoval je za okupanty a Husajnův pád za černý den. IIP vznikla roku 1960, navazovala na Muslimské bratrstvo. O rok později již byla zakázána a obnovena až po americké okupaci. Přesto Američany nesnáší.

Gen. David Petraeus, tehdy nejvyšší americký velitel v Iráku, a velvyslanec Ryan Crocker 9. dubna 2008 označili při slyšení před kongresem za největší hrozbu pro "demokratizaci" Iráku al-Kajdu a Íránem podporované šíitské skupiny, nikoli sunnity spojené se svrženým režimem.

Bylo to rok po navršení armádních počtů, jemuž americká vojenská hantýrka říká surge, a v době, kdy na řadě míst vypukla několikatýdenní válka mezi nejsilnějšími šíitskými frakcemi al-Hakíma a as-Sadra.

Koupení kolaboranti

Synové Iráku, Ibná´a al-Irák (tak nejčastěji zváni Američany; podle Iráčanů as-Sahva, Probuzení), sunnitské kmenové milice ve středním Iráku financované a vyzbrojené během poslední americké ofenzivy před odchodem ze země (surge). Začátkem dubna 2008 jich bylo 91 tisíc a služné stálo Američany šestnáct milionů měsíčně, tedy průměrně 176 dolarů na milicionáře.

V očích koaliční vlády a šíitských milic to byla nepřátelská uskupení. Američanům se kuriózně podařilo postavit proti sobě své spojence (šíity) a přitom podpořit obě strany stejnou povídačkou: vyvážit demokratickou cestu Iráku.

Sunnité dostávají i nadále podporu ze Sýrie a Saúdské Arábie, zřejmě i z Íránu, ale hlavně - kmenoví předáci středního a západního Iráku a skupiny baasistických vojáků, policistů a partajních byrokratů byli Američany koupeni, aby se postavili kajdistům.

Američané během surge sice vyhnali al-Kajdu z Anbáru a Bagdádu, ale mudžáhidové se přesunuli jinam. Na jaře 2008 šly boje v částech Dijály, Nínávy a Saláh ud-Dínu, rodné provincie Saddáma Husajna. Al-Kajda s terorem na všechny strany nepřestala dodnes.

Brigády „Revoluce 1920" (Katáib Thaura al-išrína) jsou baasističtí vojáci a policisté. Roku 2007 se rozštěpily na Islámský džihád a na Islámské dobyvatelské úspěchy, Fatah al-islám, s duchovním sídlem v Libanonu. Z nich později povstalo Hnutí islámského odporu: Hamas v Iráku.

Všechny frakce mají blízko k Asociaci muslimských učenců v Iráku (AMSI) řízenému konzervativními sunnitskými kleriky, které hledá současná bagdádská vláda šíitsko-kurdské koalice.

Kmenoví náčelníci, baasisté a náboženské autority se v dubnu 2007 definitivně odklonili od kajdistů, protože jim šli po krku. Partyzáni z Islámské armády tehdy tvrdili, že jim kajdisté na jaře zabili třicet mužů. Na mír s Američany šla také anbárská Armáda mudžáhidů.

V provincii spolupracovali náčelníci s Američany proti al-Kajdě. Mluvčí jejich „Islámského iráckého státu" Abú Hasnah ad-Dulajmí řekl, že se sunnité musejí rozhodnout, zda půjdou s nimi, nebo zda se Američanům vzdají a změnu poměrů kajdisté nevzali na vědomí.

Al-Kajda válčila se sunnitskými předáky v trojúhelníku od ledna 2007. V březnu se v Dijále sunnité dohodli a zajali stovku kajdistů. 27. března al-Kajda na oplátku zabila jednoho z vůdců Brigád revoluce roku 1920, synovce Haríse ad-Dárího, jednoho z prominentních iráckých sunnitských kleriků.

V únoru 2007 kajdisté proti sunnitům ozkoušeli dokonce chlorové bomby a řadu civilistů jimi zabili.

Kdo s kým a proti komu v Iráku:

• Američané a vláda: proti kajdistům, domácím sunnitům a baasistům, proti šíitským milicím a zločineckým gangům   • šíité a vláda: proti kajdistům, sunnitům obecně a bratrovražedně proti šíitským milicím   • šíitské milice: mezi sebou (sadrovci, badrovci, Fazíla), proti všemu sunnitskému a křesťanskému   sunnitské skupiny: mezi sebou, proti kajdistům, lokálně proti Američanům a Kurdům   kajdisté: proti všem, nejméně kupodivu proti Američanům   Kurdové: proti arabským přistěhovalců, křesťanům, Turkmenům, formálně proti komunistům infiltrujícím z Turecka a Íránu

Čtěte dále

další zprávy