Před 20 lety se stal Putin prezidentem. Co všechno dokázal?

07.05. 17:31 | Autor: Adam Kahánek

Přesně před 20 lety usedl Vladimir Putin oficiálně do prezidentského křesla. Rusko od té doby vede nepřetržitě kromě čtyřleté přestávky. Silný lídr, který z Ruska udělal zase velmoc, byť si v mnoha ohledech znepřátelil Západ. Připomeňme si největší momenty jeho prezidentské vlády.

Putin nakoukl do vysoké politiky už v srpnu 1999, kdy ho tehdejší prezident Boris Jelcin jmenoval premiérem. Ještě na silvestra téhož roku ho nahradil jako úřadující prezident potom, co Jelcin abdikoval. O necelé čtyři měsíce později vyhrál někdejší člen KGB a ředitel Federální služby bezpečnosti (FSB) prezidentské volby a 7. května 2000 byl do úřadu oficiálně jmenován.

"Vladimir Putin je patrně nejvýznamnějším světovým lídrem od Winstona Churchilla," píše ve svém článku britský server The Independent. Během dvou dekád se mu podařilo Rusko vyvést z krize a přetvořit zemi dle obrazu svého. Ne všem se to ale líbí.

Hned v prvním roce začal s razantním uzdravováním ruské ekonomiky, jež pod vedením Jelcina zkolabovala. Značně mu v tom pomohl růst cen zemního plynu a ropy, tedy nerostných surovin, které Rusko ve velkém exportuje. O osm let později, tedy na konci druhého volebního období, bylo na tom Rusko mnohem lépe. Výplaty chodily lidem nejen včas, ale dokonce byly vyšší než kdykoliv předtím. Lidé ve velkých městech se konečně mohli odpoutat od skromného života a začali utrácet za plazmové televize, auta nebo dovolenou v zahraničí, uvádí server Politico.

Smlouva s ďáblem

Objevily se ale také první nejasnosti, upozorňuje stejný server. Začalo docházet k omezování politické svobody a nezávislých médií a peníze, jež měly být vynaloženy na výstavbu důležitých infrastruktur, zmizely. Rusové však mlčeli. Zdálo se jim nepatřičné stěžovat si, když jim Putin umožnil do té doby nepoznaný životní luxus. "Lidé uzavřeli dohodu s ďáblem. Řekli si: 'Nebudeme se plést do sociálních a politických procesů a budeme se soustředit na náš soukromý život - prostě nás nechte být a dejte nám malý kousek profitu z vaší ropné kořisti,'" popsal Oleg Orlov, ředitel Memorial, nejstarší ruské organizace pro lidská práva.

V roce 2008 navíc Rusko vyhrálo pětidenní válku proti Gruzii a přivlastnilo si Jižní Osetii, kterou označilo jako nezávislý stát, byť území vojensky obsadilo. I to Putinovi zvýšilo politické body. Pro většinu Rusů se stal modlou. Lidé mu byli vděční, že zemi vyvedl z krize. Viděli v něm silného lídra, který byl ve všech směrech opakem Jelcina a dalších. Takzvaná putinmanie se rychle šířila i prostřednictvím různých upomínkových předmětů s jeho obličejem. Kult osobnosti byl na světě.

Přesto musel předat prezidentství někomu jinému. Podle ruské ústavy totiž nemohl vládnout déle než dvě volební období v řadě. Nahradil ho Dmitrij Medveděv, bývalý manažer jeho volební kampaně. Medveděv se považoval za reformátora a měl podporu u ruských liberálů. V roce 2010 Kreml dohlížel na znovuobnovení státní tiskové agentury RIA Novosti. Šlo o zcela necenzurované médium, které mělo i své korespondenty v anglickém jazyce. Redakce byla nezávislá a opozice dostávala pravidelný prostor.

Putin ale od začátku počítal s tím, že se po čtyřech letech do prezidentského úřadu vrátí. Medveděva si vybral jen jako dočasného, vcelku loajálního náhradníka, zatímco vše sledoval z pozice premiéra. V roce 2012 pak znovu vyhrál volby a vrátil se do čela. Poprvé začala platit ústavní změna, která v roce 2008 prodloužila prezidentské období ze čtyř na šest let. Putin řadu reforem svého nástupce, respektive předchůdce zrušil včetně zmíněné agentury RIA Novosti, která zanikla v roce 2013.

Ukrajina, Němcov, Sýrie...

V témže roce se začaly ochlazovat vztahy s USA, když v Rusku vyhledal útočiště bývalý zaměstnanec CIA Edward Snowden. O další rok později Putin rozpoutal konflikt na Ukrajině a anektoval Krym. Rok 2015 zase přinesl záhadnou vraždu opozičního politika Borise Němcova v Moskvě jen dva dny před plánovanými masovými protesty. Reputaci u Západu si nepolepšil ani v občanské válce v Sýrii, kde se postavil na stranu prezidenta Bašára al-Asada.

V roce 2018 vyhrál Putin další volby a vstoupil do čtvrtého období, které skončí v roce 2024. Co se bude dít potom, zatím nikdo pořádně neví. Ve hře je změna ústavy, v níž by se zrušilo omezení počtu prezidentských mandátů. Spekuluje se ale třeba i o tom, že by Putin usedl do čela Svazu Ruska a Běloruska (nadnárodní konfederace Ruské federace a Běloruské republiky). Ten byl založen už v roce 1996 a podle uzavřené smlouvy mezi Jelcinem a běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem má tvořit společně organizovaný vojenský, politický, celní, ekonomický, měnový a kulturní prostor. Zájem o společný stát ale upadal a od roku 2010 nebyl v tomhle ohledu učiněn žádný pokrok. Tato varianta se tedy nezdá příliš pravděpodobná, neboť se samotnému Lukašenkovi nezamlouvá.

V roce 2024 bude každopádně Putinovi už 72 let. Nebude tedy nejmladší a v případě dalších šesti let prezidentství už by nemusel být tak vitální jako doposud. Jeho předchůdce Jelcin se například dožil 76 let. Jako ideální řešení se tak pro rodáka z Petrohradu jeví, kdyby pomalu začal hledat svého nástupce, jenž by v jeho odkazu pokračoval.

Foto: ČTK/Xinhua

Autor: Adam Kahánek