Výbuch v mauzoleu aneb Atentáty na mrtvého Lenina

01.09. 17:45 | Autor: ČTK , BBC

Vůdce ruské bolševické revoluce Vladimír Iljič Lenin v mauzoleu.

Před 45 lety, 1. září 1973, zahřměl v Leninově mauzoleu výbuch. Muž, který zůstává neznámý, odpálil sebevražedný pás. O život kromě něj přišli další dva lidé, pět osob utrpělo zranění. Mumie za neprůstřelným sklem vyvázla nepoškozena.

Nehledě na Leninův kult v Sovětském svazu - a možná právě proto - se na tělo vůdce v sovětské éře útočilo rozmanitými způsoby, přinejmenším v osmi případech. Útok v roce 1973 byl ale nejdramatičtější jak počtem obětí, tak svou krutostí a cynismem. Pachatel si vybral 1. září, kdy se do mauzolea hrnuly davy moskevských školáků. Hlídači mauzolea považovali atentátníka za učitele. Vypadal slušně, podezření nebudil.

Postávat se v mauzoleu nesmí, návštěvníci se nepřetržitě pomalu sunou od vstupu k východu. Muž s výbušninou pod oděvem na úrovni sarkofágu spojil kabely.

Zahynul manželský pár z Astrachaně, který šel za ním. Vážná zranění utrpěli čtyři školáci. Tlaková vlna mrštila o zeď vojákem kremelského pluku. Z teroristy zbyla ruka a kus hlavy.

Na místo činu spěšně dorazil šéf KGB Jurij Andropov a jeho zástupce Georgij Cinjov. Vyšetřování ale brzy skončilo ve slepé uličce. O totožnosti a motivech útočníka se dodnes nic neví.

První atentát na mumii byl v roce 1934

Nejpodrobněji je zdokumentován první atentát na mrtvého Lenina, který se odehrál deset let po vůdcově smrti, 19. března 1934. Šestačtyřicetiletý pracovník zemědělského podniku z okolí Moskvy Mitrofan Nikitin u sarkofágu vytáhl revolver. Vrhli se na něj hlídači. Nikitin ve spěchu a bez míření dvakrát vystřelil na nabalzamované tělo, tehdy ještě spočívající za obyčejným sklem, ale netrefil se. Třetí kulku si vpálil do srdce.

"Mé svědomí je čisté, kvůli pravdě jsem připraven udělat vše. Dlouho jsem se rozmýšlel, trápil se. Cožpak naši vládci v Kremlu nevidí, že lid nechce takový život? Vzpamatujte se, co to děláte? Kam jste zavedli zem? Vždyť vše se řítí do propasti," napsal Nikitin před smrtí. V kapse mu našli dopis se slovy: "Okolo vládne nouze, hlad, otroctví, bestialita, ponížení. Lidé žijí ve lži, bojí se jeden druhého, bojí se říci cokoliv, protože vědí, že za zády mají tajnou policii GPU, mučení a smrt. Lidé padají vyčerpáním a hladem a umírají jako mouchy. Ještě mnoho milionů zahyne vinou komunismu, té absurdní chiméry. Já, Nikitin Mitrofan, s radostí zemřu za lid."

Zachovalo se také hlášení náčelníka kremelské stráže Karla Paukera, předané Stalinovi jeho osobním tajemníkem, a to i s kopií zmíněného dopisu.

Vyšetřování zjistilo, že se Nikitin narodil na vsi u Brjanska, od 13 let pracoval a v roce 1932 viděl na vlastní oči hladomor na Ukrajině. Ví se, že Nikitinův dopis udělal silný dojem na Chruščova.

Motivy některých atentátů jsou nejasné

V listopadu 1957 hodil na mauzoleum Moskvan A. Romanov lahvičku inkoustu, 20. března 1958 návštěvník mauzolea praštil do skla sarkofágu kladivem. Sklo prasklo, občana zadrželi. O jeho jménu a osudu chybějí údaje; 14. července 1960 K. Minibajev z Frunze (dnešní Biškek) vyskočil na sarkofág a kopem rozbil sklo, úlomky zasáhly tvář a ruce nabalzamovaného Lenina. Než experti napravili škody, mauzoleum se na tři měsíce zavřelo. Minibajev při výslechu prohlásil, že o zničení mumie snil od roku 1949, a za tímto účelem přijel ze Střední Asie. Měl tehdy na výběr: v mauzoleu v té době spolu s Leninem spočíval ještě i Stalin. O dalším Minibajevově osudu se neví.

V roce 1961 se L. Smirnovová neúspěšně pokusila rozbít sklo sarkofágu kamenem, čin doprovodila nepublikovatelnou nadávkou. Další kámen hodil 24. dubna 1962 A. Ljutikov, také sklo nerozbil. V roce 1966 G. Vatincev z Krasnodarského kraje mrštil velké kladivo, ale bezvýsledně. Smirnovová, Ljutikov a Vatincev byli shledáni duševně nepříčetnými.

V září 1967 se jistý Krysanov z Kaunasu vyhodil do povětří ve vchodu do mauzolea. Víc se o něm neví, ani proč nedošel k sarkofágu. Útržkovité jsou i údaje o raněných. Podle jedněch zdrojů zahynulo několik lidí, podle jiných jen utrpěli vážná zranění. Ví se, že italská turistka přišla o nohu. "Kolem mne procházel chlapec, kterému po nohou tekla krev. Voják nesl děvče s téměř odtrženou nohou. Před vchodem ležel muž s vyhřezlými střevy a vedle chlapec, nad kterým se sklánělo několik lidí," vzpomínal náhodný svědek, fotograf Burbovskij ze Záporoží.

Patnáctého března 2010 se v 11.40 třiatřicetiletý recidivista Sergej Karpecov pokusil vyšplhat na tribunu mauzolea, odkud dříve přehlídky a průvody sledovali sovětští vůdci, a hlasitě vyzýval k pochování Lenina. Při zatýkání vystřelil na policistu.

Říká se, že tragédie mají sklon opakovat se jako fraška: 27. listopadu 2010 jistý muž vrhl po mauzoleu ruličku toaletního papíru, 19. ledna 2015 dvě aktivistky umělecké skupiny pokropily mauzoleum svěcenou vodou a křičely: "Vstávej a táhni!" Lenin neodešel.

Nabalzamované vůdcovo tělo bylo vystaveno sedmý den po jeho smrti, 27. ledna 1924. Nejprve dočasně, ale v březnu politbyro rozhodlo uchovat tělo navždy. Nelze vyloučit, že kromě snahy vytvořit nový kult mohla svou roli sehrát i archeologická senzace: o rok dříve se podařilo najít tři tisíce let starou mumii Tutanchamona.

Foto: ČTK , Malachovský Alexandr

Autor: ČTK , BBC